PTENÍ SLAVÍ PENALTOVÝ SKALP VELKÉHO RIVALA

Šlágr se vším všudy! Jasným diváckým víkendovým tahákem byl nedělní hit třetí třídy OFS Prostějov. Na ptenském trávníku se utkali v přímém souboji o trůn podzimního lídra dva velcí rivalové. Že se hrálo o hodně, by z hlediště poznal i naprostý fotbalový laik. Na hřišti se od první do poslední minuty odehrávala nesmlouvavá bitva o každý míč, souboje bolely a fotbalové nedostatky nahrazovalo obrovské nasazení. Oba celky kladly velký důraz na bezchybnou defenzívu a vyústěním byla bezbranková plichta. Na řadu přišly pokutové kopy, ve kterých byli úspěšnější domácí. A mohlo se slavit velké vítězství…

Větší náboj už ten zápas snad ani mít nemohl. Vyhlášené derby dvou zeměpisně hodně blízkých klubů má vždy nadstandardní prestiž. Tentokrát ale bylo bonusovou motivací tabulkové postavení. V posledním kole letošní podzimní sezóny šlo o prvenství. Vícovští vedli tabulku s jednobodovým náskokem právě před svým největším ptenským rivalem. V případě plného bodového importu tak mohli výrazně odskočit. Domácí soubor pak věděl, že nesmí zaváhat. O náboj a vzrušení tak mělo být postaráno.

Utkání se před bouřlivou kulisou rozběhlo pěkně od podlahy. Oba celky se snažily ihned po zisku míče o přímou cestu k soupeřově bráně. Limitovala je však individuální míčová technika a také oboustranná nervozita. Povětšinou tak zvedaly přihlížejícím tlak tvrdé souboje, které viděla každá strana úplně jinak... Rozhodčí tak neměl svou roli vůbec snadnou, protože stačilo málo, aby na hřišti doutnající soudek prachu odpálil případnou bombu v hledišti. Opticky byli ale o kousek lepší hosté z Vícova, kteří působili fotbalovějším dojmem. Jejich slibně rozvíjející se útoky se však rozbíjely o důraznou defenzívu Ptení a mnohdy také končily vlastní nepřesností v zámezí. Stará známá fotbalová pravda však říká, že se fotbal nehraje na umělecký dojem, ale na góly a ty nedal ani jeden z týmů.


Výčet zlomových situací nebude tentokrát nijak obsáhlý. Vícovští mohou litovat značně vychýlené mušky při třech šancích, které by se daly označit jako vyložené. Po čtvrthodině Ježek prosmýkl z pravé strany do velmi dobré pozice, ale z penaltové vzdálenosti poslal míč půl metru nad horní tyč! Ten samý hráč pak mohl skórovat i v úvodu druhé půle, kdy se dostal s míčem na noze až před brankáře Hradila. Chytající ptenský kouč však jeho gólovou radost nepovolil! Plamének nadějí na tříbodový zisk pak svému týmu definitivně zhasil Dostál, jenž napálil krásně nabitý míč z velkého čtverce snad pět metrů nad. Zajímavé rozuzlení mohla přinést poslední minuta, kdy se ptenští fanoušci dočkali první (!) přímé střely svého celku mezi tři tyče. Stála však za to. Nevrla napálil míč ze třiceti metrů takovým způsobem, že se všem Vícovským na hřišti i v hledišti orosila čela. Pumelici mířící k pravé tyči však vyškrábl konečky prstů gólman Brabec těsně za tyč.
Rozhodovat tak musely pokutové kopy, které jsou vždy velkou loterií. Jako první šli kopat hosté a první tři střelci na obou stranách nezaváhali (Nevrla, Hon, Holinka - Trnečka, Chytil, Štěpánek). Prvním smolařem byl hostující Ovčáček, jeho polovysoký kop zkušený Hradil vyrazil. Následně si postavil míč Martin Musil a s pomocí odrazu od tyče odpálil vítězný ohňostroj!


Nepřehlédnutelnou postavou ptenské sestavy je osoba brankáře. Velezkušený Tonda Hradil je nejen chytající autoritou, ale zároveň i hrajícím koučem. Jeho klid při stahování centrů a dirigentské schopnosti pomohly výrazným způsobem otupit útočnou sílu Vícova. Svůj suverénní výkon pak Hradil korunoval lapenou penaltou. „Co jsem v Ptení, tak jsem na penalty neprohrál,“ smál se po utkání dvaačtyřicetiletý gólman s divizními zkušenostmi.

Přestože měli vícovští na zápasové soupisce hned čtyři náhradníky, nestřídali jedinkrát. I to svědčí o tom, jak moc toužili na neoblíbeném hřišti vyhrát. Zatímco domácí tým ve druhé půli postupně fyzicky uvadal a kouskoval hru, hostující motor se snažil o plný výkon. Jakoby Vícovští tušili, že v penaltovém rozstřelu ‚Proroky' nebudou...

Nadstandardní! Na poměry druhé nejnižší okresní třídy se opravdu jednalo o fotbalový svátek. V hledišti se naskládalo okolo dvou stovek diváků, což se mnohde nevidí ani na divizních zápasech! Poměrně rovnoměrně pak byly zastoupeny oba tábory, ale mnohem více byli slyšet domácí. Ti vyzbrojeni trubkami, měli nachystáno i atraktivní ‚pyro' a tak bylo o zábavu postaráno.

Antonín HRADIL - FC Ptení:
„Uhráli jsme to na penalty, ale vyhrát jsme si tentokrát nezasloužili, zkrátka nám to moc nešlo. Nehrál nám útok, celý druhý poločas jsme se prakticky jen bránili. Za to, co jsme předvedli, musíme být s dvoubodovým ziskem navýsost spokojení. Jsme za ně opravdu rádi. Soupeř nás přehrával, vybrali jsme si špatný den. Na penalty máme ale asi patent. Co tu chytám, tak jsme je ještě neprohráli. Panovala super atmosféra, alespoň že jsme jim udělali radost v těch penaltách.“
Karel VLACH - TJ Sokol Vícov:
„Ze hry jsme měli rozhodně více, neproměnili jsme takové čtyři tutové šance. Bohužel je už život takový, prohráli jsme na penalty. Musíme se dívat dopředu. Výsledek považuji z našeho pohledu jednoznačně za ztrátu. Tři body měly být ve Vícově! Ptení nás ubránilo svou nefotbalovostí, naše kombinace se na nich rozbíjela. Navíc jsme trefovali bránu jen doprostřed. Nedokázali jsme se do šestnáctky vůbec dostat, soupeř tam stál v deseti lidech a to jde vždy těžko...“