- 16. březen 2018
- 366x
Historie ženského fotbalu v Mostkovicích se datuje od roku 2013 a po celou dobu byl s tímto týmem spjat Jaroslav Karafiát. Pod jeho dohledem se družstvo začalo formovat a získávat prvotní zkušenosti, pod jeho vedením se hráčky dočkaly svých prvních úspěchů v podobě vstřelených branek, získaných bodů i vybojovaných vítězství. Tak tomu bylo déle než čtyři roky, po podzimu 2017 se ale jednačtyřicetiletý lodivod rozhodl pro radikální změnu a do zimní přípravy již vstoupil dívčí výběr bez něj.
„Cíl, který jsem měl, jsme bohužel nedokázali naplnit. Očekával jsem, že se budeme pohybovat někde jinde a budeme předvádět něco jiného. To byl jeden z důvodů, proč jsem skončil,“ pustil se do hodnocení nyní již bývalý mostkovický kouč. Na kýženou pátou pozici scházely čtyři body, výsledkem je tak aktuální sedmá příčka o skóre za Vlkošem. „Vyšla nám příprava. Hráli jsme super zápasy, ať už to byl Uherský Brod, Baník Ostrava nebo první dva soutěžní zápasy, které se nám povedly. Jenže pak to bohužel nepokračovalo a nenašel se nikdo, kdo by to dokázal strhnout. Samozřejmě tím prvním jsem měl být já, jenže to se nestalo. Vinu beru na sebe, je to moje chyba,“ sypal si popel na hlavu.
Letní forma se vytratila a třeba na Kotvrdovice a Olomouc „B“ chyběl jediný gól. „Chybělo trošku sportovního štěstí a mohlo to být úplně jiné. Nestalo se ale a je to tak, jak je. Nepovedlo se mi družstvo dostat tam, kam jsem chtěl. Chtěli jsme se ale soustředit na sebe a pohybovat se v lepší polovině tabulky, což se nám nepovedlo,“ přemítal Jaroslav Karafiát. Jediná pozitiva tak nacházel právě jen na počátku celého ročníku, poté už radostné chvilky nepokračovaly. „Musím vyzdvihnout přípravný zápas s Baníkem Ostrava. Sice jsme prohráli 3:4, ale byl to pěkný zápas, spousta diváků, což jsou chvilky, na které nejde zapomenout. Panoval relativní klid a spokojenost, možná nastalo uspokojení i z mé strany, což byla chyba,“ analyzoval.
O budoucnost stávajícího a podle věkové skladby velice mladého kádru ale strach nemá a věří, že se opět odrazí k lepším výkonům. „Skončil jsem i kvůli tomu, aby se tým mohl dál někam posouvat, aby se znovu nastartoval, a pevně věřím, že se tak stane. Pokud holky u fotbalu zůstanou a budou trénovat, tak nemám strach, že by na tom byly špatně. Nějaká síla tam je,“ odhaduje dnes již bývalý lodivod. Ikona mostkovického oddílu, kde se angažovala nejprve v roli hráče a následně i trenéra různých výběrů si nyní dopřeje chvíli klidu a sledování fotbalu v roli diváka, časem by se ale chtěla vrátit zpět na lavičku. „Nevím, co bude. Zatím nikde netrénuji a dobíjím baterky. Trénovat chci dál, ale potřeboval jsem nabrat novou ‚šťávu‘,“ zmínil Jaroslav Karafiát.
Nyní už jde sice jen o minulost, vzpomínky ale zůstávají převážně dobré. „Za mě to byly nejlepší trenérské roky, co jsem zažil. Bavilo mě to, super parta, bylo to úplně něco jiného než trénovat chlapy. S děvčaty jsem navíc začínal úplně od začátku a nebylo to tak, že bych přišel k již hotovému týmu, který by byl nějakou dobu pohromadě. Bavilo mě být jeho součástí,“ potěšilo jej a poděkoval celému týmu, vedení oddílu i jednotlivým hráčkám, které měl možnost fotbalově rozvíjet.
Více o MSD žen najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku z pondělí 12. března
Další chyba na Vápenici.