VÍTĚZSLAV VESELÝ: „PROSTĚJOV JE PRO MĚ SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST!“

3. říjen 2014

5473x

Tenhle příběh trval mnoho let, než dospěl ke svému happyendu. Jeho hlavní postavou je Vítězslav Veselý, aktuálně jeden z nejlepších oštěpařů planety, který během posledních sezón vyhrál mistrovství světa i Diamantovou ligu, získal stříbro na evropském šampionátu a skončil čtvrtý na olympijských hrách. Jedna zdánlivě nedůležitá meta mu však stále unikala: překonat rekord prostějovského Memoriálu Eduarda Rozbořila. Až do předminulé neděle, kdy se konečně dočkal i splnění tohoto cíle, po němž skromný sympaťák Víťa Veselý velmi toužil. Na poměry velké hvězdy mezinárodní atletiky až nečekaně moc. Při pětadvacátém ročníku hodil nejprve 81,15, aby následně dosáhl ještě lepšího výkonu 81,55 metru, jímž o 257 centimetrů přehodil dosavadní maximum Patrika Landmessera z roku 1996. Po splnění dlouhodobého snu lokálního charakteru se usměvavý chlapík ochotně rozpovídal pro PROSTĚJOVSKÝ Večerník, jemuž poskytl exkluzivní rozhovor...

Je radost z nového rekordu prostějovského mítinku skutečně velká, jak je na vás vidět...?

„To tedy určitě je! (úsměv) Na zdejší rekord jsem si brousil zuby už hodně let, dvakrát nebo třikrát mi k jeho překonání chyběl jen kousek a o pár centimetrů pořád odolával. Proto jsem rád, že se mi jej konečně povedlo přemoct.“

Šlo to snadno?

„Právě, že vůbec ne. Nepotkal jsem se zrovna s ideální technikou, když jsem dělal maličko chybu při rozběhu v přenesení. Právě na tom místě je tady totiž odvodňovací kanál, který mi vždycky trochu změnil krok. Ale nakonec vše dopadlo super, rekord je překonán a možná dobře, že ne až o tolik. (smích) Kdybych hodil moc daleko, chyběla by mi pak motivace posouvat zdejší maximum ještě dál. Takhle mám před sebou novou výzvu do příštích let. Ředitel mítinku pan Čečman klidně zase může lákat lidi na to, že přijedu a opět se pokusím o další rekord. (úsměv)“

V minulých letech pokaždé chyběla buď forma, nebo lepší zdravotní stav. Tentokrát nestálo nic v cestě?

„Naštěstí ne. Už dopředu jsem si říkal, že letos ten místní rekord prostě musím přehodit, a snažil se tomu i přizpůsobit svůj program v závěru sezóny. Minulé roky jsem do Prostějova přijel v únavě hned z jiného závodu, případně mě limitovalo nějaké zranění či jsem ze zdravotních důvodů vůbec nemohl dorazit. Tentokrát jsem se fakt moc snažil nic si neudělat a zároveň být v solidní formě, aby to konečně padlo. Což se povedlo, mám opravdu velkou radost. Pomohlo mi i prodloužené rozběžiště, protože jsem se už nemusel rozbíhat z trávy. Ještě zbývá líp se poprat s tím kanálem... (úsměv)“

Třeba s ním pořadatelé kvůli vám provedou nějakou úpravu, ne?

„To by asi konstrukčně ani nešlo, už je to takhle prostě vybudované. A navíc když by ten kanál nějak upravili a já bych pak třeba za rok hodil míň než teď, nebylo by na co se vymlouvat. (smích)“

Chce se vůbec atletovi v tak pozdním termínu ještě závodit?

„Je pravda, že na konci sezóny už často převažuje únava a motivace se hledá hůř. Letos jsem však kvůli bolavému kolenu během zimní přípravy dlouho nevěděl, jestli vůbec budu schopný soutěžit, a postupné uzdravení mi do žil vlilo spoustu sil. Líp se mi potom vydrželo makat až do teď a můj současný stav v závěru roku je pro mě příslibem do budoucna. Doufám, že zůstanu zdravý, v zimě pořádně potrénuju a vydrží mi chuť. Momentálně jí mám rozhodně dost.“

Nakolik vás uspokojil samotný výkon 81,55 metru z Prostějova?

„Po pravdě jsem doufal, že by mi to tady mohlo uletět ještě o něco dál...(úsměv) Po vydařeném Kontinentálním poháru, kde jsem cítil dobrou formu, jsem si myslel na nějakých třiaosmdesát až osmdesát pět metrů. Dopadlo to trochu blíž k osmdesátce, ale každopádně je fajn, že nový rekord v Prostějově teď už začíná osmičkou. Značí to určitou hranici světové třídy, a jak jsem řekl, těch 81,55 navíc dává současně i prostor k dalšímu zlepšování v příštích ročnících memoriálu.“

Celou sezónu 2014 hodnotíte pozitivně?

„Určitě jo. Na mistrovství Evropy v Curychu jsem vytěžil maximum možného, protože na osmaosmdesát metrů vítězného Ruuskanena jsem v tu chvíli se zkráceným rozběhem prostě neměl a stříbro tak bylo pěkným úspěchem. V Diamantové lize jsem až do posledního závodu bojoval o prvenství, byť nakonec marně, a potěšil mě i start na Kontinentálním poháru. Za svůj úplný vrchol letošního roku ale považuji Zlatou tretru, neboť tam jsem zaházel opravdu výborně a navíc ve skvělé divácké atmosféře.“

Tady v Prostějově je naopak kulisa velmi komorní a prostředí hodně skromné. Láká vás sem vůbec jezdit?

„Mně se právě tyhle menší závody dost líbí a jejich kouzlo mě oslovuje. Při velkých soutěžích na rozlehlých stadiónech většinou skoro nikoho neznáte, je to tam takové neosobní a chladné. Kdežto v Prostějově nebo na podobně menších mítincích máte spoustu kamarádů, navíc ke všem blízko a můžete si s každým aspoň chvíli popovídat, což se mi líbí. Kromě toho místní memoriál alias Velká cena byl úplně první závod, který jsem v životě absolvoval, tím pádem mám na Prostějov dost osobní vzpomínky a je to pro mě taková srdeční záležitost. Až doteď se zde potkávám s mnoha stejnými lidmi jako tenkrát, což je moc příjemné. Oni mě přes rok vidí v televizi a fandí mi, já pak přijedu sem a můžeme o všem pokecat. Když se mi navíc povede solidní výkon jako letos, máme všichni společně tím větší radost. Menší mítinky si zkrátka maximálně užívám i z toho důvodu, že při svém nabitém programu jich poslední roky absolvuju minimum. Každopádně do Prostějova se vždycky strašně rád vrátím, když to jen trochu půjde. A vození v limuzíně mi tady rozhodně chybět nebude.“ (směje se)

KDO JE
Reprezentant České republiky v hodu oštěpem se narodil 27. února 1983 v Hodoníně, má tedy 31 let. S atletikou začal poměrně pozdě a možná i proto se na mezinárodní scéně výrazně prosadil až ve vyšším věku.

V rámci tuzemska poprvé prorazil na vrchol vítězstvím na šampionátu mužů v roce 2008, což pak ještě třikrát zopakoval (2010, 2011, 2012). Světové špičce se jal zdárně konkurovat teprve poté, co ho trenérsky převzala oštěpařská legenda Jan Železný. Pod jeho vedením dokázal Veselý vyhrát mistrovství Evropy 2012 i mistrovství světa 2013, na olympijských hrách 2012 obsadil čtvrté místo a z letošního evropského šampionátu přivezl stříbro za druhou příčku. Kromě toho ovládl spoustu prestižních mítinků v zahraničí a dvakrát triumfoval v celkovém hodnocení renomované Diamantové ligy (2011, 2012). Vítězslavův osobní rekord činí skvělých 88,34 metru, je členem oddílu TJ Dukla Praha a v civilním životě vystudoval Obchodní akademii ve Zlíně, následně i Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.