Tomáš Los: „Dokázali jsme si, že můžeme hrát s každým“

Nastoupil do patnácti ze šestnácti podzimních duelů Určic v divizní „E“ skupině a s necelými dvanácti sty odehranými minutami se stal pátým nejčastěji hrajícím členem kádru. Tomáš Los sice jako útočník nastřádal pouze tři branky, podílel se ale hned na tom historicky prvním určickém ve čtvrté nejvyšší soutěži. Po brankářově faulu na něj totiž tehdy Martin Svozil proměnil penaltu a Určice tak vyhrály 1:0 nad Karvinou „B“. S hrou mužstva i svou vlastní byl spokojen, soutěž je ale natolik vyrovnaná, že nabádá k plnému nasazení i ve zbytku ročníku.

Čtvrté místo, pět bodů na první místo, jak hodnotíte podzimní část?

„Panuje maximální spokojenost, jak s předvedenou hrou, tak s umístěním. Před sezonou by nás ani největší optimista nepasoval do role, kde se momentálně nacházíme. Za výkony jsme zaslouženě tam, kde jsme. Měl jsem trochu obavy, když jsem viděl los. 'Béčko' Karviné doma, Mohelnice venku, Havířov doma. Dokázali jsme z toho ale vytěžit sedm bodů a dodalo nám to hodně sebevědomí. Dokázali jsme si, že můžeme hrát

s každým.“

 Jak dlouho vám trvalo, než jste se aklimatizovali

v soutěži?

První zápas s Karvinou nám hodně ukázal, o čem ta soutěž je. O rychlosti, agresivitě, musí se míč hned dávat od nohy, je na vše méně času. Karviná nás nakopla a hned v následujícím zápase v Mohelnici jsme věděli, co a jak.“

 Hned poté přišla drtivá výhra nad vedoucím Havířovem, na dlouho jediná ztráta tohoto týmu...

„Když se podíváme na tabulku, divize je hodně vyrovnaná. Vedou, ale co jsme předvedli za výkon u nás, to byla extratřída. Dominovali jsme ve všech směrech a zápas jsme zvládli jak po taktické, tak po herní stránce

a hlavně jsme soupeři nedovolili vůbec nic.“

 Byly pro vás soupeři zcela neznámí?

„Asi před čtyřmi roky jsem ostravskou divizi hrál, takže jsem věděl, kdo nás zhruba čeká. Kádry jsou ale obměněné a jsou

tam nové mančafty – 'béčka' Opavy, Karviné. Za mě tam bylo čtyři pět mančaftů, které byly na čele, a nečekal jsem, že to bude tak vyrovnané. Nacházíme se sice na čtvrté příčce, ale třikrát prohrajeme a můžeme hrát o záchranu. Je tam hrozně malý bodový rozdíl.“

 Chyběl jste pouze v utkání s Otrokovicemi, jak jste viděl vlastní výkony?

„Se svými výkony jsem maximálně spokojen. S výjimkou dvou zápasů, které se mi nepodařily. Jsem k sobě hodně kritický a vím, kdy hraju dobře a kdy špatně.“

 Jako útočník jste vstřelil tři branky, není to trochu málo?

„Čekal jsem tuto otázku. Byl jsem posunutý do útoku, čekaly se ode mě góly a góly přijít měly. Je to jen o hlavě. Do šancí jsem se dostával, a kdybych je z poloviny dával, tak jsem po podzimu možná i nejlepším střelcem divize (úsměv). Důležité ale je, že se do šancí dostávám, horší by bylo, kdybych se do nich nedostával.“

 Takže vám vyhovuje spíše pozice podhrotového hráče?

„De facto ho hraji. Jsem braný jako útočník, ale hraji spíše volného hráče. Vždy jsem hrával střední zálohu, nemáme ale v mužstvu útočníky a já jsem to dříve hrával. Věděl jsem tedy, do čeho jdu. Nejsem ale klasický hroťák, co jde do hlavičkových soubojů, ale raději jdu do kombinace.“

 V létě přišli noví hráči, jak dlouho trvalo, než jste se sžili?

Trenér nám řekl, co od nás bude požadovat, a aklimatizace trvala minimální dobu. I kluci to zvládli

a předváděli to, co se od nich očekávalo. V Určicích budu již desátým rokem a parta je tam skvělá. Je to o tom, aby starší dokázali ukočírovat ty mladší a řekli jim, jak to tam funguje. Důležité je, že to klape a mladí si dají říct. Důležité teď bude nahradit ty, kteří odcházejí.“

 Daří se vám vyšší soutěž úspěšně skloubit s prací?

„Na divizi je potřeba trénovat daleko více a zejména aby účast byla vysoká a trénink za něco stál. Chodili jsme v maximálním počtu, málokomu se to někdy dorazit. Trenér chtěl sice trénovat čtyřikrát týdně, ale my zkušenější jsme mu před sezonou řekli, že bohatě bude stačit třikrát, když účast bude. Každý ví, že fotbal nás neživí, a když se někdo omluví kvůli práci, tak se to bere.“

 Zůstáváte v kádru i pro zbytek sezony?

„Zatím nemám důvod odcházet. Jsem hráčem Určic a žádné nabídky nejsou. I kdyby přišly, tak nemám důvod jít někam výš, už mi bude třicet.

 Udržujete se teď přes zimu v kondici třeba sálovkou?

„Ano, ještě hrajeme i zimní ligu v Olomouci a začal jsem chodit do posilovny. Vím, co potřebuji, dal jsem si jen po sezoně dva týdny klid, jinak se udržuji v tempu. Jsem zastáncem toho být na zimní přípravu dopředu připraven

 a v lednu začnu i běhat.“

 Co tedy očekáváte od jarní části?

„Důležité bude neusnout na vavřínech, je to jen podzim. Takže dobře potrénovat a připravit se na jaro. I soupeři vědí, co od nás mohou očekávat, do teď nás moc neznali. Zaměří se na nás daleko víc

a nebudou nás podceňovat.“

 Zbýval vám čas i na návštěvu jiných fotbalových zápasů?

„Když mám volno, víkend prožívám fotbalově. Nejen náš zápas, ale i Kralice, Hněvotín. A pocházím z Lutína, takže když mám čas, jedu i s lutínskýma klukama ven.“

 V minulé sezoně jste krajskému přeboru kralovali vy, koho byste si přál nyní jako divizního nováčka?

„První jméno pro mě už před sezonou byly Kozlovice, ty se rok co rok pohybovaly v horní pětce. Někteří tam viděli Nové Sady, ty jsem tipoval do třetího místa. Myslím si, že to zvládnou Kozlovice, pro areál, co tam mají, pro to, jak stále hrají na špici kraje. Určitě si to bezesporu zaslouží.“