TOMÁŠ HUNAL: „FOTBAL UŽ JEN PRO RADOST...!“

V červnu oslavil čtyřicátiny, takže na fotbalový „důchod“ věk už dávno má. Skončit přitom chtěl už několikrát, jenže pořád se nacházel tým, kde jeho služby potřebovali... Stručně rekapitulujme, že Tomáš Hunal se fotbalovému řemeslu vyučil v pražské Slávii, přes kratičké intermezzo na Kladně a delší v Mladé Boleslavi se v roce 1995 vrátil do  Slávie právě včas, aby oslavil s mateřským klubem ligový titul. Hned nato ale odchází do Viktorky Žižkov, kde strávil šest let, a fotbalovou „druhou mízu“ chytl na štaci v Teplicích. Odtud přes Příbram odchází do Českých Budějovic, kde se loučí v roce 2010 s prvoligovou kariérou. Ne však s fotbalem. Jen co si užil pořádnou dovolenou, nastoupil za tehdy divizní Tábor a v roce 2011 se objevil v ambiciózním Prostějově. Místnímu znovuzrozenému klubu pomohl z divize do MSFL a v další sezóně k výbornému umístění na špici tabulky. Nyní ale, zdá se, je to konec opravdový...

Nejprve pár slov k utkání. Jak jste si užil svou předem ohlášenou derniéru?
„Pocity mám takové smíšené... Loučení obvykle nebývá nic veselého už jen tím, že člověk uzavírá jakousi kapitolu svého života. Na druhou stranu je na co vzpomínat a k pozitivnímu naladění přispěl i vydařený zápas, který jsme dotáhli do vítězného konce.“
 Dvě penalty během skoro pěti minut se často nepískají. Zažil jste to někdy?
„Je třeba říct, že obě byly hodně diskutabilní. V tom prvním souboji mě míč trefil někde v oblasti ramene, nemyslím, že to byla typicky penaltová ruka. Hodně podobná situace byla i na druhé straně. Pokud ovšem sudí odpískal penaltu proti nám, logicky pískl i tu druhou, snad jako určitou kompenzaci. Osobně jsem ale takový penaltový předkrm nezažil...“
 Prošel jste výhradně českými kluby, budete na moravské angažmá vzpomínat v dobrém?
„Kdybych neměl vzpomínat v dobrém, nestrávil bych tady dva a půl roku. Sešla se tady parta lidí podobné krevní skupiny, kteří mají jasnou představu, co chtějí pro fotbal v tomto městě udělat. Výsledky ukazují, že se to daří, nejen v ´áčku´, ale i v mládežnické sekci. Srpnový kemp v Olšanech, kde jsme mohli aspoň chvíli předávat zlomek našich zkušeností nadšeným následovníkům, je toho dobrým příkladem.“
 Poznal jste vlastně blíže město, jehož dres jste oblékal?
„Popravdě na to při dojíždění, tréninkovém a zápasovém režimu příliš času nezbývalo. Většinou jsme se pohybovali na trase mezi hotelem a stadionem. Na náměstí jsem samozřejmě ale několikrát byl. Vlastně na několika náměstích, protože málokde se totiž vidí takový systém tolika vzájemně propojených náměstí různých velikostí... (úsměv)“
 Loučí se Tomáš Hunal s fotbalem doopravdy a definitivně?
„S tím prostějovským určitě. Netvrdím totiž, že si v Praze někdy nezajdu zahrát fotbal, ale už opravdu jenom pro radost. Udržet se v kondici je potřebné i mimo vrcholový sport. Bude to ale tak maximálně někde na úrovni I.A třídy.“
 Další fotbalové plány nemáte?
„Ne, tímto směrem jsem nikdy nepřemýšlel. Budu se věnovat správě tenisových kurtů na plný úvazek, což už teď dělám. Trénování raději přenechám jiným... (úsměv)“