„FOTBAL MI NECHYBÍ, PŮSOBÍM JAKO PORADCE MLÁDEŽE V SIGMĚ“

27. únor 2013

5895x

Ikona olomouckého fotbalu, strůjce historického úspěchu Sigmy v Českém poháru a patron olomouckých fotbalistek má za sebou kariéru protkanou angažmá řady prvoligových mužstev. Po ukončení kariéry v květnu uplynulého roku se Petr Uličný dočkal dalšího významného úspěchu v anketě o „Nejlepšího sportovce Olomouckého kraje za rok 2012“, ve které získal Cenu Olomouckého kraje.

Tak jako bylo vítězství v tuzemském poháru bonusem závěru jeho trenérské kariéry, je i toto ocenění důkazem skvěle odvedené práce fotbalového profesionála. Předminulou neděli u příležitosti předávání cen v Městském divadle požádal PROSTĚJOVSKÝ Večerník fotbalovou legendu o exkluzivní rozhovor. Vždyť na naše město má nemalé vazby - manželka odtud pochází a syn od podzimu působí v 1.SK Prostějov jako trenér...

Po ukončení trenérské kariéry jste se ještě dočkal dalšího významného ocenění. Co na něj říkáte?

„Jsem opravdu šťastný, je to pro mě velká čest, zvláště když jsem viděl na projekci předešlé vítěze. Měl jsem asi to štěstí, že jsem dokázal udržet Sigmu v lize a taková ta třešinka, to bylo ještě vítězství v poháru. Pro mě to byl moc dobrý rok. Jak se říká: ´konec dobrý, všechno dobré´, tak i já skončil v tom nejlepším. Navíc manželka je z Prostějova, kde přebírám i toto významné ocenění.“

Nechybí vám fotbal?

„Nechybí, protože já stále chodím na všechny možné zápasy. V Sigmě jsem teď ve funkci takového poradce pro mládež, takže navštěvuji nejen na juniorku, ale samozřejmě i zápasy prvního týmu. Celý víkend i některé dny v týdnu je tedy můj program i nadále o fotbale.“

Co nějaké trenérské angažmá, na to byste už případně nekývnul?

„Ono člověku je po takové době smutno... Teď jsem si odpočinul a přemýšlel jsem, že bych i něco vzal, ale pak jsem si uvědomil, že bych dokázal trénovat snad už jen doma. Nějaká štace v jiném koutě republiky by už nepřipadala v úvahu. Spíš si budu užívat toho důchodu a vnoučat, ale nudit se ale rozhodně nebudu.“ (úsměv)

Sigma má za sebou povedený podzim, dá se říct, že pokračuje v dobrém tempu, který jste s hráči zažil na konci minulého ročníku. Jaké vidíte šance týmu v jarní části sezony?

„Samozřejmě bych si přál, aby byla Sigma mistrem, ale vzhledem k tomu, v jaké formě je v současné době plzeňská Viktorka, tak to bude mít nesmírně těžké. Diplomaticky bych řekl, že bude hrát určitě o poháry, na ten titul by musela být asi ještě o trošičku silnější.“

Jak moc vnímáte dění okolo prostějovské kopané?

„Fotbal se v Prostějově rozjíždí, což je také zásluha pana Černoška, který vládne nejen tenisu. Tady vždycky býval vynikající fotbal, s tchánem jsme se dříve chodívali dívat na Železárny a byl bych opravdu rád, kdyby nově složené mužstvo šlo nahoru a v Prostějově byl znovu fotbal na výborné úrovni.“

Neobjevily se i náznaky, že byste u toho mohl působit?

„Ne, to vůbec. Abych byl upřímný, působil jsem ve vrcholovém sportu a nemám potřebu teď trénovat nižší soutěže. Jistěže do ligy bych nějakou nabídku zvažoval, ale spíš bych ji nepřijal. Jo, kdyby jednou Prostějov hrál ligu a stále by o mě stáli, kdo ví... (úsměv) Ale jsou tu mladší trenéři.“

Celkem jste v průběhu kariéry odtrénoval 413 zápasů. Vzpomenete si, který byl ten nejslavnější?

„Nejslavnější byl pro mě ten poslední zápas, to mi kluci udělali obrovskou radost, protože jsme vyhráli Český pohár. Škoda, že jsme potom nehráli evropské poháry, ale bylo to ukončení mé kariéry a to bylo opravdu nesmírně krásné i hektické. Byl jsem moc šťastný, nikdy na to nezapomenu!“

Jak se vlastně zrodila vaše přezdívka „Džon“?

„(úsměv) Někdy sedmdesátých letech jsem působil v Plzni, a protože jsem Hanák, neboť pocházím z Kroměříže, tak jsem každému říkal Žanku. A Pepík Čaloun to neuměl říkat, tak mi říkali Džonku.“

V úvodu jste zmínil vnoučata, jsou mezi nimi i kluci? A pokud ano, snažíte se je nasměrovat na fotbalovou dráhu?

„S manželkou máme několik vnoučat a třeba Martina Uličná, ligová házenkářka Zory Olomouc, má s mým synem taky kluka, na kterém je vidět, že už ho to s míčem začíná bavit. Ještě tam potřebuji trošku zapracovat já, aby to bylo kvalitní. Pořád kopeme, musíme se s tím míčem trochu mazlit, ať to řádně vychytáme... (smích)“

Co říkáte na Ordošovo ocenění v kategorii jednotlivců, když přece jen zastupuje týmový sport a zařadil se za taková jména, jako je Tomáš Berdych a Petra Kvitová?

„Miša Ordoš si to určitě zaslouží, v klubu mu to střílí, dostal se i do národního mužstva. Hraje ve špičkovém ligovém klubu, kde patří k těm stěžejním hráčům, proto i ta nominace a nakonec skvělé umístění nejen pro něj, ale i pro celou Sigmu.“

Světový fenomén, volba krále. Michal Ordoš zvolil Ronalda, koho vy preferujete?

„Já jsem spíše pro toho druhého, Messiho. Je to opravdu pan hráč, už tolikrát se na něj snažili něco vymyslet, nachystat obranu, zkouší na něj všelijaké fígle, ale on se z toho vždy s noblesou dostane. Michal volil Ronalda, protože ten je hezčí a on se taky rád parádí... (smích)“

kdo je Petr Uličný

Bývalý český fotbalista a později fotbalový trenér, který naposledy vedl klub SK Sigma Olomouc se narodil 11. února 1950 a je rodákem z Kroměříže. Mezi přáteli je znám pod přezdívkou „Džon“ nebo Ulička. Během své hráčské kariéry nikdy nepůsobil vyloženě v zahraničí. Začínal právě v Kroměříži, odkud přešel do pražské Sparty, následně do plzeňské Škodovky a posléze do olomoucké Sigmy. V závěru ještě hrával jako hrající asistent trenéra v Hranicích a v Uničově.

S trénováním začínal v tehdy druholigovém Havířově. Následně vystřídal prvoligové kluby ze Zlína, Brna, Ostravy, Plzně, dále žižkovskou Viktorku a Opavu. Poté působil v té době v druholigovém Hradci Králové, s nímž dokázal postoupit do první ligy. Dále pak vedl Olomouc a opět Zlín. V roce 2007 odešel na své první zahraniční angažmá, a sice do slovenského Ružomberoku, které ale za půl roku ukončil. V české lize pak pokračoval v Brně, odkud po nuceném odchodu v roce 2008 zamířil po delší pauze do 1. HFK Olomouc. Zde však v červnu 2011 skončil, neboť nesplnil požadavek postupu do druhé ligy. Na začátku prosince 2011 byl jmenován trenérem Sigmy Olomouc, která se v té době pohybovala na předposledním místě tabulky 1. fotbalové ligy. Ve středu 2. května 2012 vybojoval Petr Uličný s Olomoucí vítězství v českém fotbalovém poháru (Pohár České pošty) finálovým vítězstvím 1:0 nad Spartou Praha, na neutrálním hřišti ve Štruncových sadech v Plzni. Již dříve avizoval, že po této sezoně ukončí trenérskou kariéru, přičemž hlavním cílem bylo zachránit Olomouc v Gambrinus lize, což se podařilo. Vítězství v poháru bylo neplánovaným bonusem a Petr Uličný tak v závěru dlouhé kariéry získal svou první trofej. V posledním ligovém zápase Olomouce s Duklou Praha 12. května 2012 (Olomouc vyhrála 2:1) Petr Uličný úspěšně zakončil trenérskou kariéru, celkem odkoučoval 413 zápasů. Petr Uličný je ženatý a s manželkou Alenou vychovali dva syny, staršího Petra a mladšího Tomáše, který je dnes hlavním trenérem Sportovního centra mládeže 1.SK Prostějov Dále má tři vnoučata: staršího Patrika a mladší Nikolu, což jsou děti Petra, a Tomáše juniora, který je synem Tomáše.