Za koncem Látala jsou PENÍZE!

Po zhruba roce a čtvrt stráveném na východním Slovensku se rozhodl Radoslav Látal (na snímku) odejít z košického fotbalového klubu. Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Němčic nad Hanou sice s klubem na jaře dokráčel až k zisku Slovenského poháru a koučoval MFK i v prvním kole Evropské ligy proti Slovanu Liberec, nyní ale rozhodly vnitrooddílové starosti. Jeho posledním zápasem na lavičce sedmého celku Fortuna ligy tak byla výhra 2:1 nad Ružomberokem. Kam povedou jeho další kroky?

Z odchodu z lavičky kdysi slavného československého klubu byl Radoslav Látal rozpačitý. „Je tomu tak, ukončili jsme to. Dohodli jsme se na závazcích a od pondělí jsem doma. Skončili jsme smlouvu a prvního ledna jim odevzdám věci. Abych tam pokračoval, museli by doplatit závazky mně a mužstvu, aby měli hráči příjemné Vánoce,“ upozornil na finanční trable klubu, který navazuje na tradici slavného 1.FC Košice.
A s jakými pocity bude moci vicemistr Evropy a vítěz Poháru UEFA či české fotbalové ligy na toto angažmá vzpomínat? „Neodchází se mi dobře, byl jsem tu hodně spokojen a trápila mě jen dálka. Poznal jsem tu spoustu přátel a kamarádů, lidí zapálených do fotbalu. Získal jsem tam svou první trenérskou trofej a mám tam rozdělanou práci, toto ale byla kaňka, kterou nešlo přejít,“ sdělil Večerníku. Co přesně tedy ovlivnilo jeho přání odejít? „Šlo o kabinu, ne o mě. Někteří mladí neměli ani na rohlík, to je pak těžké s nimi hnout...,“ posmutněl Radoslav Látal.
Kam povedou jeho další kroky, o tom se teprve rozhodne, nic konkrétního jisté není. „Několik týdnů zpátky, když v Ružomberoku skončil jejich bývalý trenér, jsem byl s nimi domluven na smlouvě. Měli o mě zájem, ale vše ztroskotalo na tom, že jejich majitel chtěl rozhodnutí hned, což jsem nemohl akceptovat. Nyní bude dlouhá zimní příprava, takže bude spousta času,“ nechtěl předbíhat.
Ve hře je i nyní nejen tuzemské, ale i zahraniční angažmá. „Něco se vyvíjí, zatím je to ale jen oťukávání. Od konce ligy neuběhlo mco času, ale nějaké nabídky tu jsou. Nejen z Česka, ale i ze Slovenska a Polska. Nezáleží ovšem jen na mně a třeba to dopadne tak, že budu půl roku odpočívat a k trénování se vrátím až v létě,“ nechává otevřené všechny možnosti.
Nyní také bude mít více času na svého syna, jenž vyrůstá ve starším dorostu Sigmy Olomouc. „Něco mu poradím, i on je rád, že se vrátím a pomůžu mu,“ raduje se z výchovy nové fotbalové generace.