Eskáčko úspěch z minulé sezóny nezopakovalo

Polovina července je za námi a teprve v tomto čase se otvírá prostor pro rekapitulaci soutěžního ročníku 2019/2020. Na jeho startu by nikoho ani ve snu nenapadlo, že jarní sezóna dozná takových změn, že dlouho nebude jasné, zdali se soutěž vůbec dohraje, že se bude hrát několik týdnů v „anglickém“ stylu a že poslední kapitoly této fotbalové detektivky se dopíší až uprostřed prázdnin. Jak si v tomto ročníku, který bezpochyby vstoupí do historie tohoto sportu, vedlo eskáčko?

Hned v úvodu musíme konstatovat, že se Prostějovu nepodařilo obhájit vynikající výsledek z předchozí sezóny, kdy se bezprostředně po opětovném postupu do profesionální soutěže umístil na velice solidním devátém místě. Daleko tak předčil druhého nováčka z Chrudimi. Vzhledem k mnohokrát deklarovaným ambicím hrát v horní polovině tabulky měl být letos viditelný určitý posun, místo toho však svěřenci trenéra Pavla Šustra skončili až na jedenácté příčce s bodovou ztrátou oproti minulému ročníku. Stačily však pouhé dva body a byla z toho osmá příčka naprosto splňující výše zmíněná kritéria.
V první polovině soutěže získalo eskáčko ještě pod Oldřichem Machalou osmnáct bodů, což nebyl úplně špatný základ, těšila především vítězství nad Žižkovem či v Hradci Králové. Bodově nevydařený závěr podzimu zpečetil Machalův osud, nový trenér měl pak kromě zimní přípravy nečekaně velký prostor pro vtištění svého herního pojetí do lehce obměněného kádru.
I vzhledem k dlouhodobé zdravotní absenci Karla Kroupy bylo možné více aplikovat rychlý, kombinační, atraktivní fotbal, logicky vyhovující spíše hráčům mladších ročníků. Po koronavirové pauze se ovšem počáteční elán kamsi vytratil. Dokumentovalo to hned první domácí utkání proti beznadějně posledním Vítkovicím, kdy eskáčko naprosto propadlo ve druhém poločase, nechalo se soupeřem zatlačit a přes úspěšný výsledek nezanechalo v povědomí diváků příznivý dojem.
Přišly další víceméně povinné výhry nad Sokolovem a Varnsdorfem, tedy týmy, které byly až do konce namočeny do sestupové loterie. Další naprosto nepovedený druhý poločas zažil domácí stadion v utkání s pražskou Duklou, naopak utkání s Hradcem Králové patřilo výsledkově i celkovým dojmem k těm nejlepším. Na jaře tak Hanáci obohatili své konto v tabulce o sedmnáct bodů.
Eskáčko na jaře stejně jako v předchozím období trápila efektivita proměňování šancí. V mnoha případech šlo sice o herně vyrovnaná utkání, body z nich ale chyběly. V tomto se nezměnilo vůbec nic, o mnohém vypovídá pohled do statistik. Z čistokrevných útočníků si nejvíce branek, a sice pět, připsal Rolinc spolu se střelecky disponovaným Koudelkou. Další ofenzivní hráči Šteigl s Lutonským mají pouhé tři branky, na které dosáhli i Zapletal se Střížem, od nichž se to prvoplánově příliš nečekalo. Se dvěma brankami přispěli Píchal, Biolek a Slaměna.
Před týmem je teď zásadnější obměna kádru, která poznamená široce respektovanou zkušenost týmu. Konec takových hráčů jako Kroupa nebo Polák ovšem zákonitě musel přijít, otázkou zůstává, do jaké míry mladší hráči využili příležitosti se od zkušených spoluhráčů něco přiučit. A kdo z nich také zůstane. Pokud by měl opravdu odejít Koudelka, Slaměna či Lutonský, na kvalitě kádru se to určitě projeví. Je pak samozřejmě otázkou, jak kvalitní náhrady se klubovému vedení podaří na Hanou přivést. V minulosti se přínos akvizic setkával spíše se střídavými úspěchy.
Nadějně se v posledních utkáních sezóny předvedli dorostenci, kteří dostali příležitost sice poněkud nedobrovolně a z nouze, o to cennější byly naznačené výkony. Už jen proto, že jde o vlastní klubové odchovance, na nichž podle deklarované filozofie měla především stát hra celého týmu. Zapletal, Šteigl či Píchal se do druholigového týmu zapracovali víceméně úspěšně, řada je tedy na dalších.
Když se rozhlédneme po druholigové tabulce, pak jistě největším překvapením uplynulého ročníku je tým Pardubic. Málokdo po podzimu asi očekával, že i jarními úskalími projde bez větších výkyvů a suverénně si vybojuje postup do nejvyšší soutěže. Zbrojovku nastartovala podzimní výměna trenéra, jenže skvělá stíhací jízda už na první příčku nestačila. Přesto bude Brno opět prvoligové, což si klub takových tradic bezesporu zaslouží.
Na druhé straně zklamala především Jihlava a také Hradec Králové, své ambice se jim naplnit nepodařilo. Velmi slušný dojem zanechali oba nováčci, jak Líšeň, tak Vyšehrad si stejně jako rok předtím Prostějov s Chrudimí druholigovou příslušnost udržely.
V poli poražených tentokrát skončily Sokolov a Vítkovice, na něž dolehla především ekonomická tíže. V případě ostravského celku dokonce natolik, že se přihlásí pouze do divize. Konečně finančně nejlépe na tom nejsou ani některé výše postavené kluby.
Závěrem zdůrazněme to zásadně pozitivní – prostějovský fotbal se ve druhé nejvyšší soutěži evidentně zabydlel, nemusel ani náznakem řešit problémy z prvního ročníku po postupu mezi profesionály. To je dobrým počinkem pro budoucnost.