Martin Jirouš: „Obecně se každý hráč snaží hlavně přežít“

V předposlední den zimního soustředění v Ústí nad Orlicí konečně vysvitlo sluníčko, takže dopolední trénink absolvoval tým za ideálních, téměř jarních podmínek. Kromě kondiční přípravy se trenérské duo zaměřilo na taktické varianty rychlého přechodu do útoku. Při poledním odpočinku Večerník navštívil Martina Jirouše, abych jej požádal o první dojmy nejen z končícího soustředění, ale i působení v 1.SK Prostějov.

* Za dobu své kariéry jste absolvoval spoustu zimních soustředění v různých klubech, jak se vám líbí tady v Ústí nad Orlicí?

„Je pravda, že už jsem toho prošel celkem dost, ale ta soustředění jsou ve své podstatě podobná. Tady máme vše, co potřebujeme, to znamená slušné hřiště pro trénink, posilovnu, zázemí pro regeneraci, dobrou stravu. Navíc jsme sehráli dva přípravné zápasy, kde si můžeme vyzkoušet různé herní varianty.“

* Kde jste byl v zahraničí nejdál?

„V počátcích mého angažmá v mužském fotbale jsme jezdili hodně na Kypr, teď je v módě spíše Turecko a se Spartou jsem byl ve Španělsku. Vždy jde o to uniknout z české zimy do středomořského tepla. Je to přece jen příjemnější i na psychiku, když se člověk probudí do slunečného rána, je teplo a ve chvílích volna se můžete vykoupat v moři.“

* Jak dlouho prvoligová soustředění trvají?

„Obvyklá doba je deset dnů, i když někdy se stává, je-li doma obzvláště mrazivo, že se pobyt protáhne na dva týdny. Přiznávám, že to už je přece jen dlouho, nejde jen o fyzickou únavu, ale na někoho už po takové době může začít působit pověstná ´ponorková nemoc´“.

* Ve srovnání s tím je pětidenní soustředění asi dost krátké?

„Samozřejmě, že je všechno víc nahuštěno, tím pádem i fyzicky náročnější. Obecně se každý hráč snaží tato soustředění hlavně ´přežít´, co nejvíc natrénovat, aby byl stoprocentně připraven na nadcházející sezónu. Rozdíl je třeba v režimu po přátelském utkání, kdy je při delším pobytu následující den víc zaměřen na regeneraci.“

* O soupeře k přátelským utkáním asi není na kempech nouze?

„Lokality jsou většinou vytipované více mužstvy, těch mající odpovídající zázemí je zase svým způsobem omezený okruh. Nejdelší dobu jsou tyto rezorty využívané třeba ruskými týmy, které mají doma dlouhou zimu. S těmi jsme se třeba se Spartou potkávali ve Španělsku.“