- 24. říjen 2019
- 575x
Jestliže po posledním domácím vystoupení prostějovského eskáčka proti Chrudimi nešlo nešetřit kritikou, pak zápas s Viktorií Žižkov nadchl nepříliš početné diváky jak svěžím tempem, množstvím šancí, dramatickou zápletkou, tak individuálními výkony. Málokdy se toto vše směstná do devadesáti minut hry, navíc v zápase druhé ligy, která je spíš o bojovnosti a soubojích. Je třeba ocenit viditelnou snahu a chuť domácích hráčů po vítězství, což nebylo v jejich podání vždy zcela obvyklé. Nelze se ubránit dojmu, že v tomto zápase hráli nejen za sebe, ale tak trochu i za realizační tým. A jak Večerník zjistil, vedení klubu po sobotním duelu 12. kola Fortuna:Národní ligy žádný převrat nechystá.
Jestliže eskáčko provázely po jeho vystoupení na Julisce proti pražské Dukle stran výkonu velice pochvalné hlasy, pak je víc než potěšitelné, že výkon ze druhého poločasu během reprezentační pauzy Hanáci nezapomněli a plynule jej přenesli i do domácího mače s dalším pražským klubem. Vše bylo okořeněno až zhmotnělou touhou tento zápas navzdory všem fotbalovým nástrahám vyhrát.
Trenér Oldřich Machala bystře využil možnosti, že byl do zápasu připraven Martin Sus, a svěřil mu post defenzivního záložníka. Zkušený plejer se i po několikatýdenním výpadku úkolu zhostil dobře, své si s důrazem odbránil a dokonce neobdržel ani karetní napomenutí. Ve středu zálohy se vedle zkušeného Poláka usadil mladík Slaměna, na levé křídlo se vrátil Jan Koudelka, který se z malého do velkého fotbalu adaptoval věru rychle. Na hrotu pak dostal příležitost Pašek.
Když průběh zápasu hodně zjednodušíme, pak celý byl o třech jménech ve třech momentech. Koudelkův výkon po návratu z turnajů v malém fotbale je vždy tak trochu zahalen pláštíkem otazníků, v minulosti se ne vždy dokázal adaptovat zpět a navázat na předchozí dobré výkony. Je potěšitelné, že tentokrát tomu tak nebylo, a kde „Koudy“ skončil před odletem do Austrálie, tam také v sobotu pokračoval. Kdo měl to štěstí a byl přesně v ose Koudelkovy gólové střely, viděl přesně, co dělá Koudelku Koudelkou. Rychlé potažení míče, navedení si balónu na střed hřiště a technické zakončení. Balón měl opravdu značnou rotaci, zprvu snad ani nemířil do brány, ale nakonec se zatočil přesně k tyči. Gólman prostě neměl šanci.
Moment a jméno číslo dvě. I když chválit brankáře eskáčka Miloslava Brédu je nošením dříví do lesa, tentokrát podržel opět tým v kritické chvíli. Pokud by Viktoria vyrovnala brankou do šatny, druhý poločas by byl o mnoho těžší především po psychické stránce. Nelze samozřejmě spekulovat o výsledku, ale každopádně tento moment hodně pomohl k celkovému úspěchu. Ještě je třeba poznamenat, že trenér brankářů Petar Aleksijević radil svému svěřenci pohybem na čáře rozhodit exekutora, což se nakonec zřejmě podařilo.
Moment a jméno číslo tři. Jak pravil několikrát trenér Machala, musíme si zvykat na to, že Karel Kroupa se už asi v základní sestavě příliš objevovat nebude. Pasovat mu bude nějakých dvacet třicet minut v závěru utkání, zvlášť při potřebě posílit útok a získat převahu při standardních situacích. Kroupovi sice vyhovuje více zažít atmosféru zápasu, ale pro úspěch jeho střídání musí udělat víc celý tým. Pokud je vpředu osamocen, jdou na něj vysoké balóny, které sklepává do neznáma, pak se s úspěchem příliš nepotká ani on, ani mužstvo jako takové. V sobotu mu hned po příchodu na hřiště téměř vyšla spolupráce s Koudelkou a nakonec to byl on, kdo po rohovém kopu rozhodl. Našel si přesně správné místo, hlavičkoval přesně a dostatečně razantně, takže gólman míč lehce tečoval konečky rukavic, ale cestě míče do sítě nezabránil.
V nastoupeném duchu je ale třeba pokračovat dál. V první polovině soutěže čeká eskáčko ještě Hradec Králové, Jihlava a Zbrojovka. Konečně Vyšehrad o víkendu dokázal, že s Jihlavou se doma dá bodovat, nejinak tomu může být i na hřištích soupeřů. Cílených osmnáct bodů na konci podzimní části není po tomto kole pro eskáčko nereálná meta.
Další chyba na Vápenici.