BANÍK DVOU TVÁŘÍ: DIVÁCI A FUNKCIONÁŘI

Po sedmnácti dnech se prostějovské eskáčko opět vrátilo na stejný stadion v ostravské městské části Vítkovice. Stejné reálie ale byly v jiných kulisách - rytíře Vítka vystřídaly znaky Baníku. Jiné bylo ale vlastně všechno. Od pověstných „sekuriťáků“ přes klubové funkcionáře až po diváky na tribuně. Atmosféra byla prostě zcela odlišná, v něčem lepší, v lessčems horší... PROSTĚJOVSKÝ Večerník byl přímým aktérem sobotního šlágru v severomoravské metropoli.

Dobré i špatné zprávy se točily kolem hráčského kádru 1.SK Prostějov prakticky po celý předzápasový týden. Zatímco kapitán Kroupa si vůči klubovému lékaři tvrdě prosazoval opětovné naskočení do zápasového rytmu, další naopak ze soupisky kvůli nemoci vypadli. Týkalo se to především Petržely s Langerem, který však nakonec přece jen na poslední čtvrthodinky nastoupil. Sus měl stopku kvůli čtyřem žlutým kartám a Machynek se po nemoci zatím ještě nedostal do potřebné kondice, takže reálně měl kouč Jura do pole k dispozici jedenáct hráčů plus dorostence Píchala se Zapletalem...

Pokud bychom měli stručně zhodnotit obraz hry, bylo by možné zkopírovat věty z předešlých reportáží. O osudu veskrze atraktivního souboje rozhodly opět individuální chyby a nevyužití brankových příležitostí. Tentokrát jich pochopitelně nebylo mnoho a nebyly z kategorie „tutovek“, ale s větším důrazem i kouskem potřebného štěstíčka nemuseli prostějovští fotbalisté odjíždět s nulou na kontě vstřelených branek. To vše samozřejmě nezastírá zřetelný kvalitativní rozdíl mezi oběma soupeři. Rozdílů bylo určitě víc...

Nezaujatý účastník si musel užít pravou, vpravdě prvoligovou, atmosféru na stadionu. Ukázalo se, že fanoušci Baníku umí bez příslovečných „rowdies“ fandit sportovně a kultivovaně. Dvě ohniska na protilehlých tribunách se dobře doplňovala a zápas si pochopitelně vychutnala. Zvyky z první ligy byly konečně patrné i při pohledu na oděv domácích. Z druhé, natož z třetí nejvyšší soutěže prostějovský klub rozhodně není zvyklý na obleky trenéra, vedoucího mužstva či pořadatelů v zázemí stadionu. To je jistě sympatické.

Méně sympatická už byla jakási všudypřítomná, byť nevyřčená přezíravost vůči z pohledu Baníku druhořadému soupeři. Příkladem budiž třeba zrušená tisková konference, načež rozhovory s trenéry stejně jako s hráči se konaly podobně jako ve třetí lize v „mix zóně“ před tabulí se sponzory... Navíc trenér domácích Vlastimil Petržela na sebe nechal hodně dlouho čekat, o to víc potom spěchal. „Prosím rychle, jedu po nějaké době konečně domů. Co potřebujete vědět?“ uvedl se před čekajícími novináři. Coby zástupce prostějovského tisku se nešlo nezeptat, jak prožíval utkání s městem, v němž začínal svoji fotbalovou kariéru. Kromě suchého konstatování „úplně normálně“ přešel hned do protiútoku. „Zarazily mě vaše dresy, vy hrajete v těch pomerančových (správně červeno-černých - pozn. red.), to jste nám udělali schválně, abyste nás nas..li, že jo?“ otevřel drobnou kauzu úborů obou týmů. „My jsme nemohli hrát ve svých modrých, ale to nevadí,“ dodal. Prokázal tím překvapivou neznalost problémů vlastního týmu. Ten totiž kvůli problémům s dodavatelem výstroje disponuje pouze jedinou sadou bílých dresů a černého oblečení pro gólmany. „Se soupeřovým vedoucím mužstva jsme se v týdnu nemohli dohodnout na barvě dresů, takže jsme byli nuceni vézt do Ostravy obě varianty, domácí i venkovní,“ objasnil vedoucí mužstva Prostějova Marin Musil. Problém byl totiž právě v úboru brankářů, kdy pro rozhodčí by bylo obtížné rozlišit černý dres gólmana s červeno-černou kombinací hostí. Proto podle očekávání posvětili jinak domácí modrobílé oblečení eskáčka...