„GRAND PRIX V ASII? NA TO SE FAKT TĚŠÍM!“

Pořádný odpočinek? Pohodové léto? Možnost prázdninového lenošení u vody? Tyhle pojmy jsou pro dvacetiletou nahrávačku volejbalového oddílu VK AGEL Prostějov Pavlu Vincourovou již několikátým rokem téměř tabu. Jakmile jí totiž skončí klubová sezóna, skoro hned naskočí do české reprezentace a s ní absolvuje kompletní, to znamená velmi náročný program vyplňující prakticky celé letní období. V aktuálním roce 2013 to znamená vedle řady různých soustředění červnovou baráž o postup na mistrovství Evropy, srpnovou Grand Prix a zářijový evropský šampionát. Večerník „Vincy“ odchytl po jednom z posledních tréninků prostějovského tréninkového kempu, který se uskutečnil 12. až 22. června, k následujícímu exkluzivnímu rozhovoru.

Jak zvládáte takřka nekončící zátěž?

„Zatím je to docela v pohodě... (úsměv) Akorát v posledním týdnu uhodila vedra a taky jsme měly větší zápřah než předtím v Brně, takže jsme toho s holkama měly někdy docela dost. V takovém horku únava roste mnohem rychleji, než když makáte za normální teploty.“

Měla jste vůbec čas si za poslední měsíce dostatečně odpočinout?

„Než skončila klubová sezóna, tak určitě ne. Potom jsem ale měla nějaké tři týdny volna a to jsem si stihla odpočinout docela dobře. Čekala jsem totiž, že s reprezentací začneme dřív, a ty tři týdny mě příjemně překvapily... (smích) Navíc teď máme dalších čtrnáct dní, než začne příští soustředění na Kladně, tudíž je zase čas trochu si oddychnout. Rozhodně mám víc volna než loni, tehdy nebyl prostor na odpočinek skoro žádný.“

Většina členek užšího kádru reprezentace ČR prostějovský blok přípravy vynechala. Nepředstavovala jste si totéž i u sebe?

„Na takové myšlenky jsem neměla žádný nárok. (směje se) Kouč jasně řekl, že v Prostějově budou hlavně mladé holky, a když jsem ze všech druhá nejmladší, tak bylo jasné, že mě tohle soustředění nemine. Ale já jsem fakt ráda za možnost tady být. Měly jsme totiž hodně času zapracovat na spoustě herních věcí včetně odstraňování vlastních nedostatků, které každá máme.“

Přesto: nestraší vás trochu představa, že po dosavadní zátěži budete skoro celý červenec trénovat, téměř celý srpen hrát světovou Grand Prix, v září mistrovství Evropy a poté okamžitě naskočíte do přípravy VK AGEL?

„Já bych řekla, že vůbec nemám jistou nominaci ani na Grand Prix, ani na Evropu. V reprezentaci jsme celkem čtyři nahrávačky a na tyhle akce pojedou vždycky jen dvě, tak uvidím. Každopádně se téhle velké zátěže nijak nebojím, všechno se dá zvládnout.“

Český tým absolvuje všech devět svých utkání Grand Prix 2013 v Asii. Láká vás navštívit turisticky atraktivní místa?

„Tak my tam poletíme hrát volejbal a ne za rekreací... (smích) Na druhou stranu je jasné, že do Dominikánské republiky, Hong Kongu i Japonska bych se podívala moc ráda, člověk se do tak vzdálených zemí nedostane každý den. Já osobně jsem takhle daleko ve světě ještě nikdy nebyla, láká mě to hodně.“

Pomáhají vám zku-šenosti z národního výběru i s ohledem na oddílové působení?

„Určitě jo. Každá mezinárodní konfrontace je cenná a v české reprezentaci jsou tak výborné hráčky jako třeba Aneta Havlíčková nebo Helena Havelková, což jsou top volejbalistky v rámci Evropy i celého světa. Trénovat s nimi a hrát zápasy vám dá opravdu hodně.“

Co italský kouč Carlo Parisi? Je skutečně tak náročný, jak se říká?

„Rozhodně ano. On vidí úplně všechno a někdy i to, co není... (se smíchem) Hlavně je hrozný perfekcionista, čímž každého nutí dělat vše dokonale a makat na sto procent nebo ještě víc. Což je v konečném důsledku pozitivní, neboť dokáže hráčky zlepšovat a týmy pod jeho vedením mají výsledky.“

Když se ještě vrátím k uplynulé sezóně VK Prostějov, očekávala jste hned v prvním roce po svém příchodu tolik zápasového prostoru?

„To asi ne. Hlavním důvodem však bylo zranění Míši Jelínkové, protože kdyby byla zdravá, tak bych určitě odehrála podstatně míň utkání, než co jsem pak absolvovala při jejím dlouhodobém zranění. Vlastně půlku sezóny jsem byla v družstvu jediná nahrávačka, přičemž několik týdnů nám pomáhala juniorka Míša Zatloukalová. A za téhle situace jsem logicky byla skoro pořád v základní sestavě.“

Vyhovovala vám možnost neustále nastupovat?

„Na něco podobného jsem byla zvyklá z Brna, takže mi to určitě vyhovovalo. Člověk musí hrát všechny zápasy včetně velice těžkých, mnohdy bez možnosti střídání, a tím získává cenné zkušenosti. Na druhou stranu jsem už někdy cítila větší únavu, což asi nebylo ideální. Nakonec se mi ale všechno povedlo zvládnout a beru to jako přínos do své další kariéry.“

Měla jste tedy ze soutěžního ročníku 2012/2013 celkově dobrý pocit?

„Dá se říct, že jo. Vyhrály jsme Český pohár, potom i extraligový titul. Sice tam byly tři porážky a všechno neprobíhalo tak ideálně, jak si všichni představovali, ale tohle ke sportu patří. Nakonec můžeme být asi všichni rádi, že to dopadlo takhle.“ (úsměv)

V další sezóně musíte znovu obhájit národní trofeje a také napravit slabší vystoupení v evropské Lize mistryň. Podaří se to?

„Vyhrát zase Český pohár i extraligu bude povinnost, to je jasné. U Champions League bude dost záležet na složení hráčského kádru, které zatím klub neprozradil. Aby náš tým v Lize mistryň uspěl, musí mít určitou kvalitu. Takže uvidíme.“

kdo je pavla vincourová

Volejbalistka VK AGEL Prostějov se narodila 12. listopadu 1992 v Brně, má tedy dvacet let a je nahrávačkou. Měří 183 centimetrů, váží 68 kilogramů a na dresu nosí své oblíbené číslo 18. Volejbalově vyrostla v oddílu DDM Brno, kde působila do roku 2007. Následujících pět let zdokonalovala své herní umění v Králově Poli, aby před rokem přestoupila do hanáckého klubu úřadujících mistryň ČR. Dívka s přezdívkou „Vincy“ dosáhla v brněnském dresu na titul v extralize juniorek 2010 a bronz v extralize žen 2011, s Prostějovem vyhrála UNIQA extraligu i Český pohár 2013. Na reprezentační úrovni dosáhla největších úspěchů třetím místem na mistrovství Evropy juniorek 2010 a vítězstvím v Evropské lize žen 2012. Její starší bratr Tomáš je známým hokejistou, který v posledních letech hrál zámořskou NHL.