Prostějovští fotbalisté dosáhli na nejlepší podzim ve své novodobé historii

Jestliže po konci sezony 2013/2014 zaznívaly hlasy, že to byla dobrá šance zaútočit na první místo v MSFL, pak ten současný rozehraný ročník je z hlediska složení soutěže pro tuto variantu z hlediska 1.SK Prostějov téměř ideální. A doplňují to i solidní podmínky, které vytváří samotný klub.

Prostějovský tým má za sebou skvěle rozehraný podzim, šňůru snů narušila pouze remíza v Otrokovicích. Ostatně první porážku okusili svěřenci kouče Jury až v desátém hraném kole! Rekordním počtem čtyřiatřiceti bodů překonalo „eskáčko“ loňského i předloňského podzimního lídra, rezervu olomoucké Sigmy.
Výše uvedenému napomáhá, že mnozí z předpokládaných soků zůstali v první polovině soutěže za předstartovním očekáváním. Asi nejvíc to platí o ambiciózní Kroměříži, která úplně propadla a skončila až v závěru lepší poloviny tabulky. Právě s tímto hanáckým rivalem sehráli Prostějovští asi nejvydařenější zápas podzimu, kdy soupeře dokonale vymazali a po třech utěšených gólech vyhráli pověstným rozdílem třídy. Hanácká Slavia jim to samozřejmě umožnila svou snahou hrát, na rozdíl od jiných soupeřů uplatňujících destruktivní fotbal.
Ze „stálých“ účastníků třetí ligy potvrdil předsezónní předpoklady pouze Uničov, k jehož kormidlu se z dobrovolně odstoupivšího Zábřehu na Moravě přesunul trenér Jiří Balcárek. A to i díky prostějovským příznivcům známému Aleši Krčovi, který zaznamenal stejně jako jeho zdejší „nástupce“ Karel Kroupa jedenáct branek. Šestibodový odstup od vedoucí dvojice plně odpovídá uničovským ambicím dostat se do samé špice soutěže.
Předpovědi, že kvarteto divizních nováčků soutěž obohatí, se ukázaly jako prozíravé. A právě nejlepší z nich, posílené Vítkovice, nakonec přezimovávají v tabulce na prvním místě. Jen o skóre, ale přece.
A přiznejme rovnou, že hra, kterou tento někdejší slavný tým předváděl v prvním poločase vzájemného souboje s Prostějovem, přesahovala parametry třetí ligy. Tři body z krásného vítkovického stánku jsou pro „eskáčko“ nesmírně cenné. Byť nutno podotknout, že byly více dílem efektivity, důrazu a potřebného štěstíčka. Právě s Vítkovicemi by se podle všeho měl prostějovský tým poprat na jaře o celkové prvenství a právo postupu do druhé nejvyšší soutěže, národní ligy.
Co k tomu bude všechno potřebovat? Především zdravou dvojici útočníků Kroupa - Nekuda. Oba forvardi nastříleli v první půlsezóně dohromady téměř tři pětiny všech podzimních branek, a to ještě Nekuda celkem pět zápasů absentoval. I to byl jeden ze zásadních faktorů rozpačitého konce sezóny. Poté, co vyprchalo kouzlo loňské spolupráce Kroupa - Zelenka, byl právě letní příchod zkušeného střelce ze Sigmy jednou z podmínek konkurenceschopnosti týmu. Pokud tato dvojice táhne tým směrem dopředu, přidají se s ofenzivní myšlenkou oba krajní záložníci a hra zcela logicky vypadá úplně jinak. Ostatně Koudelka, Machálek či Langer, kteří na těchto křídelních postech nastupují, takový stimul směrem dopředu zásadně potřebují. S fungující ofenzivou dostávají potřebnou „šťávu“ i chuť do rychlých akcí po lajnách. Jakmile zůstal vzhledem k Nekudově smolnému zranění Kroupa vpředu osamocen, najednou jakoby tah motoru k soupeřově brance ztratil polovinu svého výkonu.
Další nezbytnou podmínkou je zabezpečení defenzivy. Stoperská dvojice Sus - Rus na podzim zafungovala, zejména díky prvně jmenovanému bylo pro soupeřovy útočníky většinou problémem projít směrem k brance. Susův přehled o hře a organizace zadních řad je příkladným faktorem, jak má stoper vystupovat. Není divu, že klub usiluje o pojištění si jeho dalších služeb. Vynucený dvouzápasový výpadek jeho parťáka však ukázal, že na tomto klíčovém postu nemá tým alternativu a na stoperu musel zaskakovat (dlužno říci úspěšně) záložník Zelenka.
Mezi tyčemi se na tři čtvrtiny zápasů zabydlel nedávno ještě náhradní brankář Kofroň, který se vzhledem k Burešově jarnímu zdravotnímu výpadku rozchytal do slušné fazóny. V zásadě mu v průběhu sezóny nešlo nic vytknout a určitě neměl zřetelný podíl na kterékoli z obdržených branek. Naopak mužstvo v některých důležitých okamžicích podržel, jak se od gólmana očekává. Právě tento faktor bude v jarních odvetách nezbytný a veskrze důležitý. Nejen odchytat „možné“, ale v klíčových chvílích přidat i zákroky z kategorie zázračných.
Poslední podzimní kola prokázala jednu slabinu Jurova výběru, kterou je nedostatek „vítězných“ typů hráčů. K typickým představitelům patří kapitán Kroupa, ale mnohdy zůstal osamoceným tahounem... Schopni jsou mu ještě sekundovat Sus s Hirschem, ale to je na kritické situace málo. Jestliže se tedy zrovna nedaří, nemůže být řešením sklonit hlavu a má-li spoluhráč míč, odběhnout dál, postavit se za protihráče nebo se raději dívat někam jinam. Je naopak potřeba zvednout pomyslný vítězný prapor a dotlačit balón do soupeřovy branky jakkoli a čímkoli.
Vítkovice budou mít o potřebnou „ostravackou“ motivaci postaráno. Pokud by totiž postoupily do druhé ligy, pak po předpokládaném sestupu prvoligového Baníku by po několika letech došlo k unikátní konfrontaci moravské a slezské části severomoravské metropole, což je v tamějším prostředí tahák neskutečných rozměrů.
Najde v sobě i klub z Hané také dostatečnou motivaci? Počkejme si na zimní přípravu a hlavně - na první jarní ligová kola. Už teď se ale těšíme, vždyť „eskáčko“ bude hrát o postup do druhé ligy!