LIBOR ŽONDRA: „ÚTOČNÍKŮ JAKO JÁ V REPUBLICE MOC NENÍ!“

Na bránu otevírající cestu do nejvyšší domácí fotbalové soutěže začíná klepat další z vyslanců regionální kopané. Libor Žondra začínal s fotbalem v Pivíně a přes Určice a Hranice na Moravě se dostal do 1.HFK Olomouc. S holickým klubem na jaře zvládl bitvu o postup do druhé ligy, na podzim v ní za osm zápasů stihl mimo jiné i vstřelit dvě branky a nyní na startu zimní přípravy si ho na zkoušku vyhlédl prvoligový Hradec Králové. Hned po prvním dnu ho ale zradila achillovka a Východočechy, které trápí jeden z nejhorších útoků soutěže, minimálně do svého uzdravení neposílí.

Jak jste se na testy do Hradce Králové dostal?

„Kontaktoval mě generální ředitel tohoto klubu Richard Jukl s tím, že mě sledovali ve druhé lize. Odehráli jsme s nimi v létě generálku, kdy jsme je doma porazili 1:0, a asi jsem se jim líbil, že si mě všimli.“

Co jste za krátkou dobu stihl na východě Čech poznat?

„Nebylo moc času. Přišel jsem v pondělí a první den jsme měli jen dva tréninky. Věděl jsem, že mě trochu bolí achillovka, a po těchto trénincích mi to přes noc oteklo a v úterý jsem už nemohl téměř ani chodit. Dostal jsem tam zánět, moje chyba, že jsem si to nepohlídal a trénoval s nimi.“

Jakmile se dáte do pořádku, můžete se do Hradce opět vrátit?

„Domluvili jsme se tak, že bych se měl nejprve uzdravit a pak si dáme vědět, jestli má ještě smysl vracet se na zkoušku a zda budou mít ještě nějaké přátelské zápasy, kde bych se mohl ukázat. Záleží to na tom, jak rychle se uzdravím.“

Na jak dlouho vás achillovka zřejmě vyřadí z přípravy?

„Je to individuální, nikdo neví. Mám to již týden a doktor Urban říkal, že to minimálně týden zabere. Beru na to prášky, takže necítím bolest. Stále je to ale nateklé, takže jediné zlepšení je v utlumení bolesti.“

Kdy se rozběhnou tréninky v Holici?

„Mužstvo začalo stejně jako Hradec Králové v pondělí sedmého ledna. Když teď marodím, tak chodím pouze do posilovny, kde dělám vršek těla, a na elektroléčbu k doktorovi.“

Na podzim jste stihl dát dvě branky. Jste sám se sebou spokojen?

„V Holici jsem odehrál dobrý podzim. Sice jsem nedal moc gólů, ale herně to bylo dobré a myslím si, že na ligu bych měl. Mou předností je určitě výška a síla. Myslím si, že takových útočníků v republice moc není a šance dostat se do ligy existuje.“

Máte vysněný klub, v němž byste chtěl do první ligy nakouknout?

„Vůbec nemám vytipovaný žádný klub. Kontaktoval mě jen Hradec Králové, což pro mě bylo velké překvapeni. Největší šance hrát je určitě ve slabších týmech z druhé poloviny tabulky. Nemají tolik peněz na hráče a musí dávat šanci klukům z druhé ligy.“

Vnímáte to tak, že ve třiadvaceti letech máte ještě relativně dost času na postup výš?

„Určitě. Druhou ligu jsem začal hrát pravidelně až nyní a myslím si, že je ještě čas. Chci jít ale pořád výš, takže mě zajímá jen první nebo druhá liga. Potřebuji dát nějaké góly ve druhé lize, pak si myslím, že nabídek bude dost. Je to jen o tom dávat góly. Dřív jsem dával góly hodně hlavou, ale teď ve druhé a třetí lize hlavně nohama. Takže styl zakončení je mi celkem jedno.“

Platilo, že při standardkách si na vás obránci dávali větší pozor?

„Jelikož jsem nejvyšší z týmu, tak mě hlídali osobně. To ale není omluva, prosadit se musíte i tak. Chybělo štěstí, důraz v šestnáctce. Všechno ale není hned a je potřeba na tom zapracovat. Třeba při hře v poli jsem se zlepšil.“

V čem ještě vidíte rezervy?

„Zapracovat se dá na hodně věcech. Určitě musím zlepšit zakončení a po zranění nabrat zpět kondici.“

Počítali jste s tím, že byste jako nováček mohli být tak vysoko?

„Před sezonou jsme byli hodně opatrní. Hlavním cílem byla záchrana, ale chtěli jsme být černým koněm soutěže, což se nám podařilo. Byli jsme příjemně překvapeni, že se nám tak dařilo.“

Čemu páté místo a minimální ztrátu na čelo přičítáte?

„Roli hrálo více faktorů. Týmy nás vesměs neznaly a navíc 1.HFK má kvalitní tým se zkušenými hráči, jakými jsou Kovář, Dadák, Kobylík. Zas takové překvapení to není. Určitě hrálo roli i to, že jsme déle pohromadě.“

Jaro 2011 jste strávil na hostování v Hlučíně. Byla to vaše první zkušenost s druhou ligou?

„Ano. Hlučín měl tehdy velmi málo bodů, tuším jen sedm po podzimu. Naopak Holice již nemohla postoupit do druhé ligy, protože Znojmo mělo velký náskok. Pro mě tedy nemělo smysl zůstat v 1.HFK a šel jsem zkusit štěstí do Hlučína. Bylo sice víceméně jasné, že sestoupíme, ale beru to jako dobrou zkušenost.“

Změnila se od té doby druhá liga?

„Ne, soutěž je stejná jako před dvěma roky.“

Loňskou postupovou sezonu jste strávil opět v Holici. Jak vzpomínáte na drama až do konce, kdy vás od druhého Frýdku-Místku dělil pouze bod?

„Myslím si, že na postupu také nějakou zásluhu mám. Několik kol před koncem jsme měli náskok pěti šesti bodů, ale pak jsme ztráceli a v posledním zápase v Kroměříži šlo o všechno. Museli jsme vyhrát, protože jsme věděli, že Frýdek-Místek doma určitě nezaváhá. Dopadlo to výborně, zvítězili jsme 7:0. Slavili jsme pak ještě dva dny (smích).“

Jak jste se vlastně z Pivína dostal až do druhé ligy?

„V Pivíně jsem byl od žáků a zhruba od patnácti jsem začal hrát za muže. Doslechlo se, že se mi celkem daří, a šel jsem na půlroční hostování do Určic. Zde si mě všiml pan Balcárek z ´béčka´ Sigmy Olomouc, pozval mě na tréninky a domluvil mi hostování v Hranicích. Ty tehdy hrály o záchranu divize, což se povedlo. Manažer mi pak zajistil letní přípravu v 1.HFK Olomouc, kde jsem se s deseti góly stal nejlepším střelcem. Líbil jsem se jim a koupili mě.“

Takže vás zastupuje manažer?

„Momentálně žádného nemám, i když mi sem tam nějaký zavolá. Kdysi jsem jednoho měl, ale smlouva mu již vypršela.“

Druhá liga oplývá značnou vyrovnaností. Hovoří se v klubu o možnosti umístit se mezi nejlepší dvojicí a postoupit?

„Ano. Vedení je na nás hodně přísné... Chvíli jsme dokonce byli na prvním místě a začalo se mluvit, co by se dělo. Předseda představenstva pan Dostál řekl, že by postoupit chtěl. Máme nejvyšší mety a budeme chtít atakovat čelo tabulky. Nemá cenu hrát střed!“