URČICKÁ FOTBALOVÁ POHÁDKA JE ZATÍM U KONCE

Byly to nejprve až nečekaně radostné, posléze už zejména starostmi naplněné dva roky, během nichž mohli fotbalisté Sokola Určice reprezentovat celý prostějovský region v severomoravské divizní skupině. První sezonu se díky famóznímu podzimu podařilo v poklidu dohrát na nesestupových pozicích, při druhém ročníku to už nevyšlo, když se prakticky po každém kole nacházeli Určičtí na sestupových pozicích či v jejich nejtěsnější blízkosti.

Před necelými dvěma lety to byla velká sláva, euforie po vítězství v krajském přeboru byla jasně patrná a projevila se i na enormně vysokých návštěvách při domácích divizních duelech. Nejen na parkovišti u fotbalového hřiště, ale i v nejbližších ulicích bylo obtížné umístit svoje vozidlo a na jednotlivá střetnutí chodilo více fanoušků než na prostějovské „eskáčko“, které zápolilo o body v ještě vyšší soutěži. Tak tomu bylo úvodní měsíce, poté přízeň společně s horšícími se výkony i výsledky začala klesat. A to natolik, že v uplynulé sezoně činila průměrná návštěva v Určicích jen stovku a pětadvacet diváků k tomu.
Přes odchod opor a sehrávání výrazně obměněného kolektivu prakticky každého půl roku, což po nevydařeném kalendářním roku 2014 vyvrcholilo nepovedeným jarem 2015, se však na uplynulé období může v klubu vzpomínat pozitivně. Do obce s necelými čtrnácti sty obyvateli zajížděly autobusy s fotbalovými zástupci přímo okresních měst. A třeba osmdesátitisícový Havířov, podle lidnatosti tedy více než padesátkrát větší sídlo, musel v prvním roce skousnout dvě porážky. Nejprve na Hané vysoko 0:4, poté i doma 0:1. S nepořízenou odjížděly z Určic i celky Otrokovic, Hranic, Nového Jičína, Dolního Benešova, poslední velké vítězství se pak datuje do poloviny dubna, kdy na chvostu tabulky se nacházející tým dokázal vyzrát na vedoucí Vítkovice. Ani tyto tři body sice nakonec k záchraně nepomohly, i na nevydařeném ročníku se však dají najít světlé chvilky.
Každý pád dolů sice bolí a v případě Určic se to projeví výraznou obměnou kádru, kdy nezůstane téměř nikdo z postupové sestavy ročníku 2012/2013. Krajský přebor však bude pro celý oddíl přínosnější soutěží. Odpadne například výrazné cestování, byť do Jeseníku je to stále jako na celovíkendový výlet, lze očekávat rovněž snížení výdajů při tvorbě kádru. A příjemnější to bude i pro tamější mladíky vycházející z úspěšného dorostu. Nejvyšší krajská soutěž pro ně sice při přechodu mezi dospělé bude znamenat velký skok, mají však mnohem větší šanci uchytit se ve svém kmenovém oddíle a hájit tak barvy stejného klubu bez nutnosti odcházet jinam. No a ruku v ruce se zvýšením vlastních odchovanců v mužském „áčku“ může opět narůst identifikace diváků s týmem. Dalším plusovým bodem z určického pohledu je na startu letní přípravy odmítnutí restrukturalizace soutěže, tudíž sestup pravděpodobně potká pouze poslední a předposlední celek, což je mnohem lepší vyhlídka, než kdyby měly padat tři nebo čtyři.
Divizní boje a následný stav po odehrání posledního kola ovšem nebyl zajímavý jen z tohoto regionálního pohledu. I na Moravě totiž platilo, že se někteří účastníci dobrovolně vzdali své pozice. Díky tomuto kroku třetiligového Zábřehu na Moravě i Orlové mohly jít výš rovněž Vítkovice a Otrokovice, po nezájmu dalších celků z krajských přeborů se ze stejného důvodu zachránily původně padající Velké Karlovice. Svou misi totiž už dříve záchranou splnil Lískovec, jehož místo zaujal další tým z Moravskoslezského kraje. S problémy se tak potýká mnohem více klubů a určické rozhodnutí vzdát se divize i v případě záchrany není zdaleka výjimečné.