„Velice nám chybí Tomáš Černíček, s ním jsme mohli vyhrát o čtyři duely víc,“ mrzí oporu Sokola II Prostějov Jiřího Kozlovského

K hlavním tahounům prostějovské házené a nepostradatelným členům základní sestavy patřil po celou podzimní část vedle Jiřího Hrubého a Jiřího Kosiny i Jiří Kozlovský. Pětadvacetiletý hráč na postu spojky se stal s dvaačtyřiceti brankami druhým nejlepším střelcem mužstva, kouč Zedníček jej také pravidelně chválil za práci v defenzivě. S průběžným umístěním v tabulce však není ani on spokojen a věří, že jaro přinese zlepšení a posun výše.

„Špatná obrana a v útoku jsme to hráli každý sám na sebe, ne kolektivně. Asi jsme si po předchozí sezoně mysleli, že nám vše samo spadne do klína, a hned Telnice nás vyvedla z omylu,“ poznamenal Kozlovský a vedle vysokého počtu zranění a nemocí zmínil i další příčinu: „Sice střílíme hodně, ale šance nedáváme. Trefujeme gólmana i tyčky, nedokážeme si přihrát, děláme spoustu technických chyb. Velice nám chybí Tomáš Černíček. Dával pět šest gólů za zápas a s ním jsme mohli vyhrát o čtyři duely víc a být tak na opačném konci tabulky,“ domnívá se Kozlovský.

Své vlastní výkony příliš komentoval nechtěl, jen sdělil, že kromě tréninků ještě individuálně chodí do posilovny a přidává si, aby se po čtyřleté pauze od házené vyrovnal spoluhráčům ve fyzičce. „Teď už je mi to celkem jedno, ale když jsem začínal po pauze, byl jsem více silově zaměřen a v obraně jsem se cítil jistěji. Nyní jsem na tom lépe rychlostně a také jsem dostal příležitost v útoku,“ užívá si úkolů před oběma brankami.

Za podzim stihl vedle více než čtyřiceti přesných střel i sedm dvouminutových trestů a dvě červené karty, což ho řadí na pozici třetího nejtrestanějšího hráče soutěže. „To se tak někdy stane. Hrají totiž i menší hráči a já když bráním, tak je někdy rukou trefím do obličeje a za to jsou dvě minuty,“ poukázal na limit v podobě výškového rozdílu. S tím trochu souvisela i jedna ze dvou červených karet. „Jednu jsem dostal za oplácení, kdy mě v Telnici proti Sokolnicím jeden hráč sestřelil v trháku a trochu jsem to nezvládl a oplácel. Ta druhá byla v Prostějově za úder do obličeje, kdy to rozhodčí posoudil přímo červenou,“ vysvětlil oba tresty.

Během zimy dlouhodobá zranění i nemoci přetrvávají, s tréninky to tedy stále není optimální. Přesto nastalo mezi turnaji v Kostelci a Prostějově zlepšení. „V Kostelci jsme měli kolem dvaceti technických chyb za zápas, tak přišla bouřka a trochu jsme se na to zaměřili. Začalo nás chodit víc, mohli jsme se soustředit na obranu i na přihrávky a už to šlo. Hned to vypadalo jinak,“ potěšilo Kozlovského.

I on vnímá, že útok je až příliš závislý na Kosinovi a uvítal by nalezení dalšího střelce a rozložení zátěže, aby to soupeřova obrana měla obtížnější a musela si dávat pozor na více hráčů. Na Jeřábkově memoriálu se do této role oděl právě Kozlovský. „To bylo tím, že Jirka Kosina byl po nemoci a někdo to musel vzít na sebe. Nebyl jsem ale sám, i třeba Jurečkovi se dařilo a dával hodně gólů. Hráli jsme kolektivně a všem to šlo,“ nepřeceňoval své vystoupení.

Od jara očekává, že bude mnohem lepší než podzim a tým se posune výš. „Umístění na špici už nehrozí, tak hlavně záchrana, abychom nespadli ještě níž. Chtěli bychom co nejvýš, páté šesté místo vidím jako reálné. Hratelný je každý soupeř,“ konstatoval odhodlaně.

Stejně tak kvituje i změny v klubovém výboru, k nimž došlo na valné hromadě během Jeřábkova memoriálu. „Řekl bych, že je to dobře. Už bylo načase a snad to bude mít kladný přínos. Pro Jirku Hrubého (nový předseda – pozn. autora) je to práce navíc a snad mu to nebude bránit v gólmanských povinnostech. Oslovovat pane předsedo ho ale nebudeme, možná ze srandy,“ doplnil s úsměvem Jiří Kozlovský.