„Lišák“ se chystá mezi veterány

Velkým cestováním mezi severočeským Libercem a přibližně padesát kilometrů vzdáleným německým městem Neugersdorf strávil uplynulý rok 2016 Jiří Liška. Bývalý fotbalový obránce a prostějovský odchovanec se již plně přesunul z pozice hráče do realizačního týmu, na hřišti však stále tráví prakticky každý den a na jaře se opět chystá naskočit s kopačkami na nohou, avšak tentokrát již v soutěži určené pro pětatřicetileté a starší hráče.

„Pořád cestuji a někdy je to hodně namáhavé, dostal jsem ale možnost poznat spoustu zajímavých lidí, německý fotbal, tamější styl trénování i talenty a navázali jsme spolupráci mezi těmito dvěma kluby, kde působím,“ podotkl vedoucí liberecké juniorky a současně asistent u „áčka“ FC Oberlausitz Neugersdorf hrajícího čtvrtou nejvyšší Regionalligu.

Oba dva výběry se nacházejí v polovině svých soutěží a v zahraničním působišti dělá Liškovi společnost hned sedm krajanů – brankáři Petrik Klouda s Davidem Pokorným, obránci Milan Matula s Janem Pencem, záložníci Luboš Loučka s Jaroslavem Dittrichem a útočník Josef Marek.

„Do trénování jsem se nijak necpal, dostal jsem ale nabídku od tamějšího majitele klubu a pozice asistenta mi vyhovuje, protože jsem v bližším kontaktu s kluky. Tuto pozici už ale nešlo skloubit s hraním a nastoupil jsem jen do jednoho přáteláku,“ sdělil.

Oním střetnutím byl duel proti druholigovému Dynamu Drážďany, kdy se s klubem loučil Honza Nezmar. „Hrálo se na těžkém terénu, ale před třemi tisícovkami diváků a jednalo se o velkou společenskou akci, na níž byli pozvaní i Milan Baroš s Radkem Kováčem. Prohráli jsme sice, ale podali jsme dobrý výkon, přestože se hrálo hned po našem pohárovém utkání,“ ohlédl se Liška za významnější událostí.

Německý fotbal ho celkově velice upoutal a na tamější hráče má jen slova chvály. „Jsou rychlí s míčem a upoutalo mě, jak jsou individuálně zdatní a silní v osobních soubojích. Od první do poslední minuty hrají na sto procent a nic nevypustí, je k zamyšlení, proč to nedokážeme i my,“ upozornil.

V hornolužickém klubu plní český mistr, který prošel rovněž Jihlavou a Zlatými Moravci, současně roli překladatele, veškeré pokyny se totiž vedou v němčině. A přes všechny pracovní aktivity se zatím stále ještě čtyřiatřicetiletý fotbalista snaží trávit co nejvíce času s rodinou. „Mám zhruba jedenapůlletého syna a jsem rád, za každý volný den a každou chvíli, kterou s ním mohu být. Teď je to ta správná pecka,“ rozplývá se.

Coby odchovanec prostějovského LeRKu poměrně pozorně sledoval i vystoupení nástupnického klubu ve druhé lize. Jeho úkolem je totiž mimo jiné sledovat liberecké hráče na hostování či potenciální posily a poslední místo s pouhými osmi body ho tíží. Přes výsledkovou mizérii ovšem nehází flintu do žita.

„Když jsem začínal svou profi kariéru, tak jsme po podzimu byli poslední se sedmi body, ale i tak jsme se dokázali zachránit. Pan Kresta tehdy poznal, co mužstvu chybí, vrátil se gólman Tomáš Bureš, přišel nový trenér pan Fryš, nabrali jsme kondici, pomohli nám i zimní tréninky na škváře a podařilo se. Na jaře jsme měli čtvrtou nejlepší bilanci a celkově skončili se sedmadvaceti body třináctí, takže to není ani teď nemožné,“ věří v návrat do stejné řeky, byť nepůjde o nic jednoduchého, což si navíc vyžádá i výrazné zásahy do stávajícího mužstva.

A jelikož on sám oslaví třináctého března půlkulaté pětatřicáté narozeniny, otevře se mu cesta do veteránské kopané, pro níž je v Německu zřízena samostatná soutěž. „V Neugersdorfu trénujeme každý den a někdy i dvoufázově, takže bych nyní stíhal jen exhibice, ale fotbal mi po této stránce chybí a už se těším mezi starou gardu. Přímo ve městě je klub, mistráky se hrají v pátek večer a je super, že něco takového existuje, rád si zahraju,“ svěřil se Jiří Liška, jenž věří, že se ve zbytku sezóny zvedne rovněž liberecké „áčko“ trápící se v dolní polovině tabulky. „Liberecké kouzlo tkví v rodinném prostředí, každý rok se nám daří někoho vypiplat a prodat. Třikrát za poslední čtyři roky se nám podařilo postoupit do základní skupiny Evropské ligy a teď nás srážely jen neproměněné šance. Mladí kluci z juniorky dostali prostor nakouknout do „A“-týmu a poznali, jak moc na sobě ještě musejí pracovat,“ zdůraznil.