„ESKÁČKO BERU JAKO TOTÁLNĚ UZAVŘENOU KAPITOLU“

Přibližně před rokem se Ivo Zbožínek musel vyrovnat se šokem, když se dozvěděl, že s ním vedení 1.SK Prostějov už dále nepočítá. Hráč s dlouholetými prvoligovými zkušenostmi tak zamířil na hostování do Určic, jimž na podzim dopomohl k velice pevné a téměř neprůchodné obraně. V zimě se rozhodl vydat do Rakouska a divizní tým bez něj strádal. Nyní se však vrací zpět na Moravu a je tak docela možné, že ho budou moci fotbaloví fanoušci opět poznávat v dresu Sokola Určice. „Pokud se neobjeví nějaká exkluzivní nabídka z rakouských celků, budu hrát v Určicích,“ potvrzuje v exkluzivním rozhovoru pro Večerník mezi fotbalovou veřejností oblíbený stoper „Zboža“. Co dál prozradil?

Před půl rokem jste se vydal z Určic do Rakouska. Jaké pocity si odtamtud nesete?
„Dojížděl jsem tam s Lukášem Nechvátalem, který je z Brna a dříve jsme spolu hrávali za LeRK Prostějov. Lukáš je tam už dva roky a měl by tam zůstat, já v mančaftu končím a hledám angažmá. Buď zůstanu v Rakousku, ale v jiném týmu, nebo se vrátím do Čech. Během příštích dnů se vše určitě vyřeší, nijak to nehrotím... (úsměv)“
Jsou variantou třeba i Určice?
„Ano, je to varianta. Plus ještě jedno mužstvo z Moravy, které se mi ozvalo. Zatím jsem tedy na čekané. Je ale maximálně pravděpodobné, že pokud nezůstanu v Rakousku, budu hrát za Určice.“
Na Určice se ptám i proto, že při neúčasti Evžena Kučery v Přerově jste tým vedl vy...
„Já bych to nenazýval ani zastupujícím trenérem, pouze jsem byl na lavičce. (úsměv)“
Byl jste tedy s mužstvem v úzkém kontaktu?
„Na pár tréninků jsem se tam dostal, jinak mi to moc nevycházelo. Jezdil jsem dvakrát týdně na tréninky do Rakouska a navíc jsem ještě trénoval přípravku. Když to ale šlo, tak jsem aspoň na domácí zápasy jezdil. V kontaktu jsem tedy byl.“
Očekával jste, že váš odchod mužstvem až tolik otřese?
„Nebylo to jen o mně, odešel i třeba Peťa Matoušek a kluci začali dávat méně gólů. Dostali se pod deku a už jim to nešlo. Měli po podzimu nahráno, takže mohli hrát fotbal na pohodu, ale nevyšlo to.“
A jak se dařilo vám osobně v Rakousku?
„Střídavě oblačno. Příprava byla super a všechno jsme v ní vyhráli, pak začali mistráky a už to bylo horší. Konec zase dobrý, takže taková houpačka... A osobně? Kluci to brali, žádný problém v kabině nebyl, bylo to v pohodě.“
Byl jste i tam lídrem?
„Nás tam přišlo hodně posil, které hrály třeba druhou či třetí rakouskou ligu, měli jsme také zkušeného brankáře. Ale z obránců jsem byl nejzkušenější já, takže role byla podobná. Ale vyložený lídr jsem nebyl v žádném případě. (smích)“
Naplnilo tedy rakouské angažmá vaše očekávání?
„Víceméně jo. Bral jsem to jako zkušenost, nějakou jsem získal a určitý obrázek jsem si udělal.“
Končíte z vlastní vůle?
„Ne, je toho více. Například finanční důvody, oni vždy podzim chtějí nějak přežít a na jaře se uvidí. Asi bych tam i zůstal, i když celkově mě atmosféra zklamala. Důvody pro konec vzešly ale z jejich strany.“
To jste byl tak drahý..?
„Tak mi to ve finále řekli. Nemůžu to ale porovnat, nevím, co dostávali ostatní. Ale přiznávám, že to byl také jeden z důvodů, proč jsem tam šel. Kdyby mi nenabídli takové podmínky, asi bych do Rakouska ani neodcházel.“
Jak jste na tom byl s němčinou?
„Špatně. Já jsem se němčinu nikdy neučil, na škole jsem měl jen angličtinu. Nějak jsme se ale vždycky domluvili, základní fráze jsem se naučil rychle a na hřišti i v šatně jsem normálně komunikoval. Čím dál víc jsem rozuměl a žádný zásadní problém v tomto směru tedy nebyl.“
Takže pro příště máte dobrý základ?
„Něco už bych dal dohromady, určitě jsem na tom líp než na začátku.“
Jak na tom bylo Rakousko z hlediska fotbalové kvality?
„Některé zápasy byly svojí úrovní i třetiligové! Je tam spousta dobrých hráčů, v každém mužstvu hrál někdo takový. V týmech působilo i hodně cizinců, zejména Jugoslávců
a Turků. Bylo to z fotbalového hlediska určitě kvalitnější než divize.“
Co kdyby tudíž přišla další nabídka z Rakouska?
„Mám nějaké kontakty, jeden kamarád mi něco hledá. Stále tedy čekám. Určitě bych se tomu nebránil a zkusil to. Jinak Určice... (úsměv)“
Pojďme trochu od velkého fotbalu. Jak budete trávit léto?
„Pauza je krátká, za chvíli se bude trénovat, takže to zase bude s fotbalem. (úsměv) To není jak v hokeji, že bych se připravoval sám, ve fotbale se všichni připravujeme v týmu, jen o dovolené si sami jdeme zaběhat. Žádná individuální příprava neexistuje. Až bude jasno, kam půjdu, tak tam zahájím letní přípravu.“
Budete se účastnit i turnajů v malé kopané?
„Fana Kocourek (šéf Relaxu Prostějov - pozn. autora) mi volal, takže jsem se dvou turnajů zúčastnil. Hrál jsem jak Bedihošť Cup, tak za veterány ve Vícově. Je to tak, že když budu mít čas, vždycky půjdu. Chceme si zahrát, pobavit se. Hrajeme i sálovou kopanou a v kontaktu jsme víceméně pořád.“
Jak se vám poslouchá hrát za veterány?
„Veteráni jsou nad pětatřicet let, takže jsem tam již přes dva roky...(úsměv) Já to ale nějak neprožívám, bohužel roky nezastavím. Jako veterán se ale necítím a v Relaxu máme velkou partu kluků, což je motivační.“
Měl jste možnost sledovat i jiné soutěže?
„Sledoval jsem vše neustále. Výhodou bylo, že kromě pár sobot jsme hrávali své zápasy v pátek večer pod světly a víkend jsem měl volný. Chodil jsem se tedy dívat jak na ‚eskáčko‘, tak na Určice.“
Jak pokračuje vaše trenérská kariéra u přípravky 1.SK Prostějov?
„Zatím nijak. S ročníkem 2004 jsem skončil a žádnou nabídku na trénování jsem dosud nedostal. Zatím to tedy vypadá, že chvíli trénovat nebudu. Budu se na fotbal jako klasický rodič dívat trochu jinak (úsměv).“
Co vám premiéra v roli trenéra dala?
„Před třemi roky jsem se do toho pustil, protože tam byly určité problémy, udělal jsem si nějaké licence. Ve fotbalu se pohybuji dlouho, něco znám a snažil jsem se jim něco předat. Víceméně jsem od toho ale nic neočekával a uvidíme, co bude dál. Třeba budu někde trénovat.“
Jaké máte ambice coby hráč?
„Druhá liga je profesionální soutěž, takže to už určitě ne. Třetí liga možná jo, ale musel bych trochu více potrénovat, je to už přece jen kvalitní soutěž. Rád bych si to ale ještě zkusil a nebránil bych se tomu.“
Existuje možnost vašeho návratu do 1.SK Prostějov?
„Myslím si, že je nulová... Když jsem tam jednou skončil, tak si nemyslím, že se něco změnilo, abych se vrátil. Je to uzavřená kapitola. Pokud se nic nezmění, jako že se nemění...
Proč taková radikální slova?
„Z mé strany to nevzniklo, musí se k tomu vyjádřit někdo jiný...“
Co si hlavně přejete do sezóny 2014/2015?
„Zdraví. To je všechno.“

Kdo je Ivo Zbožínek

Stodevadesátpět centimetrů vysoký obránce se narodil 24. května 1977 a s fotbalovou kariérou začínal v Agrostroji Prostějov. Odtud se na konci osmdesátých let přesunul do Železáren Prostějov, aby v roce 2000 začala jeho prvoligová kariéra. Nejprve strávil dva roky v Blšanech, po úspěšné záchranářské misi v druholigovém Prostějově, jenž ale o soutěž stejně kvůli nevyhovujícímu stadionu přišel, následoval půlrok v Drnovicích a následně angažmá ve Slovácku, opět Drnovicích a Zlíně. V Tescomě strávil pět a půl roku, než zamířil na půl sezonu do Zbrojovky Brno, na počátku roku 2012 posílil 1.FK Prostějov a pomohl mu k postupu do Moravskoslezské fotbalové ligy. V týmu absolvoval i třetiligovou sezonu 2012/2013, poté ale musel klub opustit a na podzim hostoval v divizních Určicích, na jaře v SV Sparkasse Waidhofen an der Thaya hrajícím čtvrtou nejvyšší rakouskou soutěž.