AKTUALIZOVÁNO: FINÁLE OKRESNÍHO POHÁRU PRO KONICI

FOTOGALERIE: Okresní fotbalový svátek zažila o středečním podvečeru Konice. V atrakticním prostředí na místní umělé trávě pod osvětlením odehrálo finále Poháru OFS Prostějov, do něhož postoupil domácí účastník I.B třídy Olomouckého KFS a Kralice na Hané hrající Krajský přebor. Přestože Konice nebyla papírovým favoritem, vše jí nakonec hrálo do karet. Pod dohledem svazových funkcionářů Stanislava Kalába, Milana Elfmarka či Miroslava Juránka tak domácí zcela zaslouženě pozvedli nad hlavu vytouženou trofej. Rozhodnuto bylo už po prvním poločase, kdy padly dvě branky do sítě Kralic. Hosté navíc museli hrát přes osmdesát minut v deseti se stoperem mezi třemi tyčemi... Kromě triumfu si Konice zajistila účast v krajské fázi Českého poháru pro ročník 2018/2019.

Stav před výkopem
Kralice přijely k finálovému duelu ve velmi úsporné sestavě, kde chyběli zranění hráči, takže kromě základní jedenáctky seděli na lavičce pouze tři hráči do pole. Kromě veterána Nečase, kapitána Martinky a stopera Répala se jednalo o mladé borce sotva odrostlé dorosteneckému věku. Domácím v základu citelně chyběl pouze útočník Roman Kamený. „Po zranění z utkání s Maletínem jsem už zkusil nastoupit, ale zdravotní trable se obnovily...,“ vysvětlil Večerníku svůj stav o přestávce rychlý forvard, který je jinak v Konici velmi spokojený. „Pravidelně hraji, tedy pokud nejsem zrovna zraněný, a o to samozřejmě jde,“ pochvaloval si.

Vývoj zápasu
Zásadní okamžik udávající tón celému dalšímu průběhu zápasu přišel už po osmi minutách hry. Kralický brankář Šarman těsně před šestnáctkou zatáhl za záchrannou brzdu a faul na Tichého v jasné brankové příležitosti nemohl být oceněn jinak než červenou kartou. To znamenalo pro Kralické nemalé organizační problémy, ale ten hlavní měl ještě přijít - z následného přímého kopu se domácí dostali do vedení. Přestože ještě po většinu prvního poločasu měli opticky více ze hry, druhou branku přidali domácí a druhý poločas se jen formálně dohrával, protože se hrálo doslova jen na jednu branku. Trenér Ullmann tak měl možnost prostřídat téměř celou lavičku, každý si finále zahrál.

Zásadní okamžiky
Domácím patřil začátek utkání, Kořenovský vyzkoušel pozornost Šarmana. Pak se do brejku hnal Tichý, Šarman jej před hranicí šestnáctky zkosil a viděl červenou kartu. Spolu s ním šel ze hřiště stoper Répal, který se na lavičce převlékl do brankářské výstroje a postavil se do branky. Klasický bek Blahoušek se tak ocitl na stoperu, Gottwald se stáhl do obrany, ale oba déle než do poločasu vzhledem ke zraněním nevydrželi. Z nařízeného přímého kopu se navíc domácí díky přesné trefě Širůčka dostali do vedení - 1:0. Ofenzivní choutky měl zprava záložník Paš, kterého Gottwald nezastavil, střela však směřovala mimo branku. Do ojedinělé šance se dostali i hosté, Cibulkova křížná střela se ovšem také mezi tři tyče nevešla. Po zaváhání obrany se tváří v tvář Répalovi dostal Tichý a se zastupujícím brankářem si poradil - 2:0.
Répal si v druhém poločase opravdu zachytal. Už po dvou minutách jej prověřil opět Paš, po hodině hry dostal ideální přihrávku do uličky Bross, ale náhradní strážce svatyně opět vynikl. To už se nedá říci v případě průniku Kořenovského, který se zleva trefil na vzdálenější tyč a bylo to 3:0. Répal pak vychytal ještě Tichého, kterého průchozí kralická obrana dvakrát pustila do vyložené šance. Výsledek se ale už nezměnil.

Osobnost utkání
Přes tři inkasované branky byl hvězdou utkání, i když v závěru poněkud smutnou, stoper Jakub Répal. Aniž to mohl tušit, přes osmdesát minut strávil úplně na jiném postu. Navíc si ani nesáhl na balón a hned po příchodu do branky jej tahal ze sítě. Ve druhém poločase se ovšem rozchytal a předvedl několik bravurních zákroků, za něž by se nemusel stydět ani „vyškolený“ brankář. Kdyby mu obrana více pomohla, mohl držet nadějný stav až do poledních minut.

Zajímavost duelu
Málokdy se ve fotbalovém prostředí stane, že tým přijede pouze s jedním gólmanem, a v případě jeho zranění nebo vyloučení není náhradník k dispozici. Pak se musí brankářské role ujmout někdo z hráčů v poli, který má s tímto postem aspoň nějaké zkušenosti. A právě tato zajímavá rošáda byla k vidění v pohárovém finále v Konici.

Atmosféra střetnutí
Jestliže byl výkop plánován na osmnáctou hodinu koncem října, bylo průměrnému znalci regionální kopané jasné, že místem utkání bude Konice se svou osvětlenou „umělkou“. Domácí se do finále probojovali poměrně těsnými výsledky s Čechovicemi a Mostkovicemi a triumf si ve svém prostředí vychutnali zaslouženě. Žádný, kdo se v Konici trochu zajímal o fotbal, nemohl chybět. Byl i takový případ, že se fandilo jak domácím, tak trochu i hostům, když za soupeře hraje člen rodiny. Pořadatele je nutno pochválit za precizní organizaci s poločasovým programem i servisem pro média, což leckde pokulhává.

Pozápasové hodnocení trenérů
Petr ULLMANN – Sokol Konice:
„K utkání jsme přistoupili se vší vážností, v Konici se už dlouho nic nevyhrálo. Když jsme hráli v domácím prostředí před solidní návštěvou, moc jsme chtěli pohár vyhrát. Utkání ovlivnilo brzké vyloučení, což do určité míry finále herně znehodnotilo. Fotbal je ale takový. Gólman situaci určitým způsobem vyhodnotil, červená karta byla oprávněná. Soupeř byl následně gólem z trestného kopu potrestán dvakrát. Hru jsme pak ovládali, druhý poločas se víceméně dohrával a byla to otázka skóre.“
Ivo LOŠŤÁK - FC Kralice na Hané:
„Utkání skončilo v podstatě v sedmé minutě vyloučením gólmana... Prostě stalo se. Porážka v poháru mě ale vůbec nemrzí. Mrzí mě, že jsme přišli o gólmana a další dva hráči jsou zranění. Uvidíme, jestli budou připraveni na další utkání proti Lutínu. Pro mě je stěžejní sobota, nikoli tenhle pohár. Je to nedůstojné hrát v šest hodin večer na umělé trávě pod osvětlením, tohle nemá žádný smysl! Budeme zvažovat, jestli se vůbec do příštího pohárového ročníku přihlásíme...“