- 29. červen 2018
- 1314x
Přišel, nasázel deset gólů a zase odešel. Michal Trajer se stal jednou z ústředních postav spanilé jízdy plumlovských fotbalistů jarní částí I.A třídy Olomouckého KFS. Jeho zimní příchod výrazně zvýšil kadenci mužstva a v součtu s kvalitou zbytku týmu sehrál nezastupitelnou roli při výšvihu až na konečné třetí místo a překonání magické padesátibodové hranice, jenže další zásahy za tamější Sokol alespoň prozatím devětadvacetiletý kanonýr nepřidá.
„Kdybych to věděl, tak bych hodně zvažoval jeho nákup. Stálo nás to nějaké finance a nepočítali jsme s tím, že by nám tak rychle odešel,“ nezastírá velké zklamání kouč Plumlova Pavel Voráč. Po návratu do střelecké pohody totiž u jeho svěřence převážilo ekonomické hledisko a rozhodl se pro návrat do Rakouska, které zůstává pro hráče z nižších soutěží i nadále zemí zaslíbenou.
Grosskadolz, část městyse Seefeld-Kadolz v Dolních Rakousích. Přesně tak se jmenuje nové působiště Michala Trajera. Pojďme ale postupně. Bývalý člen prostějovského LeRKu, Krumsína, Protivanova a 1.HFK Olomouc, jehož jméno však bylo spojeno především s určickou kopanou, se v zimě ve svém mateřském oddíle nepohodl a z osobních důvodů hledal jiné působiště. To neuniklo Františku Kocourkovi a zkušený funkcionář vytušil, že by se mohl zrodit výtečný kauf. Investoval do něj několik desítek tisíc korun a výsledek se dostavil.
Z hráče, který na podzim stihl jen tři duely, necelých padesát minut a žádnou branku se stal rázem nepostradatelný člen plumlovského týmu. Během dvanácti kol strávil na hřišti přes tisíc minut a odvděčil se deseti zásahy, což z něj udělalo třetího nejlepšího střelce mužstva a člena top dvacítky celé soutěže. A vedl si až tak dobře, že zaujal i v zahraničí. „Ani jsem své góly nepočítal. Hodně jsem makal, a když jsem do Plumlova šel, tak jsem Pavlovi řekl, že chci týmu pomoci, což se podařilo. Získali jsme spoustu bodů, skončili jsme vysoko, dosáhli jsme na velký úspěch. Už v zimě jsem ale říkal, že pokud mi bude sloužit zdraví, budu mít formu a přijde nabídka, tak bych chtěl využít možnosti jít do Rakouska. V Česku nic nehledám, musím ale myslet i na rodinu,“ nedělá ze svého přesunu kousek za hranice žádnou vědu.
V Plumlově ale s takovou alternativou zřejmě moc nepočítali a současný vývoj je nepříjemně zaskočil. „Vím to od posledního zápasu. Doslechl jsem se, že jezdil do Rakouska na nějaké zkoušky, ale teprve po Mostkovicích jsem se dozvěděl, že tam podepsal a že s ním už nemůžeme dál počítat,“ nezastírá zklamání trenér „A“-mužstva Pavel Voráč.
Samotný Trajer se v tomto snaží klidnit emoce, stále totiž zůstává kmenovým členem oddílu. „Nikam neodcházím a zůstávám plumlovským hráčem. Vrátím se a budu moci týmu ještě pomoci, třeba takový Michal Spáčil má ještě o čtrnáct let víc než já. Po návratu nebudu hrát jinde než za Plumlov a jsem předběžně domluven, že s nimi budu chodit trénovat a využívat jejich prostředí, takových hráčů je víc, třeba i Peťa Kiška nebo Laďa Bárta,“ vyjmenoval Trajer další regionální fotbalové osobnosti, které si přivydělávají starty v Rakousku. Nyní bude fotbalově doma jen čtyři kilometry od hranic, kousek od Jaroslavic na jižní Moravě. „Nechtěl jsem odmítnout i kvůli vzdálenosti, nebudu muset tak daleko dojíždět. Věřím, že si formu udržím a budeme vyhrávat,“ podotkl obávaný kanonýr.
„Stálo nás to nějaké finance a nepočítali jsme s tím, že by nám tak rychle odešel. Bohužel to dopadlo takto a my se budeme muset podívat po nějakém jiném útočníkovi. Budeme hledat náhradu, situace na trhu ale není jednoduchá a na devadesát pět procent si budeme muset pomoci z vlastních zdrojů,“ smiřuje se s realitou Pavel Voráč, jenž alespoň věří v další setrvání Michala Spáčila.
Další chyba na Vápenici.