„Budeme-li kompletní, můžeme skončit v horní polovině,“ věří Alois Jurík ve zlepšení a posun ze sedmé pozice

Po mnoha sezonách strávených na lavičkách Kostelce na Hané a Přerova se vrátil zpět do kmenového Prostějova. Zkušený házenkářský trenér Alois Jurík zaujal v létě loňského roku pozici hlavního kouče TJ Sokol II. Před startem druholigového ročníku sice plánoval atakování nejvyšších pozic a úvodní dvě kola znamenající výhry v Juliánově a nad Telnicí sváděla k optimismu, pak se ovšem ještě prohloubila marodka a bez velkých útočných i obranných opor se už mužstvu nedařilo. Výsledkem tak mimo jiné bylo sedmizápasové čekání na výhru i debakl 27:39 na půdě trápících se Sokolnic.

Před startem sezony jste věřil v první polovinu. Proč se vám na umístění nepodařilo dosáhnout?
„Účast na trénincích nebyla ideální, zejména jsem ale nepředpokládal, že nastane takové zdravotní martyrium. Za svou kariéru jsem nezažil takovou hrůzu, aby se kádr tak zdecimoval. A zrovna to padlo na spojky... Prvních pět kol mi chyběl ostrý střelec Valach, od třetího vypadl Kosina, od čtvrtého pak Gazdík! Dále byli mimo hru Bečička, Juráček, Münster i Raška. Na našem herním projevu to bylo znát, navíc ani soupeři nejsou hloupí a viděli, že jediná hrozba je od Kozlovského, jehož nám vzali na osobku a nebylo co řešit. Zbývající kluci jsou vesměs mladí, nezkušení a tak nastalo trápení...“
Kde jste našel největší podzimní pozitivum?
„To, že jsme se s přibývajícími koly dokázali vypořádat s momentální ztrátou Kosiny a Gazdíka, kteří byli dlouhodobě zranění. Prostějov loni stavěl na jejich hře a střeleckých schopnostech, a jestli mi od třetího kola chyběl Kosina a od šestého kola Gazdík, byl to velký problém. Ostatní hráči totiž dříve nedostávali takový časový prostor a spoléhalo se na to, že branky prostě dají tito dva, nebo Kozlovský. Nám ale zůstal samotný Kozlovský. I tak jsme ale získali o dva body více, než měl Prostějov loni touto dobou.“ 
Jak se absence spojek projevila?
„Je všeobecně známo, že spojky tvoří hru a bez nich to prostě nejde, ať už se jedná o střelbu, spolupráci s pivoty a křídly. Hráči měli zafixované, že Kosina, Gazdík a Kozlovský rozhodují zápasy, a když se na ně vytvořil tlak v podobě odehraných minut, tak byl tým v úzkých. Spojky navíc neumí hrát s pivoty, je ale pravdou, že pivotům nejde zpracovávat přihrávky a nemají dostatečně kvalitní práci na brankovišti. Objevilo se také malé procento úspěšnosti střelby z postu křídla. Vše lze natrénovat, ale tvrdím, že v tréninku nedělají hráči svou práci na sto procent. Trénink třikrát týdně je minimum a jakákoli neúčast se projeví...“
Která bodová ztráta vám byla nejvíce nepříjemná?
„Každá porážka mrzí. Nejvíce mě ale mrzí prohra s Ivančicemi, kdy jsme dokázali jejich potenciál udržet na dvaceti brankách, bohužel jsme jich ale dali jen sedmnáct. Právě tyto dva body mi chybí k plné spokojenosti. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a doufám, že jaro bude lepší.“
Mohla výše zmíněná zranění pramenit i z nedostatku odpočinku?
„Ne. Je to kontaktní sport, to se může stát. Na házenou potřebujete člověka, jehož hranice bolesti je posunuta mimo lidské chápání, to není sport pro bolestínky. Určitě to tedy nebylo z únavy či přetěžování. Bečička byl dlouhodobě zraněný už dříve, Münster dlouho laboroval s kotníkem a navíc studuje na vysoké škole ve Zlíně, Kosina si to udělal ve druhém kole, kdy nekontrolovaně dopadl, Gazdík měl problémy s ramenem. Nyní už všichni včetně Kosiny nastoupili do přípravy, doufám, že budeme kompletní. A tvrdím, že náš herní projev bude daleko lepší.“
Kam byste se mohli a chtěli posunout?
„V tabulce pravdy máme minus jeden bod. Sice jsme vyhráli v Juliánově, ale zase jsme ztratili bod doma s Olomoucí a dva body s Ivančicemi. Pevně však věřím, že pokud budeme kompletní, tak proč bychom nemohli přivézt body i z venku a skončit v horní polovině tabulky? Třeba na soustředění kluci makali a bylo vidět, jak se na dřinu těší. Třífázová příprava každý den, dostali zabrat...“
Hned šestkrát jste inkasovali více než třicet branek. Bylo to dáno i ztrátami v útoku?
„Částečně to spolu souvisí, ale i když gól dáte, tak jdete do obrany. Je to o obranné fázi a Prostějov byl známý tím, že vsázel na útočný projev, a když dá o gól víc než soupeř, tak vyhraje. Já tvrdím, že se musí vycházet z obrany. Když ubráním, nějak gól dám. Obrana nejde nacvičit za týden ani za měsíc, je to dlouhodobá záležitost. Je to taková činnost, kterou hráči nemají rádi, každý chce dát raději gól. A vypadli mi perfektní obranáři včetně Rašky, který se vrátil až v posledním kole. Některý zápas jsme dokázali v obraně odehrát celkem dobře, ale stalo se, že jsme selhali, to je fakt.“
Na podzim se příliš nedařilo křídlům. Měl by tento nedostatek změnit příchod Tomáše Čižmárika?
„Je potřeba střeleckou zátěž rozložit na všechny posty. Jurečka loni dával hodně branek, teď na podzim se ale trápil. Z trháku je to víceméně povinnost, nedával ale branky z postupného útoku, což nám chybělo. Na druhé straně dorostenec Procházka dobře začal, postupem času se ale také vytrácel. Křídla měla dost pokusů, spojky s nimi hrají, ale i na tréninku musí chtít dát hráč gól a je potřeba si věřit.“
Budou extraligová hostování Kosiny, Kozlovského a Jurečky pokračovat i na jaře?
„Ano, v Přerově mají zájem a chtěli je i na limitovaný přestup. S tím jsme ale samozřejmě nesouhlasili. Přijít o tyto hráče včetně nejlepšího střelce druhé ligy by bylo špatné, současní dorostenci nejsou tak silní, aby je mohli nahradit, vždyť přechází jen jeden.“
Po dlouhých letech v Kostelci na Hané a Přerově jste se vrátil do Prostějova, překvapilo vás něco?
„Byl jsem necelých osm let pryč a odvykl jsem si na to, že nejsme pány haly. Třeba v Kostelci mají hráči obrovské zázemí a kolikrát si toho ani neváží. Mají svou šatnu, přímo v areálu posilovnu a vany na rehabilitaci. To vše mi v Prostějově chybí, hala patří škole a je strašně vytížená. Musíme se celkově uskromnit.“
Lze porovnat prostějovský a kostelecký kolektiv?
„Prostějov je relativně mladší, Kostelec má naopak velice zkušený mančaft a již před sezonou jsem upozorňoval, že budou hrát vysoko. Bohužel tam nejsou dorostenci a není kde brát, proto doplnění kádru řeší formou posil. Bratři Knéblové a Bakalář za sebou mají spoustu těžkých zápasů a tým šel navrch hlavně v obranné fázi. Dávají míň gólů, ale ubrání to a udrží soupeře na uzdě. Kolega Čtvrtníček je vynikající kluk, jsme dlouholetí kamarádi, má své kvality i ambice. Otázkou je, jak dlouho to tam vydrží, zřejmě tam nebudou jezdit zadarmo. My máme výhodu v mládeži, to je obrovské pozitivum.“