Házenkáři Sokola II Prostějov nesplnili předsezonní cíl, kouč Josef Zedníček věří v jarní zlepšení: „Tříbodový odstup na střed tabulky není tak velký“

První výhra až v šestém kole, pouze pět bodů ze šesti domácích utkání, jen jeden zápas s třiceti a více nastřílenými brankami. Prostějovským házenkářům úvodní polovina druholigové sezony vůbec nevyšla a není tak divu, že trenér Josef Zedníček se k chvále příliš neuchyloval. Tým se ovšem během podzimu potýkal s řadou nesnází a zkušený kouč tak věří, že hráči prodají svůj potenciál ve zbylých jedenácti střetnutích a posunou se alespoň trochu výš. Na vytoužené doplnění kádru příliš nedošlo, přál by si tak alespoň novou halu.

Jste velmi nespokojen s tím, jak to na podzim dopadlo?

„Absolutní nespokojenost, zklamání. Na minulou sezonu se nepodařilo navázat a předsezonní cíl umístit se do šestého místa jsme také nesplnili. Dobře se hrálo hlavně na jaře, kdy jsme venku vyhrávali téměř všechno. Říkal jsem hráčům, že jaro bylo nadstandardní a výsledky ani neodpovídaly jejich výkonům. Teď se to projevilo. Na druhou stranu jsme odehráli spoustu dobrých utkání, která jsme prohráli jen proto, že jsme nedávali branky.“

Kde vidíte příčiny takového propadu?

„Vše souvisí se vším a příčin je celá řada. Zaprvé přílišné uspokojení nad výsledky z předchozí sezony. „Budeme hrát na postup, trenére,“ říkali, na což jsem odpovídal, že bych se toho rád dožil, a zdůrazňoval jsem, hlavně ať nesestoupíme. Nasazení v tréninku tomu odpovídalo, nebylo stoprocentní. Jestliže hráči desetkrát za trénink vyčítám, že trhák nesmí flákat, tak to nedá ani v utkání. Pak se trochu přitvrdilo, ale už to nešlo. Do toho vážná zranění, konec Černíčka, tresty Kosiny a Kozlovského. Tomáš Chytil je voják a měl na podzim měsíční cvičení v Německu.“

Došlo tedy k podcenění úvodu?

„Kdyby začali bez podcenění, udělalo by se víc bodů. S Telnicí jsme první poločas prodrbali, ale ve druhém podali velmi dobrý výkon. V Hustopečích velmi dobrý výkon, ale nedávali jsme góly. Nikdo si neuvědomoval, že nebudeme mít Flajsara ani Černíčka, což znamená deset gólů na zápas. Tyto branky nám prostě chybí, teď jich dáváme o pět šest méně než před rokem. Dále máme velmi mladý kolektiv a chybí hráč, který by změnil rytmus hry. Hrajeme jak motorové myši, ale chce to i zastavit, jít si pro faul, počkat si, odpočinout si.“

Takže vám nyní chybí lídr?

„Ano. Někdo, kdo to stmelí na hřišti i v kabině, kdo řekne, co budou hrát, a také je seřve. Takový hráč, jako byl Flajsar nebo jako jsou Varhalík v Kostelci, Mazáč v Olomouci. Parta se dělá v kabině, já jsem pouze trenér. To si musí vyříkat sami. Do svého zranění tuto pozici zvládal Tomáš Jurik, je to zkušený hráč, měl dostatečnou autoritu. Dál jsou všechno až příliš hodní kluci. Jirka Kozlovský nepromluví ani slovo, Jirka Hrubý to stejné. A ti, kteří tak hodní nejsou, nemají dostatečný respekt u hráčů. To by se hádali a nemělo by to přínos. K tomu přišlo hrozně moc absencí na trénincích a při utkáních, třeba doma s Maloměřicemi jsem měl jen sedm zdravých hráčů, dva hráli se sebezapřením.“

Jak to vypadá s dlouhodobě zraněnými hráči?

„Postupně se zapojuje Bečička, rameno ale ještě není dobré. Raději ať ještě počká a hraje dalších dvacet let, než aby to uspěchal a musel skončit. Pomaličku se vrací i Lukáš Münster, který utrpěl hned na úvod dvojnásobnou zlomeninu nohy. Šikovný kluk, loňský dorostenec, nevynechal trénink. Tomáš Jurik si přetrhl vazy v koleni a postupně zatěžuje nohy i posiluje vršek, Juráček měl urvané rameno a ještě se nezapojuje.“

Absence Tomáše Černíčka je trvalá?

„Je to velice solidní slušný kluk, nemám proti němu jediné slovo. Odehrál několik utkání a vysvětlil mi své důvody, jež jsem akceptoval. Řekl jsem mu: „Počkej, až se oženíš, potom budeš rád za každou hodinu pryč.“ Když přijde, budu rád, na nejbližší dobu to ale nevypadá. Měl jsem tři spojky, které dávaly hodně gólů, Kosina, Kozel (Jiří Kozlovský – pozn. autora) a Čerňa (Tomáš Černíček – pozn. autora). Byl naprosto suverénní, dlouhá kola nezahodil sedmičku. Dát jich třicet za sebou je pro mančaft strašně důležité a on to dal. Prošel první ligou i extraligou, je to hodně velká ztráta.“

Mezi koho můžete jeho góly rozdělit?

„To je právě ten problém. Další takový spolehlivý střelec, který dá každý zápas šest gólů, kromě Kosiny není. Jirka Kozlovský i David Jurečka ale přes zimu opět trošičku povyrostli a prokazují dobrou formu. Cením si u nich, že do šance jdou a nebojí se. Lidé jim pak nadávají, že mají horší střelbu, ale také mám hráče, kteří jsou alibisté a nepůjdou tam a nepůjdou, až je musím vystřídat (důrazně). Je potřeba být hodně trpělivý a za dva roky to bude lepší.“

Musel jste výrazně improvizovat se sestavou?

„Zůstala mi vinou zranění jediná střední spojka, Michal Jurik. Gazdíka jsem tak musel přehodit na spojku, zvykl si. Je velice šikovný kluk, chybí však na levém křídle. Třeba teď na turnaji v Prostějově dala levá křídla šest gólů a pravá sedmnáct. Tam kluci, na rozdíl od Davida Jurečky či Svati Ordelta, nemají formu.“

Nikdo z mladíků se na křídlo nehodí?

„Z dorostenců, kteří byli přeřazeni do družstva mužů, spojka Budík bohužel netrénuje, Filip Mikulka je na střední spojku či pivota a Pavel Procházka na spojku i levé křídlo. Je rychlý, dravý, má dobrou střelbu, ještě mu chybí přehled, obrana. Ale je to perspektivní hráč, který půjde nahoru. Potenciální levé křídlo.“

Jaro je za dveřmi, jak se vydařila příprava?

„Je nás stále málo, i když jich teď chodí víc. Po turnaji v Kostelci jsme si něco v kabině řekli a tréninková účast byla velmi dobrá, hned se to projevilo na výkonu. Příprava ale probíhá podle plánu – málo tréninků, hodně utkání. Kluci jsou ale vesměs svobodní a bezdětní, ti ženatí jsou pak rádi, že mohou jet na chvíli pryč a na víkendy se sejdeme (smích). Sehráli jsme přátelák s Trnávkou a pak turnaje ve Velké Bystřici, Kostelci, Jeřábkův memoriál a v Uničově. Zvali mě ještě do Telnice, Kuřimi, Litovle, ale to už nešlo.“

Jaro by tedy mohlo být lepší než podzim?

„Snad jo, tříbodový odstup na střed tabulky není tak velký. Jsou poučeni, ale bude to strašně těžké. Máme totiž špatné vylosování. Doma jen pět utkání, z toho první dvě proti suverénně nejlepším Bohunicím a Hustopečím. Musíme vozit body zvenku, jinak budeme hrát stále na předposledním místě. Navíc pokud by Kostelec na úvod v Brodě prohrál, máme ho opět na krku. Začínáme v Telnici, což je zkušené družstvo s dobrými začátky. S nimi je vždy dobré hrát ke konci. Naši soupeři jsou navíc zkušenější. Mají tam více starých hráčů, klidně pětatřicetiletých vysloužilců z extraligy. Bohužel Tomáš byl jenom jeden.“

Kádr se téměř nezměnil. Jste s jeho podobou spokojen?

„Požadoval jsem na výboru  přehodnotit výhledy na tento rok a žádal jsem doplnit hráče odjinud, za což mě málem vyhodili. Nakonec se podařilo kádr doplnit dorostenci, ale dva jsou taky málo. Měl jsem konkrétní představy, vyměnil se aspoň Mach za Zacpala, což je jediná posila. On nevynechá trénink a přijede na utkání. To u Lukáše Macha neplatilo. Starý výbor přikývl na variantu nějak to plácat. Není tedy divu, že ve výboru nezůstal po valné hromadě kámen na kameni.“

Co vás kromě problémů se sestavou nejvíce trápí?

„Jsme absolutní amatéři, nemáme za to ani jednu kačku. Jako trenéři máme odměnu asi pětadvacet korun na hodinu, při výjezdu máme stravné šedesát korun. Jezdíme vlastními auty za čtyři koruny na kilometr, hráči to musejí mít rádi a trenéři i funkcionáři jsou blázni, kteří se tomu věnují. Se Sokolnicemi máme daleko nejhorší podmínky pro přípravu, jsme jediné dva oddíly, co nemají vlastní halu. Sokolnice jezdí do nafukovačky v Telnici, my na Chorásku.“

Jak se to projevuje v praxi?

„Nemůžeme si nic přeložit, třeba přesunout duel s „béčkem“ Brna, aby nemohlo nasadit extraligové hráče. Nemůžeme si udělat turnaj, kdy chceme. Dostaneme dva termíny na leden, únor, březen, kdy je volná hala, navíc ji musíme do dvou opustit a ještě stihnout uklidit. O posilovně ani nemluvě. Každý jiný má svou halu, kde je na prvním místě. Teď čtvrtého května hostí muži Bohunice a řešíme, kde to odehrajeme, protože hala bude obsazena. Doma navíc hraje i mladší a starší dorost. Postavit halu je naše jediná záchrana, jinak to skončí.“