Velká radost zavládla v Protivanově a Otinovsi, naopak poslední trojice padá

Společně s vítězným Jesencem vysílá Prostějovsko do krajské kopané i další dva své zástupce. V poslední sezoně s celkem šestnácti startujícími zamířilo trio mužstev i opačným směrem, v následujících řádcích přinášíme ohlédnutí celků na druhém až šestnáctém místě, jak se o své pocity podělili jednotliví trenéři, sekretáři či předsedové oddílů.

Výměna stráží v Protivanově
Do pozice hlavního vyzyvatele Jesence se od samotného úvodu soutěže oděli fotbalisté Protivanova. Na podzim sváděly tyto dva týmy s bohatými zkušenostmi z vyšších soutěží relativně vyrovnané bitvy, po nichž je dělilo celkem pět bodů, na jaře se tento rozestup ještě maličko navýšil a po třicátém kole činil sedm bodů. I druhé místo ve II. třídě OFS Prostějov ale znamenalo postup, takže rovněž v Protivanově mohla zavládnout vlna nadšení.
„Podzim byl velmi dobrý a byl jsem spokojen s hrou i výsledky, jaro se mi líbilo méně, kromě nás ale vyhořeli i další favorité. Za postup jsem rád, máme mladý mančaft a čím vyšší soutěž, tím pro ně lépe,“ věří v potenciál kolektivu kouč Libor Bílek. Velice si považoval toho, že tým měl po podzimu dobře nahráno a podařilo se mu vybudovat si odskok od pronásledovatelů, díky ztrátám dalších týmů z horní poloviny tabulky se tento náskok podařilo uhájit. „Konec už byl dobrý, předtím jsme si ale mysleli, že už je hotovo. Špatně se nám hrálo a nebyli jsme zcela v pohodě,“ povšiml si. Nejvíce ho trápil post chladnokrevného útočníka, takového materiálu se v Protivanově nedostávalo. „Teď se jim tolik nedařilo, nejde ale hrát jen na dva hráče. Nyní přicházejí tři dorostenci, kteří za sebou mají sezonu v krajské soutěži, o omlazení se postarají Vít Nejedlý, Karel Nejedlý a Svoboda. A postoupilo nám i 'béčko', kde rád uvidím starší a zkušenější hráče,“ předeslal.
Libor Bílek totiž navzdory postupu u kormidla „A“ mužstva končí a vymění si své místo s Josefem Pospíšilem. K tomu se navíc ujme i žáků. „Zažil jsem dvakrát postup i sestup, kdy na mě nadávali, a chtělo to již změnu. Nezanevřel jsem ale na ně a rád se s hráči uvidím a přijdu se na jejich zápasy podívat,“ nastínil.
A na lavičce „béčka“ nově nastupujícího ve III. třídě má jasný plán: „Kam jsem přišel, tam se postupovalo, takže cílem nemůže být nic jiného než postup,“ pousmál se Libor Bílek.

Otinovsi zajistila postup bilance doma

Po podzimní části, která Otinovsi přinesla sedmé místo a hned osmnáctibodovou ztrátu na vedoucí Jesenec nenasvědčovalo nic tomu, že právě tento oddíl z pomezí prostějovského, vyškovského a blanenského okresu se bude moci na konci ročníku radovat z postupu do I.B třídy. Nejlepší jarní bilancí z celé šestnáctky účastníku okresního přeboru a situací ve vyšších soutěžích se to ale podařilo.
„Nebránil jsem se skončit co nejvýše, cílem ale bylo umístění do pátého místa. Situace se ale vyvinula tak, že jsme se před posledním kolem dostali na třetí místo, to jsme nakonec také uhájili. Jsme nesmírně spokojeni, hráči se dočkali odměny za velmi dobré výkony,“ rozplýval se hlavní trenér Otinovsi Tomáš Hrdlovič.
Základem k takovému výraznému posunu a průniku na stupně vítězů se stala výborná domácí bilance, nikdo nebyl na vlastním trávníku lepší. „Od toho se vše odvíjelo. Naše hřiště není ideální na kombinaci
a hráli jsme důrazný nepříjemný fotbal, kterým jsme soupeře otrávili,“ odtajnil recept.
Nyní se tak společně s celým týmem připravuje na vyšší soutěž a věří, že dojde i k mírnému posílení. „Osmdesát procent hráčů si přálo postoupit a uvidíme, co nás bude čekat. Bude to něco jiného, ale nebojím se toho. Posílí nás Patrik Hrdlovič, jenž přichází ze Šumvaldu, a zůstává i většina hostujících, velice si cením udržení střelce Pavlinského,“ radoval se Tomáš Hrdlovič. Právě Pavlinský převzal na jaře střelecký prapor od Lofítka, jenž dojížděl až ze Šternberku, a stal se hlavním kanonýrem týmu.
Mužstvo se schází na tréninky každý čtvrtek, každý z hráčů se navíc udržuje malou kopanou. V prvním přáteláku v nekompletním složení z toho byla porážka 1:3 od Protivanova, druhé housle ale Otinovští v I.B třídě hrát nechtějí. „Pokud budeme předvádět stejné výkony jako na jaře, měli bychom se usadit uprostřed tabulky. To se nám dařilo a získávali jsme body i venku. Navíc se nám vyhýbala zranění, na která dojely právě Olšany,“ je optimistou.
V uplynulém ročníku vedl rovněž tým Štítů v I.A třídě, odkud ho vedení klubu pár kol před koncem z prvního místa odvolalo, a družstvo následně pokleslo na druhé místo za Mohelnici „B“, nyní si Hrdlovič ke koučování Otinovsi přidá i práci u staršího dorostu Mohelnice. „Mám velice dobrého asistenta, který mě kvalitně zastupoval, teď se mi to překrývat nebude. Zkušenosti s mládeží mám, tři čtyři roky jsem trénoval v moravskoslezské dorostenecké divizi, snad se nám bude dařit,“ věří.

Olšany zastavila vlna zranění

Aniž by to tušili, drželi až do předposledního kola fotbalisté Olšan vstupenku do krajské kopané. Prakticky po celou sezonu se pohybovali na stupních vítězů, v posledních čtyřech zápasech ovšem získali jen dva body a těsně je předstihli hráči Otinovsi. Ti totiž na jaře získali o jedenáct bodů více a pomohlo jim i to, že Olšany nedokázaly zvítězit ve Zdětíně.
„Postupové plány jsme neměli, cílem byl střed tabulky. Je to ale škoda, mohli jsme se umístit výše, v závěru jsme o to přišli. S klukama jsme se ale na druhou stranu shodli, že je lepší být mezi nejlepšími v nižší soutěži, než ve druhé polovině vyšší soutěže,“ hodnotil chytající sekretář oddílu Michal Uhřík.
Velkým problémem v jarní části byla zranění, kvůli nim vypadli Hanzl, Soldán a na poslední dvě kola kvůli operaci kolene i Uhřík. „Chyběli nám tři čtyři hráči základní sestavy a dohrávali jsme s těmi, co měli ruce a nohy. Přípravu na nový ročník jsme právě zahájili a chtěli bychom přivést několik nových hráčů, v jednání je i jeden z krajského přeboru, jenž vyšší soutěž opouští z časových důvodů,“ nastínil s tím, že na odchodu pravděpodobně nebude nikdo.
Novým koučem se stává Jiří Škarabela se zkušenostmi z vyšších soutěží, klub si od něj slibuje i předání nových poznatků moderního fotbalu. „Letní přestávka je velice krátká, budeme více trénovat s míčem, plánujeme přáteláky s Drahlovem a Těšeticemi. Uplynulá sezona byla hodně úspěšná a chtěli bychom na ni navázat a být v horní polovině tabulky,“ přeje si Uhřík.
V prvním kole zajíždějí Olšany do Nezamyslic, hned v úvodu se tak utkají s jedním z nováčků. „Bude to velice zajímavý start a bude záležet, jak nováčci budou nažhaveni. Myslím si, že okresní přebor a I.B třída jsou srovnatelné soutěže,“ sdělil.

Držovice měly i na lepší pozici

Dlouhodobě se statisticky lépe vede držovickým fotbalistům v jarních částech sezony. Uplynulý ročník však znamenal obrat, i když to tak zpočátku vůbec nevypadlo. Přesto si po podzimu udržely malý odstup od vedoucího tria. Vyrovnanými výkony také v jarní části se v konečném zúčtování posunuli o jeden stupínek níž, pouhé čtyři body od postupové pozice.
„Rozjezd se nám příliš nepovedl, hlavně doma bychom body ztrácet neměli. Následovala však série téměř bez ztráty bodu. Ze sedmi zápasů jsme se hned šestkrát radovali z vítězství. To nás asi trošku uspokojilo a čtveřicí proher jsme klesali blíže středu tabulky,“ vyjmenoval hlavní příčiny úvodní části sezony hrající trenér Marek Valenta. Zbývající podzimní souboje jeho svěřenci opětovně vyhráli a zaslouženě přezimovali na bramborové pozici II. třídy OFS Prostějov.
Ve výsledkově vyrovnaném pojetí pokračovaly Držovice i v jarní části sezony. „Vypracovali jsme si spoustu střeleckých příležitostí, na rozdíl od předešlých ročníků jsme je z větší části začali proměňovat a připsali si tak i několik výsledkově zajímavých výsledků,“ hodnotil.
K úspěšnému střelci Preislerovi se na jaře přidali i další, především Petr Zahradníček. „Oba figurují mezi nejlepšími střelci uplynulého ročníku. Ani nám se však problémy nevyhnuly. Absence několika hráčů se projevila na pojetí hry. Úzký kádr ztratil několik slibně rozehraných utkání, která nám mohla zaručit lepší finální postavení, přesto jsme s pátým místem spokojeni, a věřím, že na něj navážeme i v nadcházející sezoně,“ odtajnil plány držovický lodivod.

Vrahovice ze šestého místa nejásají

Jen čtyři body za postupovou pozicí a lepší vzájemný zápas od vysněné páté pozice zakotvily na konci sezony 2013/2014 Vrahovice. Kouč Zdeněk Švec tak nebyl příliš spokojen a očekává, že jeho dny na střídačce mužstva jsou sečteny.
„Z jarních výsledků jsem zklamaný, porazíme sice vedoucí Jesenec a na tento zápas je nás šestnáct, pak ale nepochopitelně prohrajeme s jinými a na venkovní zápasy jedeme v devíti. Je pravdou, že jsme se potýkali s prací, studiem, zraněními, a těžko jsme to skládali dohromady, tento tým má ale na víc,“ nezastírá.
Co se bude dít přes letní pauzu, to si netroufá odhadnout, smiřuje se ale s tím, že na podzim už trenérem Vrahovic nebude. „Pravděpodobně budu odvolaný, nikdo mi ale zatím nic neřekl. Budu na to ale vzpomínat v dobrém a jsem Vrahovičák, takže budu chodit na zápasy i dál. Kluci jsou tu výborní, jen jim chybí morálka a chuť něco dokázat. Kdyby chtěli, mohli skončit do třetího místa,“ má jasno.
Trápila ho především tréninková účast, úterní tréninky zcela zrušil, i tak se ale scházela jen hrstka. „Do Protivanova jsme jeli v deseti, i tak jsme tam uhráli bod, když jsme až do konce vedli, naopak propadák nastal v derby s Držovicemi, ale prohráli jsme zaslouženě,“ uznal.
Takto platilo, že duely Vrahovic byly bohaté na branky, ve Zdětíně to byla výhra 9:0, nad Čechovicemi „B“ 6:1 a na závěr nad Otaslavicemi 6:5, k tomu se přidaly porážky se Smržicemi 4:5 a Vrahovicemi 3:5.

Určice „B“ těžily z povedené první poloviny

Po vyrovnané podzimní i jarní bilanci a díky jedné z nejlepších prezentací na soupeřových hřištích se v lepší polovině tabulky s poklidným náskokem na sestupové pozice umístily Určice „B“. Rezerva divizního týmu tak splnila svůj cíl a kouč David Múdrý neskrýval spokojenost.
„Hlavně jsme nechtěli mít záchranářské starosti, protože nastávala reorganizace a shora k nám padaly Nezamyslice. Už na podzim jsme ale udělali spoustu bodů, jaro nám naopak i vinou užšího kádru až tolik nevyšlo,“ ohlížel se.
Samotnou reorganizaci ale vítá a věří, že i při užším počtu startujících budou Určice „B“ patřit do středu tabulky. „Loni jsme hráli i dvakrát ve čtvrtek, to mi přijde na okresní přebor jako nadstandard,“ upozornil.
„A“ tým Určic hraje o čtyři soutěže výše, takže se příliš nedalo spoléhat na výpomoc těchto hráčů, o to více ale fungovala spolupráce s dorostem. „Chápu to, je to velký skok a ne každému se chce každý týden trávit sobotu i neděli fotbalem. Pomáhaly nám koncové ročníky a dva naši kmenoví hráči k nám teď přecházejí, konkrétně se jedná o Josefa Kadlece a Matěje Hýbla,“ vyjmenoval Múdrý s tím, že další výraznější zásahy do sestavy neočekává.
Kdo by podle něj měl patřit mezi favority značně obměněné II. třídy? „Opět to bude velice vyrovnané, hodně nám napoví úvodních pět šest kol. Postupující ze III. třídy jsou fotbaloví a budou chtít dosáhnout výše než na střed tabulky, navíc platí, že každý tu může porazit každého,“ netroufal si na detailnější prognózy.
Přímo tým Sokola Určice „B“ zahájil přípravu ve středu 16. července a kromě trénování dvakrát týdně si ji zpestří i přáteláky s 1.HFK Olomouc „B“ a Pivínem, pak už přijde na řadu samotná soutěž. „Věřím, že budeme opět dobrá parta a potáhneme za jeden provaz, důležité bude na podzim získat dvacet až pětadvacet bodů, pak je tým klidnější a dobře se pracuje,“ vytyčil metu.

Brodek u Prostějova se nevyhnul výkyvům

Celkem, jenž uzavíral první polovinu tabulky okresního přeboru, se stal Brodek u Prostějova. Někdejší účastník vyšších soutěží prožil sezonu jako na houpačce, když úspěšné série střídal s těmi méně zdařilými, v konečném zúčtování z toho tedy bylo osmé místo.
„Bylo to pro mě něco odlišného než dříve. S 1.SK Prostějov 'B' jsme se na všechny dívali shora, teď jsme se na některé dívali shora a na jiné zdola. Podzim i jaro byly z naší strany stejné, opakovaly se pasáže, kdy se nám tři zápasy nepovedly, pak zase čtyři ano. Rozdíly ve výkonnosti byly hrozně velké, to ale není v této soutěži nic neobvyklého,“ hodnotil uplynulý ročník hlavní kouč David Mezuliánek.
Právě Brodečtí pro nadcházející sezonu obnovili činnost dorostu, s nímž budou nastupovat v okresním přeboru, protože se žádostí o zařazení do krajské soutěže neuspěli, kouče mužského „áčka“ ale zejména mrzí, že je tolik hráčů z Brodku na soupiskách jiných klubů.
„Je vidět, že mají na vyšší soutěže, ale s jejich pomocí by se klub mohl vrátit do kraje. Nebylo by vůbec špatné něco takového poskládat. Něco máme rozjednané, nechci ale předbíhat, protože zájem mají
i jiné mančafty. Naopak nás opouští teprve šestnáctiletý Patrik Gábor, který jde hrát krajský přebor dorostu do Určic. Bude to pro nás velká ztráta, jen na jaře dal sedm osm branek,“ litoval Mezuliánek odchodu nejlepšího střelce mužstva.
Přípravu na blížící se sezonu zahájili hráči v pátek 11. července a zatím trénují třikrát týdně, vzápětí přejdou na model dvou tréninků za týden. Toto si zpestří duely s Radslavicemi, Protivanovem a po roce opět pohárovým duelem s Kralicemi. „Těším se na to, nebudeme hrát žádného zanďoura, ale otevřený fotbal. Bude to pěkné i pro diváky,“ odhalil svá očekávání.
A co si přeje od okresního přeboru 2014/2015? „Nedokážu odhadnout, jak se bude soutěž vyvíjet, loni byly Jesenec i Protivanov jasní a Otinoves překvapila. Teď to bude asi vyrovnanější a je škoda, že jsme přišli o derby s Otaslavicemi, které spadly. Já osobně se chci umístit v horní polovině tabulky, níže by to bylo zklamání,“ netají se ambicemi David Mezuliánek.

Smržice odvrátily hrozbu sestupu

Velmi nepříjemným obdobím si v podzimní části prošli hráči Smržic, jimž reálně hrozilo, že sestoupí do III. třídy. Jaro už ovšem tomuto týmu přineslo mnohem více radosti a rozšíření konta o rovných dvacet bodů vedlo k průniku téměř až do lepší poloviny okresního přeboru.
„Byly to nervy do posledního kola a kromě výhry dorostenců v okresním přeboru a jejich postupu do vyšší soutěže jsem letos neviděl žádný světlý okamžik. Pomohl nám ale návrat Boška, doplnili jsme to čtyřmi pěti dorostenci a v brance se dařilo Adamu Kollmanovi,“ našel sekretář klubu a zastupující trenér Jiří Přikryl hlavní prvky vedoucí k lepší druhé polovině soutěže.
Během krátké letní pauzy tým opouští Komárek, jenž jde do vyšší soutěže, naopak hostující Sedláček s Krátkým by měl pokračovat. „Eminentní zájem mám i o setrvání Boška, ten chce ale zkusit Rakousko či vyšší soutěž. Na lavičku pak přichází Václav Šatný, jehož jsme si již v několika zápasech vyzkoušeli, já se z osobních a pracovních důvodů přesouvám čistě na pozici řadového člena výboru oddílu,“ odtajnil Přikryl několik přesunů.
Osobně věří tomu, že se Smržice mohou těšit na klidnější sezonu, než byla ta nedávno skončená. „Nechci předjímat, mým přáním je ale vyhnout se záchranářským starostem. Minule nám někteří přisuzovali vysoké ambice a měli jsme nakonec opačné problémy, nastala totiž velká obměna a týmy z loňského čela se výrazně propadly,“ upozornil na pozoruhodný pokles Smržic z páté na devátou pozici, Zdětína ze čtvrté na jedenáctou příčku a Otaslavic ze třetí na šestnácté místo.
A tak nahoru se Smržice vytáhly jen díky tomu, že vyhrály všech sedm závěrečných utkání. Postupně si poradily s Horním Štěpánovem, Jesencem, Vrahovicemi, Němčicemi, Určicemi „B“, Přemyslovicemi a Čechovicemi „B“.

Zdětínu stačí záchrana přeboru

Na konci nejlepší desítky, ale zejména na pozici zaručující setrvání v nejvyšší okresní soutěži, se umístili fotbalisté Zdětína. Po podzimu z toho byla dvanáctá příčka a jen tři body k dobru na předposlední Čechovice „B“, vyrovnaná jarní tabulka zachytila Zdětín na sedmém místě.
„Bylo to složitější než předchozí roky, protože se nevědělo, kolik bude padat a zamotala to i Haná Prostějov. Bavilo mě to ale a hlavně doma se nám dařilo, tam jsme dokázali porazit skoro všechny, co jsme měli, takže jsme měli lepší vzájemné zápasy a jen s Přemyslovicemi vyrovnané,“ radoval se ze zvládnuté bitvy hrající předseda klubu Jaroslav Navrátil.
Velké nervy to tak podle něj nebyly. „Ve správný čas jsme zvítězili, a vždy když šlo o šest bodů, tak jsme to zvládli. Byli jsme překvapeni, že jsme to zvládli tak lehce s Němčicemi i Čechovicemi 'B'. Venku to ale bylo trápení a v Otinovsi jsme hráli jen v devíti, třikrát v plném počtu. Nahrazovali jsme to ale domácími výhrami po dobrém výkonu,“ bral vše v poklidu.
Přiznal, že někdy se na stranu Zdětína přiklonilo i štěstí a jeho tým dával góly, zatímco soupeř nastřeloval tyčky. „Byli jsme ovšem zvyklí na lepší posty a sám jsem zvědavý, jak nám to půjde na podzim. Bude tu hodně nováčků a nedokážu odhadnout jejich sílu, zřejmě to bude ještě vyrovnanější. Nás teď čekají oslavy Sokola i fotbalu ve Zdětíně, poté si dáme jeden přátelák a výrazně potrénujeme spíše až v zimě. Myslím si, že velký počet přáteláků na umělé trávě v Prostějově nám také pomohl k záchraně,“ domnívá se Navrátil.
Změny v týmu nějaké budou, končí totiž zdětínské „béčko“. Nikdo cizí ale zřejmě nepřijde, naopak klub opouštějí hráči, kteří v „B“ týmu hostovali.

Liška slavil nejen postup, ale i udržení

Po sedmnácti podzimních kolech patřilo Čechovicím „B“ vinou pouhých patnácti bodů předposlední místo, naopak jaro bylo o něčem zcela jiném. Zisk třiadvaceti bodů za sedm výher a dvě remízy z celkem třinácti pokusů znamenal druhý nejlepší výkon v tomto kalendářním roce. Ve výsledku to dalo jedenácté místo.
„Rozjeté to bylo špatně a záchrana byla padesát na padesát, nakonec se nám to ale podařilo. Už v prosinci jsme měli sezení s hráči, cílem bylo přesvědčit je, což se povedlo,“ oddechl si Jaroslav Liška, jenž se vedle postupujících dorostenců ujal pro jaro i mužského „B“ týmu.
Na podzim chyběla hráčská kvalita, pro jaro tak vytáhl několik dorostenců, navíc se mohl spolehnout na pomoc z „áčka“. I díky tomu se mu podařilo navázat na dřívější úspěšnou záchranu Lipové.
„Několik jmen bylo jasných, zejména Jirka Antoníček, Eda Drešr, Michal Prášil, Laďa Šťastný, Peťa Hodulák, Petr Nakládal, Petr Jansa, hodně nám pomohli i Jara Vinklárek, Fröde a pozapomenutý střelec Martin Jareš. Tyto doplnili kvalitní dorostenci Merdita, Klimeš, Frys i gólman Zelinka,“ vyjmenoval.
Klíčem k úspěchu tak bylo propojit mládí se zkušenostmi. „Byli to srdcaři, každý věděl, o co jde. Dokázali šlapat a odměnou bylo hned sedm výher, velice smutný jsem byl jen po Vrahovicích a porážce 1:6, poté jsme si něco řekli,“ připomněl Liška debakl.
Na lavičce „béčka“ pro novou sezonu pokračovat nebude, bude se plně soustředit na dorost a jeho pouť moravskoslezskou divizí. „Měl jsem hodně nabídek z I.B třídy i krajského přeboru, rozhodl jsem se ale ještě minimálně na rok zůstat u mládeže. Kluci mají na střed tabulky, a když bude potřeba, mohu na lavičce vypomáhat,“ těší se na úspěšný ročník 2014/2015.

Horní Štěpánov chce být napřesrok výš
Průměrný podzim, výborná první polovina jara a nevýrazný zbytek soutěže. Tato charakteristika platila pro Horní Štěpánov, nováček okresního přeboru nakonec získal sedmatřicet bodů a umístil se jako jedenáctý.
„Radost mám hlavně ze záchrany. Dlouho se zdálo, že máme dostatek bodů, závěr se nám už ale nepovedl a strachovali jsme se až do posledních kol. Sestupovalo totiž více mužstev, věřili jsme ale, že náš zisk bude stačit,“ přiznal částečnou nejistotu hlavní trenér Kamil Hubený.
Potěšila ho zejména série šesti zápasů bez porážky, která v sobě ukrývala výhry nad Otinovsí, Zdětínem, Otaslavicemi i Olšany, stejně jako remízy s Držovicemi a překvapivě i Hanou Prostějov „B“.
„Měli jsme vyšší ambice, hlavní je ale udržení. Obě naše posily se po dvou a čtyřech kolech zranily, teď bych byl rád, kdybychom předváděli lepší fotbal. Z úzkého kádru nikdo neodchází, naopak bych rád přivítal jednoho až dva hráče do obrany, dva do zálohy a jednoho do útoku,“ stanovil plán.
Očekává, že o první místo budou bojovat tři čtyři mužstva, Horní Štěpánov by mezi nimi viděl velice rád. „Skalka prošla jako nůž máslem III. třídou a jsem zvědav, jak jí to půjde ve vyšší soutěži, my bychom chtěli být někde v první polovině. Přípravu jsme začali v pátek a čeká nás přátelák s Plumlovem plus ještě jeden další, pak už začne soutěž. Stávající hráči zůstávají,“ informoval o aktuálním stavu.

Přemyslovice bojovaly až do konce

Jen s odřenýma ušima se v okresním přeboru udržely Přemyslovice. Tým zvyklý bojovat ve vyšších patrech soutěže zvládl podzimní část se ctí uprostřed tabulky, na jaře však více než polovinu utkání prohrál a méně bodů už získala jen Haná Prostějov „B“. Na záchranu to ale nakonec stačilo, nejpodstatnější pro tuto skutečnost se stala výhra na půdě Němčic nad Hanou.
„Bylo to špatné a jediným pozitivem je samotná záchrana. Spoustu utkání jsme měli dobře rozehraných, ale nedotáhli jsme je, nedokážu si to vysvětlit. Trápila nás špatná koncovka i defenzivní činnost celého mančaftu. Chyběly nám i zkušenosti,“ ujal se role hodnotitele místo hlavního kouče Rudolfa Švehly jeho hrající asistent Josef Rozsíval starší.
Na jaře se hráčům podařilo porazit kromě Němčic už jen zbylé dva padající Otaslavice a Hanou Prostějov „B“, k tomu ještě v samotném závěru Olšany. A jeden bod přinesly duely s Jesencem a na závěr i Otinovsí, která stáhla výrazné manko a v posledním kole si dokráčela pro postupový bod.
„Podařilo se nám potrápit favority a kromě těchto utkání jsme ještě s Protivanovem těsně prohráli, ztráceli jsme ale s těmi, s nimiž jsme měli uhrát body. Mužstvo podle mě má na střed tabulky a uvidíme, jak to bude na podzim, jestli třeba někdo přijde. Doplňovali jsme to hráči 'béčka', kteří dobře zapadli,“ zmínil s tím, že ho nepřekvapilo umístění Jesence, Protivanova ani Otinovsi na absolutní špici.

Němčicím nepomohly ani cenné skalpy

Pouze rok pobyli mezi okresní elitou fotbalisté Němčic nad Hanou. Ani třiatřicet bodů jim nestačilo k záchraně, mimořádně totiž padala hned trojice mužstev a Černý Petr vyšel i na oddíl z jihu okresu. Nepomohly ani výhry nad absolutní špičkou – Protivanovem, Otinovsí i Olšany – stejně jako remíza s vítězným Jesencem.
„Jsem z toho hrozně smutný. Myslel jsem, že postup kluky semkne a bude to šlapat, navíc se to doplnilo. Zpočátku to bylo v pohodě, jenže pak se projevila slabší účast na trénincích a špatný přístup mladších hráčů,“ povšiml si Luděk Peprný, jenž lavičku opustil několik kol před koncem.
Nepomohla mu ani dlouhodobá zranění několika hráčů základní sestavy, mužstvo navíc působilo zlomeným dojmem. „I začátek jara byl dobrý a v prvních dvou utkáních jsme získali čtyři body, pak jsme ale čtyřikrát v řadě prohráli a zlomovým byl zápas s Přemyslovicemi, jenž jsme měli vyhrát, ale prohráli jsme ho po dvou hrubých chybách 1:2,“ posteskl si Peprný, jenž se musel obejít i bez fotbalistů připravujících se na maturitu či těch, kteří pracují na směny.
K dispozici navíc příliš nebyli ani dorostenci, ti totiž po vítězství v okresním přeboru útočili i na první místo v krajské soutěži. To se jim také podařilo, přesto z toho postup nakonec nebyl a oddíl se rozhodl setrvat pod krajským přeborem.
„Bude potřeba přebudovat mužstvo a stavět na mladých, kteří mají potenciál. Myslím si, že se může hned postoupit zpět. Já osobně jsem Němčičák a mám ke klubu silný vztah, když bude potřeba, vždy pomůžu. Platí ale také, že jen pro žízeň se hraje někde na plácku a ne v soutěži o body,“ přeje si větší zapálení a lepší přístup.

Otaslavice prospaly už podzim

Nejhorší podzimní bilance se ukázala být až tak zatěžujícím balvanem, že se Otaslavicím vybojovat toužebnou záchranu nepodařilo. Na jaře už to bylo trochu lepší a tým se zlepšil v obraně i útoku, body ale výrazněji než zásadním soupeřům nepřibývaly, takže nakonec činil odstup na poslední pozici znamenající udržení až osm bodů.
„Těžko se to hodnotí, když se spadne. Udělali jsme ale vše pro to, abychom se udrželi. Někteří soupeři, jimž se to podařilo, nebyli herně tak dobří, tak už to ale bývá, vyskytly se okolnosti, že se to nepovedlo i nám,“ vyjádřil se neurčitě trenér František Hon.
Úvod jara byl přitom vynikající a výhry nad Určicemi „B“ i Olšany společně s remízou proti Smržicím vedly k sedmi bodům z prvních tří utkání. „Po zimní přípravě jsme do toho všichni dali maximum
a věřili jsme, že to půjde. Jenže jsme pak ztratili klíčového hráče Martina Vogla, jenž utrpěl nešťastnou náhodou dvojnásobnou zlomeninu nohy a v Čechovicích si vykloubil rameno Hrazdíra,“ poukázal na velké oslabení.
Souhra se tak postupně vytrácela, přidala se i další svalová zranění a projevilo se to i při domácím utkání s Otinovsí, to skončilo výsledkem 2:6. „Kromě tohoto zápasu jsme sehráli důstojná utkání, zakončení ale bylo špatné. Klukům, kteří soutěž odehráli, jsem poděkoval, nechyběla jim poctivost a všichni slíbili, že zůstanou pohromadě,“ sdělil.
On sám bude u mužstva pokračovat i ve III. třídě, žádné obavy z této soutěže nemá. „Kluci mají na špici i boj o postup, přeji si hlavně kvalitní fotbal, abychom my i diváci byli spokojeni. Z boje se neutíká a věřím, že bude veseleji. Sice jsme spadli, svět se ale nezboří,“ touží po brzkém návratu.

Haná „B“ se protrápila k 16. místu

Celkem, jenž uzavíral okresní přebor, se v sezoně 2013/2014 stala Haná Prostějov „B“. Tento klub před jarní části kvůli vnitřním problémům odhlásil „áčko“ z I.A třídy a nedařilo se ani jeho rezervě. Venku uhrála jen šest bodů, za celé jaro deset a v součtu to při nejhorším útoku a druhé nejhorší obraně dalo šestnácté místo.
„Hodnotit to nemůžu jinak než negativně. Fotbal se hraje proto, aby všechny, kteří se na chodu mužstva podílejí, bavil, a pokud se neustále prohrává, tak to potom nebaví nikoho,“ nezastíral hrající předseda klubu Daniel Kolář.
Za posledních deset kol se totiž Hané ani jednou nepodařilo zvítězit, naopak došlo na příděly 1:6 od Držovic a 0:7 od Brodku u Prostějova. „V posledních kolech se projevila zvýšená motivace mužstev, která proti nám nastupovala a hrála na čele, nebo na konci tabulky, a asi také demotivace našich hráčů, kteří již věděli, že 'B' tým nebude v nadcházející sezóně pokračovat v činnosti,“ připomněl další známý fakt.
Vyskytly se ale i pozitivní věci. „Kromě posledního utkání 'B' týmu v Jesenci, který se mi jako jeden z mála našich jarních utkání z naší strany líbil, je třeba vyzvednout působení našich žáků v okresním přeboru, který suverénním způsobem vyhráli. Dále nám dělají radost také všechna družstva přípravek. Všem trenérům mládežnických družstev a rodičům hráčů děkujeme za výborně odváděnou práci,“ nedíval se na celou sezonu pouze negativně.
Tato charakteristika ale pro „béčko“ platit nemohla. „Možná chybělo právě to, aby se zastavil čas a naši hráči nebyli o rok starší. A v současné době nedisponujeme ani tolika hráči na dvě mužstva.
V nejbližších letech jeho obnovení nepředpokládáme, ale dále se tomu nebráníme,“ přiznal Daniel Kolář.