„PŘED PĚTI LETY MĚ CHTĚL TRENÉR BRÜCKNER K NÁROĎÁKU RAKOUSKA!“

Před více než třiceti lety, jako malý kluk, hrával s vrstevníky na škvárovém plácku fotbálek. Ještě než se po letech vrátil na zmiňované hřiště, v současné době s velice kvalitním travnatým povrchem, dokázal to, o čem mnozí jen sní. Stal se jedním z nejúspěšnějších fotbalistů němčické líhně a českého fotbalu vůbec, který to přes domácí i zahraniční ligové trávníky dotáhl až do národního týmu České republiky.

Řeč je o současném kouči Baníku Ostrava, Radoslavu Látalovi. V exkluzivním rozhovoru , který PROSTĚJOVSKÉMU Večerníku poskytl v rámci nedávných oslav němčických hodů, se například dozvíte, kdo stál za jeho úspěchem, na koho nejraději vzpomíná a v čem vidí rozdíly v současné kopané i další zajímavé informace z jeho fotbalové kariéry…

S fotbalem jste začínal v rodných Němčicích, rok působil v Prostějově, jako dorostenec jste již kopal v Sigmě Olomouc. Řekněte nám něco o svých fotbalových začátcích?

„K fotbalu mě dovedl otec, pod nímž jsem v podstatě fotbalově vyrůstal a na jeho přání šel poté do Prostějova a Olomouce. Tam jsem také chodil do školy a zároveň bydlel na internátě, proto byla Sigma tou nejlepší volbou.“

V lize jste začínal hodně mladý, což je v dnešní době velice populární. V čem si myslíte, že je rozdíl a zda to má současná generace snazší, než jste to měli vy?

„Dnešní generace to má rozhodně snazší, protože se více pracuje s mládeží, za nás to tolik nebylo. Nebylo tolik přípravek, fungovalo případně jen jedno žákovské mužstvo. Momentálně se s tou mládeží pracuje jinak, vychovávají se talenty, které později do klubu přináší finance, což hlavně pro menší kluby je obrovskou výhodou.“

Jste vicemistrem Evropy z roku 1996, jak jste vnímal národní mužstvo na nedávném ME?

„Byl jsem hrozně rád, že kluci postoupili, protože český fotbal to potřeboval i po té finanční stránce, což je velice důležité pro další rozvoj mládežnické kopané. Ten vstup nám bohužel nevyšel, kluci schytali, myslím si neoprávněně, kritiku od veřejnosti, poté se sebrali a i pod velkým tlakem se dostali ze skupiny výš. S Portugalci šlo již samozřejmě o systematické bránění, spoléhání se na brejky. Bohužel to nevyšlo, soupeř šel zaslouženě dál.“

Zůstaneme u Eura, ale o několik let zpět. Zmínili jsme, že jste byl součástí úspěšného týmu v devadesátém šestém, jak na tento šampionát vzpomínáte?

„Začátek nám také nevyšel, prohráli jsme s Německem 0:2. Neříkám, že jsme byli sbaleni, ale málokdo už věřil v náš postup. Chytli jsme se v zápase s Itálií, pak s Ruskem jsme měli obrovské štěstí, ale to k fotbalu patří. Potom už to byla obrovská euforie, byli jsme vynikající parta, táhli jsme za jeden provaz, vládla tam velká pohoda. Uválčili jsme i zbývající zápasy a dotáhli to až do finále.“

Vídáte se se svými tehdejšími spoluhráči?

„Pravidelně se s klukama scházíme, minulý týden jsme odehráli exhibiční utkání na Slovácku, kde jsme téměř v plné sestavě remizovali s místní starou gardou 3:3.“

Pojďme o čtyři roky dál... Můžete nám prozradit, co jste řekl panu Collinovi při tom nešťastném zápase s Nizozemskem na Euru 2000?

„Ani tak nejde o to, co jsem mu řekl, spíše to, co se stalo.. Pan Collina odpískal nesmyslnou penaltu, která nás stála postup. Poté tam byl ještě faul u střídačky, načež jsme celá lavička vyskočili. Já jsem byl první, tak jsem to schytal. Měl jsem na sobě ještě číslo, byl jsem těsně po vystřídání, ale k nějaké slovní rozepři tam opravdu nedošlo. I po zápase jsme se bavili, zda měl oprávnění mi to dát a sám uznal, že ne...“

Dostal jste někdy nabídku do realizačního týmu národního mužstva ČR?

„Nabídku jsem nedostal, ale zhruba před pěti lety, kdy trenér Brückner dělal trenéra rakouskému nároďáku, chtěl, abych mu dělal asistenta. Samozřejmě, že jsem byl za tu nabídku rád, ale trenér se nakonec rozhodl pro Jána Kociana. Přesto jsem velice rád, že si na mě vzpomněl.“

Jaký je váš oblíbený hráč a tým v letech aktivní kariéry či v současnosti?

„Těžko říct, já jsem vyloženě vysněný tým neměl, teď se rád podívám na Schalke, ve kterém jsem dlouho působil a mám k němu stále vřelý vztah. Těm klukům fandím, sleduji je víc, občas tam zajedu, mám tam stále své kamarády.“

Jak často navštěvujete rodné Němčice nad Hanou, případně viděl jste některý zápas domácího mužstva v uplynulé sezóně?

„Jezdívám sem tak jednou za tři týdny, jednou měsíčně, jak časové možnosti dovolí. Syn zde bývá docela často, občas se tu pro něj otočím i já.“

Co říkáte na situaci okolo němčické kopané a máte i vy osobně nějaký podíl na dění ve zdejším klubu?

„Strašně mě to mrzí nejen kvůli současným hráčům, ale především kvůli těm, co do fotbalu vložili spoustu dřiny a úsilí. Pamatuji si, když se tu hrála I.A třída, pak to šlo bohužel dolů. Uvidíme, jak se povede i s tou mládeží pracovat. Spíš mě mrzí, že ten areál tu není víc využitý, přilákat sem třeba i ligové týmy na soustředění, zvláště když teď jsou spíše problémy s hřišti. Dostat se na kvalitní hřiště je opravdu problém a tady jsou zrovna dvě taková, tak by to chtělo určitě více využít.“

Váš syn se také rozhodl pro fotbalovou kariéru. Jak velký podíl máte na jeho rozhodnutí a kde jej můžeme v současnosti vidět hrát?

„Syn teď nastoupil prvním rokem do dorostu Sigmy a daří se mu. Je trošku jiným typem, než jsem byl já, hraje v záloze, je spíše do techniky, baví se s balónem, taková hračička. Snad mu to půjde dál...“

Prostějovský fotbal šel v posledním roce výrazně nahoru. Vnímáte tuto skutečnost, a jaké naděje vkládáte do klubu?

„Situaci kolem prostějovského fotbalu samozřejmě sleduji. Vím, že tam fotbal trošičku zanikl, teď se zase dává dohromady, postoupil do třetí ligy, nedávno se tam opravilo hřiště, takže nějaký ten přehled o dění v Prostějově mám. I zde bude samozřejmě záležet na prvních kolech, jak se tým dokáže popasovat s vyšší soutěží. Hrají tam ale dobří kluci s ligovými zkušenostmi, takže divák může být spokojen.“

Vy v současnosti trénujete prvoligový FC Baník Ostrava. Jak vy vzpomínáte na své trenéry a pokusíte se porovnat jejich práci s vaší trenérskou prací?

„Zažil jsem spoustu trenérů, ale musím říct, že nejvíc jsem si vzal od trenéra Brücknera, který mě trénoval v Olomouci. Samozřejmě v Německu to byl nizozemský kouč Huub Stevens, pod kterým jsem trénoval pět let, jenž byl také výborný trenér. Musím ale říct, že od pana Brücknera to bylo takové bližší, osobnější, dal mi ty potřebné základy. Stejně tak mě velice dobře fyzicky připravil. V podstatě ve své trenérské praxi čerpám nejvíce ze zkušeností právě s panem Brücknerem.“

Jak je připraven ostra-vský kádr na nový ročník Gambrinus ligy, případně jaké jsou vaše cíle či přání?

„Jak jsme připraveni, ukážou až první kola, přípravné zápasy nemůžeme brát zcela vážně. Kluci je zvládli dobře, ale srovnávat přípravu a ligový zápas zkrátka nejde. Hráči jsou pod větším tlakem, jde samozřejmě o jejich budoucnost, ti mladí kluci na to nejsou ještě tolik připraveni. Situace v Baníku je navíc specifická, tlak fanoušků je tam obrovský. Pro nás je tak nejdůležitější vstup do sezóny. Máme sice těžký los, problémy s trávníkem, kdy to vypadá, že budeme první utkání hrát někde venku nebo bude odloženo, takže ještě uvidíme. Po fyzické stránce je mužstvo stoprocentně nachystané, uvidíme, co s klukama udělá psychika.“

kdo je Radoslav Látal

Rodák z Němčic na Hané (* 6. ledna 1970) se díky svému talentu, vytrvalosti a píli vypracoval mezi základní pilíře hanáckého celku, bundesligového Schalke 04 i národního týmu ČR. Olomoucký odchovanec tak sbíral úspěchy nejen v české nejvyšší soutěži, ale i v Německu. S přibývajícím věkem se vrátil zpět do olomoucké Sigmy, zde se však nepohodl s vedením klubu a přestoupil do Baníku Ostrava. Za ostravský celek podával vynikající výkony, byl také kapitánem týmu, když Baník získal po dlouhých letech mistrovský titul. V roce 1996 se stal vicemistrem Evropy a zúčastnil se i Eura 2000, kde český tým nepostoupil ze skupiny. Je také vítězem Poháru UEFA z roku 1997 s německým klubem FC Schalke 04. Hrál za Československo v roce 1989 na Světovém mládežnickém šampionátu FIFA v Saúdské Arábii. Později kopal za Janovice, klub kamaráda a hokejisty Pavla Kubiny. Fotbal již aktivně nehraje. Byl hlavním trenérem u „A“- mužstva klubů MFK Frýdek-Místek a SFC Opava, od září 2010 trénoval FK Baník Sokolov. V březnu 2012 pak převzal prvoligový tým FC Baník Ostrava, se kterým o víkendu vstoupil do nového ročníku 1.Gambrinus ligy.

Slovy otce Josefa Látala

„Já jsem s ním pracoval do jeho patnácti let, takže jsem ho celkem v jeho začátcích provázel. I když byl později jako dorostenec v Olomouci, stále jsem jej doprovázel. Mám z něj určitě radost. Už když byl v žácích, vždycky jsem mu říkával, hraj tak, ať se dostaneš do Prostějova, pak jsem to změnil na Olomouc a vidíte, dostal se až do nároďáku. Nikdy jsme neměli vysoké cíle, postupně jsme se dokázali prosadit. Sám jsem hrával fotbal, na vojně dva roky za Xaverov, proto jsem i svého syna vedl k tomuto sportu a těší mě, že to dotáhl až tak daleko.“

KLUBY, V NICHŽ RADOSLAV LÁTAL PŮSOBIL:

1976-1984 Němčice na Hané
1984-1985 Prostějov
1985-1986 SK Sigma Olomouc (dorost)
1986-1987 SK Sigma Olomouc (dorost)
1987-1988 SK Sigma Olomouc 9/0
1988-1989 SK Sigma Olomouc 26/1
1989-1990 Dukla Praha. 28/1
1990-1991 Dukla Praha 13/1
SK Sigma Olomouc 6/0
1991-1992 SK Sigma Olomouc 29/4
1992-1993 SK Sigma Olomouc 27/2
1993-1994 SK Sigma Olomouc 25/4
1994-1995 Schalke 04 32/7
1995-1996 Schalke 04 32/1
1996-1997 Schalke 04 28/2
1997-1998 Schalke 04 26/1
1998-1999 Schalke 04 16/0
1999-2000 Schalke 04 24/1
2000-2001 Schalke 04 28/2
2001-2002 SK Sigma Olomouc 15/1
Baník Ostrava 10/1
2002-2003 Baník Ostrava 25/2
2003-2004 Baník Ostrava 26/2
2004-2005 Baník Ostrava 25/0
Bilance v české nejvyšší soutěži: 264/19
Bilance v bundeslize: 186/14
Bilance v reprezentaci: 58/3

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY:

stříbrný z EURA 1996, vítěz Poháru UEFA (1997, Schalke 04), vítěz německého poháru (2001, Schalke 04), 2. (2001) a 3. (1996) místo v bundeslize (Schalke 04), vítěz Poháru ČMFS (2004/2005, Baník Ostrava), 1. místo v Gambrinus lize (2003/2004, Baník Ostrava), 3. místo v Gambrinus lize (1990/1991, 1991/1992, SK Sigma Olomouc).

Zajímavost:

Dne 11. června 2000, v posledních infarktových minutách nešťastného zápasu proti Nizozemsku na Euru 2000, byl potrestán červenou kartou od rozhodčího Colliny, i když už v zápase střídal, za nevhodná slova vůči jeho výkonu po odpískání osudné penalty.