Výborná hra, smutný výsledek a podivné hrátky s nastavením

FOTOGALERIE: Skvělá návštěva a předvedená hra, která musela dvanáct stovek fanoušků bavit. Jenže také pozápasové zklamání, byť nováček druhé ligy stejně bodoval. Co to ale je pouhý bod, když ještě v nastaveném čase visely ve vzduchu všechny tři? Zklamání na straně hráčů i realizačního týmu bylo nakonec větší než v případě jednoznačné porážky. O to víc, že se kolem doby nastavení vyrojily otazníky.

Pokud vezmeme v úvahu čistě teoretická východiska, pak Vlašim na domácí půdě byla pro prostějovské fotbalisty tím nejlepším možným losem. Ne že by Vlašim patřila k outsiderům soutěže, to tedy zase ne. Jenže patří k týmům, které se mezi sezónami nejvíc obměňují. Logicky tak trvá nějaký ten čas, než si mužstvo „sedne“, zvykne si na sebe a získá svoji herní tvář. Vždyť před dvěma lety přijela Vlašim do Prostějova až koncem září a pohybovala se tenkrát u dna druholigové tabulky!
Při čtení sestavy vytvořené trenérem Machalou nebyly patrné dva otazníky, o nichž se poněkud záhadně zmínil na čtvrteční tiskové konferenci. Nešlo ani tak o formu či kvalitu, ale o administrativní záležitosti. Při přestupu ze Slovenska bylo třeba mít v pořádku potřebné formality na asociaci, což nakonec neznamenalo překážku ani pro gólmana Brédu, ani útočníka Kovaříka.
V případě muže mezi třemi tyčemi se tak potvrdilo, koho si Machala vybral za brankářskou jedničku, když slovenská posila dostala příležitost od prvních mistrovských minut. Zatímco složení obrany včetně defenzivního záložníka Suse bylo celkem očekávatelné, několik variant se nabízelo jak ve zbytku zálohy, tak v útoku. V záloze dostal nakonec příležitost Žykol spolu s Biolkem a Píchalem na krajích, na hrotu s Koudelkou nastoupil Kroupa.
Stejně jako v utkání s Baníkem i na generálce s Uničovem byla v ofenzivě opět aktivnější levá strana než pravá. Rychlík Píchal byl mnohem viditelnější než Biolek, kterého ve hře dopředu podporoval Machynek. „Musel jsem střídat, už jsem vážně nemohl,“ přiznal po zápase Píchal, který se jinak na začátku sezóny těší dobrému zdraví i kondici.
Vlevo i vpravo se podle možností proháněl Koudelka, který opět jednoznačně patřil k nejlepším hráčům utkání. Díky jeho odvážnému průniku do šestnáctky získalo eskáčko možnost penalty, která s Kroupovou chladnokrevností znamenala srovnání nepříznivého stavu.
Ten panoval téměř po celý první poločas, když Vlašim využila prvního výletu za půlící čáru. Bréda pak odvrátil několik dobrých šancí hostů a udržel tak svůj tým ve hře. Právě zmíněné Píchalovo vystřídání otevřelo dveře do zápasu Hapalovi, který se předvedl nádherným pohotovým gólem, který brankář Vlašimi prostě nemohl vidět. Snad se v případě tohoto ofenzivního hráče zablesklo na lepší střelecké časy.
Zhruba půldruhé minuty před koncem normální hrací doby asistent rozhodčího Vít Melichar zřetelně ukazoval směrem k obsluze světelné tabule dvě minuty nastavení. Hlavní sudí Adámková se ovšem ještě opravila a na světelné tabuli nakonec svítily minuty tři. Její zdůvodnění pěticí střídání, což není ani plný počet a dvě se navíc odehrála souběžně, a ošetřováními poněkud pokulhává, k navýšení nad celkem běžné dvě minuty nebyl zřetelný důvod.
Těsně před jejich vypršením přišel rohový kop hostí. Ještě roh a odpískám konec, pronesla prý Adámková na dotaz kapitána Kroupy. V té chvíli nepanovaly na lavičce eskáčka žádné velké obavy. „Z rohu nemůžeme gól dostat,“ vyprávěl po zápase přesvědčení hráčů David Píchal. Jenže on ten gól padl. A pískal se konec.
Mezi reakcí hráčů a trenérů byl zásadní rozdíl. Zatímco většina hráčů seděla hodnou chvíli po zápase na střídačce s nevěřícím výrazem a pasivním odevzdáním, realizační tým svolával hromy blesky. Ty nakonec na Hanou stejně nepřišly a s jediným bodem je tak potřeba se smířit.