„Zase jsem si připadal jako člen sparťanské rodiny, to nikde jinde nezažijete!“

Současný špílmachr prostějovského „eskáčka“ Lukáš Zelenka měl ve druhé polovině ledna opravdu nabitý, ale emočně velice příjemný program. V úvodním přípravném zápase svého současného týmu s Blanskem absentoval, neboť v tu dobu absolvoval se starou gardou Sparty Praha prestižní fotbalový turnaj AOK Traditionsmasters 2015 v Berlíně. A právě o turnaji v německé metropoli , úspěchu týmovém i osobním povyprávěl v přestávce mezi dvěma tréninky pražského soustředění, které na konci prvního měsíce letošního roku 1.SK Prostějov absolvoval. Ekluzivně pro Večerník pak Lukáš Zelenka přidal i čerstvé dojmy z návratu do pro něj známého sparťanského domovského prostředí...

Lukáši, můžete nejprve přiblížit turnaj jako takový?
„Samotný podnik má počátky již v roce 1971. Tehdy se v Deutschlandhalle konal první zimní halový turnaj profesionálních fotbalových klubů. V jeho historii už na něm hrály zvučná jména od Franze Beckenbauera přes Rudiho Völlera až po Lothara Matthäuse či Mario Baslera. Populární byl zejména díky atraktivní hře v rychlém tempu a pěkným brankám. Se stále více nahuštěným termínovým kalendářem Bundesligy se stávala zimní regenerace hráčů důležitější, navíc trenéři nechtěli riskovat případné zranění svých opor. Kluby začaly více jezdit na kempy do jižních teplých krajů a tak turnaj roku 1997 zanikl.“
To ale evidentně nebylo definitivní...
„Tradice byla obnovena v roce 2010, ovšem jako turnaj pro veterány, kteří mají stále radost ze hry a svými kousky chtějí pobavit diváky. Jde o čistě německou akci, kdy ´staré gardy´ jednotlivých ligových týmů hrají kvalifikaci v podobě dvou podobných turnajů, z nichž vzejdou účastníci závěrečného klání Traditionsmasters. První se odehrál jedenáctého ledna v Krefeldu, z něhož postoupil Leverkusen, druhý sedmnáctého ledna v Emslandu, ten vyhrály Brémy. A právě tyto týmy jsme měli v základní skupině.“
Jak se na tento tedy ryze německý turnaj dostala Sparta Praha?
„Organizátoři zvou od roku 2011 každý rok na akzvanou „divokou kartu“ vždy jeden renomovaný zahraniční tým. Letos to byla po takových velikánech jako předtím Galatasaray Istanbul, Real Madrid či Barcelona, právě Sparta, což byla pro český fotbal velká čest.“
Jaký byl herní formát prestižního a divácky oblíbeného podniku?
„Celý turnaj se vměstnal do jednoho sobotního odpoledne, když se začalo hrát v poledne a v šest večer byl konec. Hrací doba byla totiž ´jen´ dvakrát deset minut. Co do délky se to nezdá mnoho, ale vzhledem k tomu, že míč je prakticky neustále ve hře, bylo to fyzicky dost náročné. Hrálo se v Aréně Maxe Schmellinga, což je velká multifunkční hala, v níž se normálně hraje především v Německu tolik populární házená. A tribuny byly naprosto plné, takže se brzy špatně dýchalo. Hřiště mělo rozměry čtyřicet krát dvacet metrů, povrch s umělou trávou a mantinely. Hrálo vždy pět hráčů, čtyři v poli a gólman, střídalo se hokejovým způsobem.“
S kým změřila síly Sparta a jak se vám vedlo?
„Jak už jsem zmínil, ve skupině jsme měli Bayer Leverkusen a Werder Brémy, ve druhé hrál Eintracht Frankfurt se dvěma berlínskými kluby, Herthou a 1.FC Union. V prvním zápase jsme porazili Leverkusen 6:3, s Brémami jsme remizovali 3:3. V semifinále jsme pak vyřadili Union Berlín 3:1 a spolu s Herthou jsme dávali nejvíc branek. Právě s ní jsme se také potkali ve finále, které už jsme prohráli 5:10. V této fázi se už na naší straně projevil nedostatek hráčů, domácí jich točili víc, což se ukázalo jako zásadní výhoda. Čtyři góly jsme obdrželi v posledních čtyřech minutách, kdy jsme otevřeli hru.“
Kdo všechno byl součástí sparťanské výpravy?
„Trenérem byl Honza Berger, v brance chytal Jiří Bobok a v poli se střídali Marek Kincl, Petr Gabriel, Radim Holub, Tomáš Skuhravý, Michal Horňák, Milan Fukal, František Straka a já. Pak samozřejmě ještě dva lidé doprovodu, starající se o nutné zázemí.“
Podle zpráv se vám osobně velmi dařilo?
„Je to pravda. (úsměv) V každém zápase jsem se trefil, ze sedmnácti vstřelených branek jsem se asi na třinácti podílel. Od toho jsem tam vlastně byl, protože jsem byl z našeho týmu nejmladší. Leckdo si to možná neuvědomuje, ale s postupujícím věkem je každý rok navíc hodně znát, někteří kluci tam byli i o deset let starší. Byl jsem vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, což mě příjemně překvapilo. Samotné vyhlášení a fotografování se sličnými modelkami jsem si pochopitelně užíval... (smích) Bylo to opravdu příjemné zpestření počínající zimní přípravy.“
Jaká byla kolem turnaje atmosféra?
„Do Berlína jsme přicestovali už v pátek autobusem, zajištěno jsme měli perfektní ubytování, a v sobotu proběhl onen samotný turnaj. Organizátoři jej pojímají jako velkou show, k dispozici je brožura představující jednotlivé týmy, hráče, sponzory a historii turnaje. Turnaj je veřejností hodně sledovaný a medializovaný, přenášela jej televize DSF. K atmosféře přispěli především fanoušci Herthy
a Unionu, což jsou odvěcí městští rivalové, činil se i místní komentátor. Po skončení byl večer uspořádán velký raut, prostě Němci vše zorganizovali s příslovečnou důkladností. Původně jsem uvažoval, že hned po skončení pojedu domů, ale rozmyslel jsem si to. (úsměv) Úrovní si to vůbec nezadalo s Ligou mistrů, takže mi to evokovalo mé nejlepší fotbalové časy.“
Sparta tedy finálovou účastí určitě přispěla ke zviditelnění českého fotbalu na evropské úrovni...
„Spartě jsme myslím udělali dobrou reklamu, naše účast se dá považovat za jednoznačný úspěch. V místní televizi pochválili naši hru, hráli jsme tam atraktivní fotbal. Ve finále nám polovina haly sportovně fandila, což bylo pěkné gesto.“
Vraťme se ještě k vystoupení vašeho současného klubu 1.SK Prostějov na půdě jednoho z těch minulých, tedy pražské Sparty. Jak jste zápas prožíval vy osobně?
„Samozřejmě to byl i pro mě zážitek. Výsledek, který jsme udělali, byl perfektní, podali jsme slušný výkon. Kluci se názorně podívali, jak se fotbal hraje na vyšší úrovni. Že musí jít míč rychle od nohy, otáčet hru, prostě všechny ty věci, které dobře vědí, a které jim pořád s trenérem říkáme, si tady ověřili. Běhat rychle umí v zásadě všichni mladí kluci, ale kvalita je to, co znamená rozdíl dvou tříd. Mně se podařila se jedna akce v první půli, další minuty jsem si ale zaběhal bez míče.“
Znáte vlastně po letech ještě někoho z „A“-týmu Sparty?
„Byť se to nezdá, kromě trenéra osobně době znám ještě i pár hráčů... (smích) Ale hlavně lidí kolem týmu. Zase jsem nasál neopakovatelnou atmosféru a potkal se v zázemí na Strahově se spoustou známých. Po obědě jsem si třeba popovídal s bývalými spoluhráči z Prostějova Michalem Pospíšilem a Romanem Janouškem. Kustod mi věnoval pár dresů, které jsem rozdal u nás v kabině a udělal několika klukům radost, což samozřejmě těší i mě. Prostě, člověk je stále součástí sparťanské rodiny, to nikde jinde nezažijete!“