„S JEDNÍM DOLAREM JSEM DOKÁZAL HRÁT ASI PŮL HODINY!“

Několik dnů po příletu z mistrovství světa v malé kopané, které se konalo ve Spojených státech amerických, je už to opět ten obvyklý, dobře naladěný „Koudy“. Jen co se sotva srovnal s časovým posunem, zařídil ve spolupráci s Martinem Hirschem dva góly rezervě Slovácka. Na prvním světovém šampionátu sice český tým nepřekročil svůj stín, ve čtyřech těžkých zápasech ale rozhodně nezklamal. Uprostřed povelikonočního týdne jej před tréninkem navštívil Večerník, aby se s odstupem několika dnů dozvěděl něco zajímavého ze zákulisí amerického zájezdu. A zrovna Jan Koudelka má rozhodně o čem vyprávět...

●● Začněme tím, jak jste se objevil na americkém kontinentu obrazně řečeno s dolarem v kapse?
„Začalo to ve čtvrtek, den před odletem, kdy se celá naše výprava sešla v pražském penzionu kousek od letiště. Při společné večeři jsme se bavili také o tom, co si vzít s sebou do letadla. Zkušenější spoluhráč dobře radil, že by bylo vhodné mít jednu sadu dresů, protože se může stát, že některá zavazadla včas nedojdou. V té chvíli jsem to považoval za poněkud bláznivý nápad, ale přesto jsem se podle rady zařídil. Takže jediné věci, které se mnou přicestovaly na místo určení, byly nakonec dres, štulpny a kraťasy...“ (úsměv)
●● To byla cesta do zámoří tak komplikovaná?
„V Praze jsem v pátek ráno odevzdal svou tašku se všemi věcmi a měl jsem ji vidět až v Detroitu, při přestupu v Paříži se zavazadla přesměrovávala automaticky. V Detroitu jsme čekali u výdeje zavazadel, ale moje taška i zavazadla Davida Bednáře nikde. Personál nás uklidňoval, že za námi přijedou ještě večer do Las Vegas, pak z toho byl druhý den ráno
a druhý den odpoledne, kabela ovšem pořád nikde...“
●● Jak jste nepříjemnou situaci řešil?
„V baťůžku u sebe jsem měl jen ten jeden kompletní dres, sluneční brýle a fotoaparát. Takže ostatní věci jsem si musel postupně dokupovávat nebo primárně půjčovat. Na sobě jsem měl jako všichni ostatní reprezentační teplákovou soupravu, což mi dlouho nevydrželo. Vždycky se někdo slitoval a nějakou část ošacení mi půjčil, takže druhý den jsem už měl většinu věcí, které však nebyly moje. Byla to docela legrace. Nešlo jinak, než to brát s humorem.“ (smích)
●● Dočkal jste se nakonec svých věcí?
„V Americe jsem je už neviděl. Dostával jsem pouze průběžné zprávy, kde se tak zhruba nachází. Když jsme se přesunuli do Chicaga, měl jsem hlášku, že údajně přibyla do Ontaria, kde jsme byli předtím. Možná nejblíže své tašce jsem byl na letišti v Los Angeles. Šli jsme se přeptat na přepážku, jestli je pravdivá informace, že by se naše tašky měly nacházet ve zdejším skladu. Dva nepříliš ochotní pracovníci to po chvíli hledání ale nepotvrdili. Další informace ujišťovala, že ztracená zavazadla byla předána na palubu našeho zpátečního letu do Amsterdamu, ovšem jakýkoli důkaz k tomuto tvrzení chyběl.“
●● Máte je tedy vůbec, nebo jsou nenávratně ztraceny!?
„V Amsterdamu jsem tašku zase neviděl, navíc jsme se tam zdrželi jeden den navíc kvůli nepříznivému počasí. Do Prahy jsme se tak dostali až ve středu a světe div se, moje taška na mě čekala už od úterý! (smích)
A to jsem ještě dopadl líp než spoluhráč Bednář, kterému dodnes asi létá po světě... Spoluhráči měli ještě smysl pro dramatický efekt a tašku mi schovali. Já jsem popadnul vak s balóny, o který jsem se po celou dobu staral, a hlášky o tom, že mám vlastní tašku za rohem, jsem vůbec nebral vážně. Až jsem se přesvědčil na vlastní oči. Takže, jak jsem si ji před odletem doma sbalil, tak jsem všechny věci zase nepoužité vyskládal do skříně.“
●● Václav Havel s sebou svého času nosil zubní kartáček. Tak prozíravý jste asi nebyl?
„Potřeby osobní hygieny jsem dostal na letišti v Las Vegas jako balíček poslední záchrany, který obsahoval zubní kartáček s pastou, deodorant a tričko na spaní. To je běžná praxe na letištích, pokud se zavazadla zatoulají. No, a v Amsterdamu, kde jsme byli nuceni neplánovaně nocovat, jsme stejný balíček dostali všichni. Takže já jsem ve finále na celé téhle historii vydělal dva zubní kartáčky.“ (úsměv)
●● Jaký program jste měli před zahájením šampionátu?
„V Las Vegas jsme na sebe v pátek na letišti vzájemně čekali, protože jsme byli rozděleni na dvě skupiny. Už tam byly k vidění herní automaty. Pod hotelem, kde jsme byli ubytovaní, bylo obrovské kasino. Šli jsme se pochopitelně hned podívat.“
●● Kolik jste vyhrál?
„Nic! Ale s jedním dolarem jsem dokázal hrát asi půl hodiny. Kluci z toho byli docela nešťastní, protože už chtěli jít spát na hotel, a já jsem tam pořád za ten jediný dolar jel na automatu.“ (směje se)
●● Co jste ještě viděli z Las Vegas?
„Nejprve jsme byli dopoledne v bazénu a ve vířivce, abychom zregenerovali po cestě. Odpoledne jsme pak šli po nákupech a v podvečer byl trénink. A teprve až po něm jsme šli na hlavní ´trip´ do samotného centra, kde jsou ony pověstné mrakodrapy. Ve Vegas se kasinům prostě nevyhnete... (úsměv) Šel jsem do jednoho obchodu a z něho vedl průchod dozadu, kam jinam než do velkého kasina. Asi nejzajímavější bylo kasino pod „eiffelovkou“, zmenšeninou té skutečné, jehož interiér dělal zajímavé iluze prosluněného dne, byť byla hluboká noc. Žádný koncert jsme nakonec neabsolvovali, všechny začínaly v osm hodin, kdy my jsme teprve končili trénink. Po převlečení na hotelu jsme na onen ´trip´ do města vyráželi až v půl desáté.“
●● Proč jste vlastně začátek pobytu trávili v Las Vegas?
„Ono se tam původně mělo hrát, až později byla naše utkání přeložena do Ontaria. Vedení výpravy nám tento zážitek ponechalo jako jakýsi bonus, když už jsme byli na americké poměry tak blízko, byla by škoda se do toho slavného města nepodívat.“
●● Kde jste tedy hráli první zápasy šampionátu?
„V neděli jsme se přesunuli do Ontaria, což má pouze shodné jméno se známější kanadskou provincií. Na místní poměry to je menší město, ale jinak bylo z našeho pohledu docela velké, byť jsme znali ponejvíce cestu z haly do hotelu. Ještě v podvečer jsme potrénovali v místním tréninkovém centru a teprve v pondělí ráno jsme si mohli ´osahat´ hřiště v hale, kde jsme večer nastoupili
k prvnímu zápasu proti Salvadoru.“
●● Zámořské pojetí malé kopané s mantinely bylo asi hodně nezvyklé?
„První zápas jsme si na mantinely teprve zvykali, v reálné hře je to přece jen něco jiného. Salvadorci nám dali pět gólů a všechny o mantinel. My jeden. Pro gólmany to byla zpočátku tak trochu loterie. Ale postupem času jsme umění hrát o mantinel na trénincích pilovali. Markantní rozdíl byl v zápase s Američany. Když si soupeř nahrával o mantinel, hráč už stál na místě určení, protože přesně věděl, kam mu to spoluhráč pošle. My byli spíš jako panáčci, kteří se do jisté míry chaoticky pohybovali, odhad jsme si až tak rychle nevypracovali.“
●● V utkání se Salvadorem bylo skóre jako na houpačce...
„Skóre se přelévalo v každém zápase. Při hrací době čtyřikrát patnáct minut se poslední pětiminutovka stopovala na čistý čas. Tříbranková ztráta s USA mnoho neznamenala, skóre se dalo dohnat, ale také ztratit velmi rychle.“
●● Druhé utkání s Kazachstánem jste vyhráli, byl to nejlehčí soupeř?
„Přestože Kazachstán byl relativně nejpřijatelnější soupeř, pro nás byl paradoxně možná jeden z nejtěžších. Oni totiž hráli víc futsalovým způsobem, hodně si měnili posty, na to jsme nebyli moc zvyklí. Takže výsledek vypadal líp, než jsme cítili zápas samotný. Každopádně naše skupina byla určitě jedna z nejtěžších.“
●● Oslavy po vedoucím góle proti USA jste si ale viditelně užíval...
„Celý šampionát byla hlavně show pro diváky. Těm bylo v podstatě jedno, kdo s kým hraje, důležité bylo oslavovat branky a ta atmosféra se brzy z hlediště přelila i na samotné aktéry.“
●● Mrzelo vás, že závěr utkání s domácím celkem ovlivnili rozhodčí?
„Místní noviny psaly už den předem, že domácí výběr je jasným vítězem skupiny, přitom v případě našeho vítězství by to tak samozřejmě nebylo. Už toto asi hovoří za vše a nemá cenu se k tomu dál vyjadřovat... Stejně jsme měnili destinaci
a v konečném účtování bylo asi lepší být vyřazeni Brazílií, která je úplně jiná kvalitativní úroveň, než třeba Německem.“
●● Ve čtvrtfinále se už asi začínala projevovat únava?
„Přesun před play off byl dost vyčerpávající, protože jsme hned po zápase s Amerikou letěli přes Chicago do Detroitu, pak ještě jeli autobusem. Odpoledne jsme přijeli na hotel, dali si oběd a večer už hráli čtvrtfinále...
A bohužel to nevyšlo, Brazílie byla velkým favoritem a v zápase své kvality potvrdila.“
●● Jaký program jste měli od vyřazení do návratu domů?
„Zprvu jsme ještě zůstali ve Flyntu, navštívili muzeum automobilových veteránů a pár dalších zajímavostí. O den později jsme se přesunuli do Chicaga, kde jsme chtěli jít na hokej, ovšem Blackhawks hráli už v pátek. S jedním krajanem, co žije v Chicagu už dvacet let, jsme prošli centrum s mrakodrapy, zašli do české hospody, kde točí Plzeň a Staropramen. V neděli jsme ještě nakupovali, podívali se na finále a hned po večeři šli spát, protože další den už ve čtyři ráno jsme jeli na letiště.“
●● Co zajímavého jste si koupil?
„Hlavně oblečení, protože jsem na sebe nic neměl. (úsměv) Jinak jsem si na památku přivezl pár žetonů z Las Vegas.“
●● Kdybyste měl vybrat ten největší zážitek, co by to bylo?
„Jeli jsme tam kvůli fotbalu, takže bych to viděl na zápas s Amerikou. To byla opravdu paráda. Jinak jsme se koupali v Pacifiku, v Las Vegas jsme prošli kasina, viděli jsme i San Diego, kde je s množstvím Mexičanů zase úplně jiná atmosféra. Ze slunné Kalifornie byl přelet do mrazivého Chicaga nepříliš příjemný, zvlášť v mém případě. Z třiceti stupňů jsme přiletěli do mínus pěti a já měl jenom mikinu...“
●● Dá se srovnat tým z miniEURA s tímto výběrem?
„Byli jsme zase dobrá parta, stejně jako v listopadu, což bylo asi to nejdůležitější. Typově jsme tam byli stejní hráči, takže i přes nějakou obměnu týmová chemie fungovala.“
●● Jaká je nejbližší reprezentační akce v malé kopané?
„Letos v září se hraje mistrovství Evropy v Chorvatsku, to bude už klasicky opět na venkovních hřištích. Někdy v červenci by měl být přípravný kemp, kde se bude rodit sestava na tuto akci. Zajímavostí je, že v roce 2017 by měla evropský šampionát pořádat Česká republika.“


TOMÁŠ KOUDELKA
✓ narozen 12. března 1992 v Boskovicích
✓ fotbal začal hrát v Boskovicích, nedaleko od nich stále bydlí
✓ dorostenecké kategorie strávil v Sigmě Olomouc
✓ hrál také v Líšni, Jihlavě, Zábřehu na Moravě a Blansku
✓ je rychlostním typem záložníka s tahem na branku
✓ aktivně činný je také ve futsalu a především v malé kopané, v níž to dotáhl až do reprezentace České republiky
✓ účastník loňského mistrovství Evropy, kde s týmem ČR vybojoval bronzové medaile. Na nedávném mistrovství světa v USA skončili Češi pátí
✓ zajímavost: byla mu diagnostikována cukrovka, je na léčbě inzulinem, přesto dosahuje vrcholových sportovních výsledků