Nevyschne fotbalu příliv dětských talentů?

O tom, jak vyrůstá současná mladá generace přilepená očima k nejrůznějším moderním komunikačním výdobytkům od počítačů a notebooků přes tablety až k chytrým telefonům, bylo napsáno už mnoho. Stejně tak o nejlepším receptu, jak zlepšit chřadnoucí tělesnou schránku dětí a mládeže - sportovat. Po populačně slabších ročnících se sice konečně situace v tomto směru zlepšila, jenže na sportovištích to není příliš vidět. Tedy jak na kterých. Právě nejmasovější sport, totiž fotbal, je na tom rok od roku hůř...

„Fyzická zdatnost národa je hodně důležitá a přitom na tom nejsme nijak dobře. Chybí tady třeba základní vojenská služba, mladí kluci na ní také hráli fotbal, a to je třeba jedna z věcí, které musíme nahradit. Naše děti hrají fotbal na počítači a to není to, co společnost potřebuje,“ řekl při své nedávné návštěvě Prostějova exkluzivně pro Večerník Miroslav Pelta, předseda Fotbalové asociace České republiky.
Dokladem, že nejvyšší svazový orgán si je dobře vědom nedostatku nových adeptů této stále nejpopulárnější hry, jsou pravidelné celostátní náborové akce prostřednictvím jednotlivých fotbalových klubů. „Náborové akce jsou samozřejmě dobrá věc, jednorázově přilákají na stadiony množství dětí, které si aspoň vyzkouší základní pohybové dovednosti. Přínosná je také kooperace se základními školami. Jenže chybí zde návaznost,“ upozorňuje František Jura, generální sportovní manažer a trenér třetiligového „A“-týmu 1.SK Prostějov.
Děti ve fotbalových přípravkách podle něj chybí především na vesnicích. Do jisté míry jde o začarovaný kruh. „Největší talenty lákají do měst a na vesnicích nemá v mládežnických kategoriích často kdo hrát. Vzhledem k vysychající základně prostě není kde brát...,“ potvrzuje problém předseda OFS Prostějov Milan Elfmark. Pokud by v regionálním klubu bylo v ročníku aspoň patnáct hráčů, i v případě odchodu dvou, tří talentů do Sportovního střediska mládeže pořád zůstává dostatečný počet pro místní oddíl.
„Největší problém vidím v tom, že se nedostává mládeže právě ve vesnických klubech. Děláme koncept, který počítá s jednoznačným zapojením státu, musíme dostat děti zpátky na hřiště. Dříve děti chodily do klubů samy, dnes musíme bojovat o každého žáka, o každého fotbalistu. To je jasné,“ je si vědom potíží Miroslav Pelta.
Jenže jak děti k fotbalu přitáhnout? „Zásadním faktorem jsou kvalitní trenéři,“ je přesvědčen Fantišek Jura.
A kvalitní znamená především dostatečně kvalifikovaní a solidně honorovaní. Mnohdy totiž u vychovatelů fotbalového potěru nechybí nadšení, ale především dostatečné znalosti. Ovšem získat je není až tak jednoduché.
Základní licenci „C“, která je primárně zaměřená na mládež, školí v rámci OFS Prostějov místní lektoři (Jura, Weisser, Peřina, Bilík). Účast v posledních dvou letech byla vcelku solidní, ale je otázkou zda tito trenéři jsou ochotní se vzdělávat dál. Tato licence absolventům dává opravdu ten základní rozhled při práci s těmi nejmenšími a během tří dnů se nedá opravdu stihnout vše. Navazující licencí je skupina „B“, která stojí okolo pěti tisíc korun a její absolvování zabere čtyři víkendy. To se většinou u zaměstnaného člověka ještě dá zvládnout. Problémem je ale licence „A“, nutná pro vedení seniorského týmu ve vyšších soutěžích, ale hlavně nutná pro všechny hlavní trenéry v rámci Sportovních středisek mládeže a Sportovního centra mládeže. Tady finanční a časové náklady podstatně rostou. Cena přes dvacet tisíc korun a délka kurzu plné čtyři týdny znamená pro zaměstnaného člověka obětování celé dovolené a zásah do rodinného rozpočtu. „Některé kluby podle svých možností část nákladů refundují, ale to nestačí. Podle mého názoru by měla absolventa stát kvalitní trenérská licence pouze symbolickou cenu. Je samozřejmě otázka, jestli by za financováním měla stát pouze asociace nebo se nějakým způsobem měl podílet kraj i jednotlivé obce,“ přemítá Jura a vzápětí dodává: „Pozitivní je, že u licence ´B´, kterou má v gesci Olomoucký KFS, již byl spuštěn grant pro absolventy tohoto kurzu a až polovinu nákladů na tuto licenci uchazečům Krajský úřad přes Krajskou komisi mládeže proplácí. Ovšem i tak mám ohlasy, že tuto možnost využilo velmi málo uchazečů, čemuž tedy moc nerozumím...“
„Do všech kolektivních sportů, kde jsme ztratili světovou úroveň projevující se postupem na mistrovství světa nebo olympiádu, což platí nejen pro fotbal, ale i pro lední hokej, basketbal, volejbal, házenou, musíme nasměrovat potřebné finance. Na vesnicích dnes mládež trénují rodiče a to je špatně. Všude musí být trenér, který svoji práci dostane zaplacenou... Málokdo to stihne ve volném čase při vlastním zaměstnání, takže sem se musí investovat nemalé prostředky. Musíme kopírovat modely z okolních zemí, v Belgii, Německu, Švýcarsku do mládežnického fotbalu investovali před časem dost peněz a nyní sklízejí výsledky,“ vidí situaci podobnou optikou šéf českého fotbalu Miroslav Pelta.
A pokud by nastala kýžená situace, kde by většina trenérů mládeže měla licenci „A“, nastává další problém, jak je pro časově náročnou práci dostatečně motivovat? „Právě do personálních nákladů pro trenéry by měly směřovat finanční toky z asociace. Tady je totiž největší šance, že se vynaložené náklady sportu bohatě vrátí. Mnohem důležitější je zaplatit kvalitní trenéry než třeba nadbytečně investovat do infrastruktury,“ naznačuje jeden z receptů Jura.
To samozřejmě neplatí o regionálních Sportovních centrech a Sportovních střediscích mládeže, kde je kvalitní infrastruktura jedním
z důležitých kritérií udělení licence fotbalovou asociací. „Je pravda, že si z regionu stahujeme do přípravek největší talenty, ale je potřeba vidět i druhou stranu. Naším jednoznačným cílem je, aby nám každým rokem ze staršího dorostu odešlo přes tucet kmenových hráčů. Ti nejlepší najdou uplatnění v našem „A“ týmu, ostatní ale ´vracíme´ a nadále chceme vracet zpět do regionálních klubů, kterým pomáhají v nižších soutěžích. Konečně i náš klub stojí před podobným problémem, když opravdové talenty míří do kvalitnějších klubů vyšších soutěží. Jistě jim nebráníme, pouze dbáme určité návaznosti na vyzrálost, školu a podobně, vše se snažíme pečlivě vykomunikovat s rodiči,“ poodkrývá klubovou filozofii „eskáčka“ jeho generální sportovní manažer.
Důležitá je při práci s mládeží pochopitelně součinnost se základními školami. Dřívější systém sportovních tříd se rozpadl a teď se postupně revitalizuje, už se jej ale asi nepodaří dostat do původních parametrů. Navíc učitelé to nemají zrovna jednoduché, pokud stráví s dětmi dopoledne na sportovištích, není výjimkou, že se kolegy odsuplované hodiny musejí „vrátit“ a kantor na svou aktivitu víceméně doplácí. „Náš problém je diametrálně odlišný od některých módnějších sportů, jako je například florbal. Tam potíže s nedostatkem adeptů nejsou, musí ale řešit jiné problémy, kam tolik hráčů umístit na tréninky a zápasy. V případě fotbalu jde pouze o zimní sezónu, kdy hledáme azyl v tělocvičnách, u halových sportů jde o celoroční záležitost. Děti to láká, ale je potřeba mít adekvátní zázemí,“ připomíná František Jura.
Právě takovou pomocí by mělo být široce diskutované Olympijské sportovní centrum. Pro všechny kluby, které mají sportovní třídy, a nejenom pro ně, bude bezesporu velkým přínosem. Ale ani dostatek sportovišť není samospasitelný. Oklikou se vracíme opět - jak jinak - k finančnímu zabezpečení, na němž musí participovat sportovní svazy, stát, region i samotné obce. Na efektivní vynakládání vynaložených prostředků a zajištění, aby se opravdu dostaly na místo určení i do těch nejzapadlejších vísek, by měla dohlížet osoba koordinující veškeré dění kolem masového sportování. Je otázkou diskuse, na jaké úrovni by takový pracovník měl být zřízen a jakými kompetencemi by měl být vybaven.
Konečně touto cestou se snaží jít i ve vedení českého fotbalu, protože pochopili, že se situace nezlepší sama od sebe. „Budu se snažit objíždět regiony, navštěvovat menší kluby a apelovat na zvýšení úrovně mládežnického fotbalu. Proto budujeme systém akademií mládeže, ty krajské budou vychovávat fotbalisty od 12 do 15 let, národní pak dorostence. Čeká nás hodně práce, ale na svazu to máme personálně zabezpečené. Problematikou se zabývá Michal Prokeš, teď jsme přijali na nově ustavené místo manažera reprezentací Marcela Chládka, který se bude starat o organizačně-společenskou stránku a vyjednávání se samosprávami,“ uzavřel naše dnešní téma Večerníku první muž českého fotbalu.
Jestli všechny nápady dojdou převedení do praxe, uvidíme v lepším případě v několika následujících měsících. Oživení úrovně českého fotbalu ale naproti tomu bude trvat roky.