Eskáčko bodově minulou sezónu nepřekonalo

Výborná příležitost zůstala nevyužita. Prostějovští fotbalisté měli před posledním kolem jedinečnou šanci vylepšit svou bilanci z minulého soutěžního ročníku, kdy po opětovaném postupu do druhé ligy vyválčili šestatřicet bodů za devět výher a devět remíz. V případě vítězství v Praze na stadionu Evžena Rošického by eskáčko tento bodový zisk překročilo o dva bodíky. A nebylo od tohoto úspěchu příliš daleko.

V pátek v podvečer tedy FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA napsala poslední tečku prazvláštního soutěžního ročníku 2019/2020. Pro eskáčko bylo ještě ve hře celkové umístění, protože odložený zápas mezi Třincem a Vlašimí se týkal týmů v jeho bezprostřední blízkosti. Vzhledem k tříbodovému zisku Středočechů tak Prostějov obsadil konečné jedenácté místo.
Závěr sezóny byl z hráčského pohledu tristní. Trenér Pavel Šustr měl k dispozici sotva základní jedenáctku, pokud samozřejmě počítáme pouze zkušené hráče. Je potřeba zároveň pochválit dorostence, kteří v těžkých dobách prokázali, že jsou schopni naskočit do profesionální soutěže a vytvořit si zajímavé situace. Jejich proměnění pak do značné míry závisí právě na sbírání potřebné herní praxe.
V posledním kole dostal mezi třemi tyčemi opět příležitost Filip Mucha, jinak mezi hráči, kteří byli k dispozici, převládaly jednoznačně defenzivní typy. Záložníci Zapletal, Pernackij a Biolek mají zkušenosti i z obranné řady, kde ovšem také mnohdy nastupovali z nouze. Do záložní řady nastoupil i mladý Dittmer. Naprostá absence pak panovala mezi hrotovými útočníky. Do ofenzivy se tak musel zapojit Milan Lutonský, pro nějž tato pozice rozhodně není tou obvyklou.
Když k tomu všemu připočítáme i lehce opožděný příjezd do dějiště utkání, nelze se příliš divit, že první poločas vypadal v případě hostujícího celku tak, jak vypadal. S předvedeným výkonem nebylo možné pomýšlet na úspěch ani proti celku, který se nedal rovnou pasovat na papírového favorita.
Až důrazné probuzení o přestávce v kabině jaksepatří zabralo, jenže s dvoubrankovým mankem se vrátit do zápasu není ve druhé lize jen tak. Přesto se to málem podařilo. Lutonský měl dvě dobré šance, které spolu s proměněnou penaltou mohly znamenat vyrovnání. Jenže tady se právě projevil handicap v nouzovém obsazování pozic. Lutonský není typický hrotový hráč a některé reflexy ve finální fázi prostě nemá tak zažité. Můžeme samozřejmě jen spekulovat, jestli by Kroupa, Koudelka či Rolinc v podobné situaci soupeřovy brankáře překonali.
I závěr jarní sezóny tak stejně jako té podzimní v sobě nese nahořklou pachuť porážky. Přesto se dají najít na výkonu prostějovského týmu jasná pozitiva, která jsou příslibem do další, opět ne zcela standardní druholigové sezóny.