„ROLE NEPROSTĚJOVÁKŮ BUDE POSTUPNĚ KONČIT“

Z pozice hlavního trenéra a současně generálního sportovního manažera vedl fotbalisty 1.SK Prostějov do premiérové sezony v Moravskoslezské fotbalové lize (MSFL) František Jura. Na podzim dokázali hráči pod jeho vedením táhnout sérii sedmi duelů bez porážky a umístili se těsně za vedoucím duem Třinec - Frýdek-Místek. V jarní části přečkal s týmem šňůru čtyř utkání bez výhry, aby si „eskáčko“ s velkým náskokem bronzovou příčku udrželo. Jak je s prvním ročníkem ve třetiligové soutěži šéf sportovního úseku spokojen či nespokojen, co se podle něj povedlo a z čeho je zklamán, to se dočtete z následujícího exkluzivního rozhovoru...

Panuje s třetím místem v MSFL spokojenost?

„Cíl skončit do třetího místa jsme splnili a dosáhli jsme ho s velkým bodovým náskokem na čtvrtou příčku, takže určitě je spokojenost. Začátek jara jsme měli dobrý, pak ale nastal útlum, kdy mě z toho nejvíce mrzí zápas ve Zlíně, tam jsme opravdu hráli špatně. Hodně mě také mrzí konfrontace s nejlepšími, z níž jsme vyšli naprázdno. Hlavně zápas v Třinci, odkud jsme si odnesli debakl 1:5, herně jsme ale vůbec nebyli horším týmem. Bohužel jsme doplatili na neproměňování šancí a z brejků nás domácí trestali...“

 Zápasy s Třincem a Frýdkem-Místkem tak byly zejména o kvalitě v zakončení?

„Je to náš problém, co si budeme namlouvat! Doma s Třincem to byl naprosto stejný zápas jako u nich. Herně jsme nebyli horší, ale prohráli jsme 0:3, když jsme branky nedali. Nepropadli jsme ani v Třinci, opět jsme ale nezvládli proměnit šance, do nichž jsme se dostali. Doma s Frýdkem-Místkem byl první poločas vyrovnaný a vedli jsme, pak nás ale soupeř jasně přehrál pohybem, výměnou míst a vyšlo jim střídání. Ve Frýdku byli domácí lepší, zápas odehráli lépe, téměř jsme neměli šance a prohráli jsme zaslouženě.“

 Na jaře jste se asi po-prvé museli vyrovnávat s tím, že se delší čas nedařilo. Jaké stopy na vás série jarních neúspěchů zanechala?

„Všichni strašně rychle zapomínáme. Začali jsme hrát divizi, na podzim jsme se nějak dávali dohromady, na jaře jsme neprohráli zápas a naskočili jsme do třetí ligy. Podzim jsme měli fantastický, až na jaře ve druhém roku fungování týmu jsme dostali krizi... Do té doby jsme měli neskutečnou šňůru vítězství a dobrých zápasů. Přišla první krize a už jsme řešili, zda skončí trenér nebo někteří hráči. Žádné mužstvo se nevyvaruje poklesu formy, to je naprosto normální. Nebylo to jednoduché, ale myslím si, že jsme to zvládli.“

 Takže tlaky na svou osobu jste nepociťoval?

„Zatím určitě ne. Od předsedy klubu i sponzorů jsem byl ujišťován, že to zvládneme. Měl jsem maximální podporu, toho si vážím.“

 Neměl jste pocit, že by hráčům někdy chyběla trocha motivace, když věděli, že postoupit nemohou?

„Možná nebylo šťastné, že jsme to takhle vyhlásili, ale společně s tím jsme hned řekli, že chceme být do třetího místa, což obnášelo vyhrávat. Nikdo nejde na hřiště s tím, že chce prohrát. Minimálně hraje sám za sebe, pro další angažmá, pro prémie. Přišla krize, kterou jsme zažehnali, ale motivací to nebylo.“

 Byly tedy nevydařené zápasy zapříčiněny zraněními a poměrně úzkým kádrem?

„Zraněných bylo opravdu hodně, jednu dobu jsme měli mimo hru až pět hráčů. To by udělalo problém i jiným mužstvům... Nedá se říct, že by kluci, kteří nastoupili, vyloženě zklamali, projevilo se ale, že nebyli v zápasovém rytmu. Tlak na nás byl a vytváříme ho sami tím, že chceme vyhrávat, o to pro ně bylo těžší a někteří to neunesli.“

 Nešlo hráče během sezony více prostřídávat, abyste posléze měl větší výběr, koho nasadit?

„Ať už vstupem do divize, nebo postupem do MSFL chceme udělat vše pro to, aby do budoucna hráli naši mladí hráči. Role neprostějováků tak postupně bude končit, nejde to ale hned. Může se zvenku jevit, že se od našeho cíle odkláníme, ale věřím, že veřejnost do dvou tří let přesvědčíme, že tomu tak není. Chceme, aby ti nejlepší, kteří končí v dorostu, šli hrát divizi do Určic, do Vyškova. V zimě je všechny stáhneme do přípravy a pokud na to budou mít, tak si je necháme v kádru. Přechod z dorosteneckého do mužského fotbalu není jednoduchý a než u nás hrát patnáct minut, je pro ně lepší hrát pravidelně divizi, aby se tam otrkali a mohli u nás hrát co nejdříve.“

 V současné době tedy pro vás dnes již zrušené „béčko“ nemělo význam?

„Říkal jsem to již několikrát, museli bychom B-tým dostat minimálně do krajského přeboru, abychom hráče měli na očích a nemuseli je posílat na hostování. Popřeli bychom ale jeden ze základních cílů našeho klubu, tím je vychovávat hráče pro celý okres. Teď máme ročníky 1995 a 1996 počtem slabší, ale pak už bude každoročně vycházet osmnáct hráčů. Jeden dva do třetí ligy, dalších několik do divize a do kraje, zbytek do I.A, do I.B třídy. Koloběh musí být takový, že si z okresu musíme vzít ty nejlepší hráče, zde je vychovat a zase je následně pustit do regionálních mužstev nebo do vyšších soutěží. To je věc, která pomůže celému prostějovskému fotbalu. Teď doznívá etapa, kdy tady fotbal před deseti lety skončil, a okresní mužstva nemají s kým hrát, tudíž čekají, koho jim pustíme. Celý výbor nad zrušením „béčka“ seděl zodpovědně a z mého pohledu jiná cesta nebyla.“

 Ale hráči se mohli udržovat aspoň nastupo-váním za „béčko“, které každým rokem postupovalo, a v případě potřeby pomoci „A“-týmu...

„To je vyřešeno tím, že v kádru našeho mužstva bude osmnáct hráčů a v případě zranění s námi půjdou nejlepší z dorostenecké kategorie ´U19, přestože tam nyní máme slabší ročníky, které potřebovaly doplnit. I to byl jeden z důvodů zrušení rezervního výběru.“

 Pro nový ročník již nepočítáte s Ivo Zbožínkem, Prostějovákem, bývalým kapitánem mužstva, jenž se vracel z vyšší soutěže. Šířily se různé fámy, jaký byl pravý důvod?

„„Fámy jsou vždycky. Je to citlivé téma a nebudu se v tom ani teď příliš pitvat, důvody, které nás k tomu vedly nehodlám rozebírat přes noviny. Fotbal to někdy přináší. S Ivošem jsme od té doby vedli několik jednání a zdá se, že se rozejdeme jako slušní lidé.“

 Ambice pro příští sezonu zůstávají stejné, tedy skončit opět do třetího místa a zapojovat mladíky?

„Ano. Soutěž bude opět hrozně těžká, možná ještě těžší... Dobrovolně ze druhé ligy spadla Holice, sestoupila i Opava. Budeme však v každém případě chtít hrát nahoře a i naše vedení by nám asi hlavu neutrhlo, kdybychom skončili čtvrtí nebo pátí. Jsme rozumní lidé. Nadále chceme být co nejvíc nahoře a dávat šanci mladým. Teď je na řadě Fládr, který se musí zabudovat, ostatní půjdou hostovat a jejich šance přijde. Musí jen získat zkušenosti a jednou v Prostějově hrát budou...(úsměv)“

 Jako trenér jste si vyzkoušel krajský přebor, divizi, teď MSFL. Neláká vás i vyšší soutěž?

„Probírali jsme to i na Spartě s Mírou Barankem i klukama s ligovými zkušenostmi, ale už ne. Jsem v pozici, kdy klub mohu spoluřídit, podílet se na trénování a doufám, že to tak bude i nadále. I kdyby nabídka přišla, tak o tom vůbec neuvažuju a jsem rád, že mohu být doma. Těší mě, že jsem nasbíral spoustu zkušeností, že práce došla k určitému cíli.“

 Počátkem ledna jste byl na stáži právě ve Spartě Praha, plánujete opět něco podobného?

„Ano. Jak jsme jednali s panem Zdeňkem Nehodou, agentem Aleše Krče, padla na to řeč. Když šel totiž Jaroslav Navrátil z Břeclavi do Nizozemska, tak pan Nehoda zařídil břeclavskému trenérovi stáž v Juventusu. A tak přes kontakty v Praze bych chtěl jít ještě minimálně jednou na stáž do Prahy a budu se také snažit dostat do Plzně k panu Vrbovi. A možná to dopadne i tak, že bych se mohl dostat právě i na zahraniční stáž. Zatím to není domluvené, možnosti ale jsou a budu jich chtít využít. Také na Spartě byla spousta věcí, která mě obohatila.“