Přestože na Hanou přijelo v předehrávaném 15. kole MSFL poslední mužstvo tabulky, vždycky v takových případech hrozí, že se najednou někde „chytne“. Dnes to tento případ úplně nebyl, byť hosté vedli od 34. min. gólem kapitána Simandla. Domácí „eskáčko“ mělo zejména ve druhé půli herní převahu, kterou však zúročilo až tři minuty před koncem dorážkou Pospíšila. Nedaří-li se vybojovat tři body doma, zkusí to prostějovští venku, kde je v neděli bude čekat Sulko Zábřeh.

Jak jsme již avizovali, trenér Jura vrátil do branky po dvou zápasech Bureše, zotaveného Zatloukala opět postavil na pravého beka, v záloze nastoupil tentokrát od počátku Pančochář. Hosté zařadili na pravý kraj zálohy Franklina, jiné zásahy do sestavy trenér Valachovič neudělal.

 

Už v 1. min. poslal Zelenka pěkný centr před bránu, Krč však mířil nad břevno. Na druhé straně poslal první navštívenku Burešovi po přímém kopu Král. V 7. min. prostějovským fanouškům zatrnulo po zákroku na Pavlíka, který vzápětí naznačoval střídání. „Jakmile jsem ucítil známé píchnutí v kotníku, byl jsem přesvědčený, že jsem dohrál,“ svěřoval se náš kapitán po zápase. „Naštěstí mi to lékař s masérem zatejpovali, což mi umožnilo pokračovat v zápase. Zatím chodím, tak je to dobré,“ pochválil výkon zdravotníků týmu. Hirsch se tedy zatím opět posadil na lavičku a sledoval nepříliš vydařené kombinace svých spoluhráčů, kteří se zpočátku tlačili více středem, kde byla cestička „zarúbaná“, až později přece jen začali více využívat hru po křídlech. K tomu vybídl na počátku třetí desetiminutovky Zelenka Krče, který zasprintoval po levé straně a naservíroval balón na zadní tyč Machálkovi, který se ovšem netrefil mezi tři tyče. Na druhé straně byl agilní Král, který nejprve technickou střelou těsně minul spojnici tyče a břevna, ve 27. min. pak centrem našel hlavu Simandla, toho ale Bureš opět vychytal. Po následném rohu předvedl další pěknou hlavičku Krejčí a znovu neméně kvalitní zákrok náš gólman. Známkou zvýšení střelecké aktivity domácích byla Fládrova střela, bohužel přímo doprostřed brány. V 32. min. zabránil gólové radosti odmávaný ofsajd, a tak udeřilo na druhé straně: hosté potáhli útok po levém křídle a Simandl z hranice šestnáctky otevřel skóre. Ještě do poločasu přišly dvě dobré příležitosti ke srovnání – Zelenkův technicky kopnutý přímý volný kop brankář Prokop vytáhl nad břevno, o chvíli později po Pavlíkově pasu hlavičkoval Soušek jen do brankáře.

Hned po obrátce měl další šanci Machálek. V 58. min. hráli domácí při ošetřování Fládra několik minut v deseti. „Při výskoku jsem dostal loktem do hlavy, rána to byla pořádná,“ komentoval benjamínek týmu faul, který kupodivu zůstal bez náležitého „ocenění“. Při tlaku Prostějova se tu a tam objevila skulinka vzadu, kterou málem využili Simandl s Markovičem, Bureš ale svůj tým opět podržel. Čtvrt hodiny před koncem opět střílel Fládr: „Bylo to sice docela zdálky, ale zkoušet jsem to musel“. V poslední pětiminutovce vrcholil domácí tlak s cílem aspoň vyrovnat, umocněný navíc přesilovkou, když byl po druhé žluté kartě vyloučen břeclavský Král. Zelenka vyslal jednu ze svých vražedných kolmic na Machálka, jeho pokus ale obrana hostí zblokovala na roh. „Dnes je to na mně, šancí jsem měl tak pět, ale žádná se neujala,“ posteskl si po utkání evidentně roztrpčený kanonýr. Ale přece jen – další Zelenkova nabídka našla Machálka, který se sice opět neprosadil, ale jím tečovaný míč doklepl do branky Pospíšil.

V hodině dvanácté tedy „eskáčko“ zachránilo aspoň bod. Necelé tři stovky diváků, kteří si přes všední den a poměrně nevlídné počasí našly cestu na stadion, ale opět nenadchlo. Snad bude tým hrát v neděli v Zábřehu uvolněněji a naváže na poslední super výkon ze Zlína.

Hlasy trenérů:

Roman Popelka – 1. SK Prostějov

Devadesát procent doby jsme měli hru pod kontrolou, ale nezodpovědnosti v prvním poločase, kdy jsme pouštěli soupeře do brejků, triviální chyby, jako je rozehrávka přes střed hřiště, se nám nakonec staly osudnými. Z vlastní standardky jsme pustili soupeře do brejku, z něhož se dostal do vedení, pak byl zápas samozřejmě o to těžší. Ztracené body mrzí ještě víc, než minule se Slováckem, protože dnes jsme měli zápas ve své režii, ale doplatili jsme na neproměňování šancí a chyby v prvním poločase. Kluci se snažili, nasazení bylo evidentní, ale chyběl klid a rozvaha ve finální fázi. Pod tlak jsme se dostali sami, protože doma přicházíme o body.

Milan Valachovič – MSK Břeclav

Do Prostějova jsme jeli jako vyložení outsideři kvůli výsledkům, které nás dostaly na poslední místo tabulky. U kluků jsem vnímal jasnou vůli to otočit, v prvním poločase jsme herně a kombinačně byli lepší. V závěru zápasu jsme se začali obávat o výsledek, k vyrovnání přispěla nezkušenost našeho mladého týmu, majícího věkový průměr kolem dvaceti let. S bodem jsme samozřejmě spokojeni, musíme vzít v úvahu i sílu soupeře, který hrál velice dobře. Zatím mohu říct, že to byl z odehraných utkání asi nejkvalitnější soupeř. Před dvěma týdny jsme hráli zápas doma s rezervou Sigmy, která měla sedm ligových hráčů, a neměla takovou kvalitu, jako dnes Prostějov.

 

1. SK Prostějov – MSK Břeclav 1:1 (0:1)

Branky: 87. Pospíšil – 34. Simandl

Rozhodčí: Cieslar – Priesol, Kneisl; ŽK: 25. Soušek, 82. Hirsch, 90. Hloch – 33. Šenk, 65. Král, 68. Cupák, 80. Carvalho. ČK: 85. Král. Diváků: 260.

Sestavy

1. SK Prostějov: Bureš – Kazár, Pavlík, Hloch, Zatloukal – Fládr, Soušek (69. Pospíšil), Zelenka, Pančochář (58. Hirsch) – Krč, Machálek. Trenér: František Jura.

MSK Břeclav: Prokop – Král, Krejčí, Šenk, Dobšíček – Levčík, Simandl, Cupák, Franklin (71. Carvalho) – Markovič (90. Pospiš), Sasín (86. Kleiber). Trenér: Milan Valachovič

 

Michal Pospíšil: Naše výkony jsou jak na houpačce

Velezkušený útočník v posledních zápasech většinou střídá ve druhém poločase své kolegy Machálka nebo Krče, dnes přišel na hřiště jako třetí útočník. V závěru hrál Prostějov v podstatě vabank na čtyři ofenzivní hroty, když se vpřed ze své nové pozice pravého beka vysunul také Zatloukal. Michal Pospíšil znovu prokázal svůj přehled v klíčových situacích a našel si správnou pozici na doražení míče do sítě po Machálkově šanci.

Předpokládám, Michale, dnes spokojenost s vyrovnávací brankou?

Samozřejmě, kvůli tomu jsem taky šel na plac. V závěru jsme už hráli hodně riskantně, ale nic jiného v takovém okamžiku ani nezbývá, není už na co čekat. V prvním poločase jsme nevyužili několik dobrých šancí, pak jsme vyklidili střed hřiště. Ve druhém poločase jsme si vytvořili potřebný tlak, byli agresivnější na míči, prostě tak nějak bychom měli hrát.

Jsi zkušený hráč, který toho hodně zažil, jaký je recept na cestu ven z herního útlumu?

Primárně to je jistě spíš v hlavách. Na této úrovni nehrajeme o miliony z Ligy mistrů, pro většinu kluků je to druhé zaměstnání, čímž chci říct, že je potřeba se více uvolnit. V zápasech je důležitá radost ze hry, snaha užít si fotbalu, s tím přijde i psychická pohoda. Forma nevydrží žádnému mančaftu věčně, jde o to, komu déle, naše výkony jsou zatím jako na houpačce.

Nebude nedělní utkání venku naopak onou psychickou výhodou, odbourávající tlak před domácím publikem?

Nemyslím, že by hrálo prostředí doma či venku zásadní roli, s tlakem se každý musí vyrovnat individuálně. Přišli jsme doma o čtyři body a je nutné je někde získat, takže do Zábřehu pojedeme s jasným cílem.