- 28. srpen 2014
- 1553x
Po roční pauze se zpět do Memoriálu Otmara Malečka vrací člen SKC Prostějov a někdejší účastník mistrovství Evropy i světa juniorů a do třiadvaceti let Jakub Filip. Dvaadvacetiletý cyklista se musel vypořádat s mononukleózou a po celou sezonu se zatím snaží vrátit do předešlé výkonnosti. I proto si hodně slibuje od Grand Prix Prostějov. Na domácím betonovém velodromu se mu totiž vždy dařilo a věří, že tomu tak bude i letos.
Loni jste na Memoriálu Otmara Malečka byl pouze v roli diváka, počítal jste s tím, že by vaše pauza mohla trvat až tak dlouho?
„Před rokem jsem závodil až do konce července, ale asi od května už to nebylo ono. Postupem času doktoři zjistili, že je to mononukleóza, tak jsem měl až do září úplné volno. Pak jsem se časem svezl, nebo něco udělal lehce, když jsem nebyl unavený. Od října jsem už začal naplno trénovat, v zimě jsem tomu dával maximum a doufal jsem, že se to zlomí. Vytrvalostně to bylo v pořádku, byl jsem schopen jet dlouho, ale ne ve vysoké intenzitě, měl jsem totiž vysoký závodní deficit. A letos se to stále nedaří zlomit. Už jsem byl natolik unavený, až jsme museli dát před měsícem na dva týdny volno.“
Na co vás lékaři připravovali?
„Měl jsem štěstí na výborného primáře ve Fakultní nemocnici v Olomouci, ten mi říkal, že se hlavně nesmím ukvapit, pak by se to prý mohlo táhnout několik let. Musím tomu dát čas a začali jsme, až byly výsledky v pořádku. Stále jsme kontrolovali, jestli je vše v pořádku. Připravovali mě na patálie, ale že to bude až takové, to jsem nečekal...“
Jak se s těmito problémy vyrovnáváte psychicky?
„Je to zvláštní pocit. Do každého závodu jdu s tím, že se vše zlomí, očekávám to... (úsměv) Ale když vidím, že to není, jaké si to představuji, strašně mě to štve. Pak se
z toho ovšem zvednu a jdu do dalšího závodu naplno. Unavený už se necítím, byť forma stále není taková. Doufám ale, že se to po Malečkovi jako vždy zlomí.“
Letos nebude mít v Prostějově Dukla Praha až tak silné ani početné zastoupení. Může vám to pomoci?
„Těžko říct, Dukla totiž nikdy nenechala nikoho odjet a bylo to na body, to mi vyhovovalo. Jak se jim tu dařilo dominovat, což se ale letos opakovat nebude. Myslím, že z jednoho týmu nebude více závodníků na stupních vítězů. Nebudou na to mít dostatečně velký počet závodníků. Od nás má asi největší šance Vojta, má stabilní vysoké výsledky a mohli bychom mu pomoci, ať to zůstane doma. (úsměv)“
Už víte, s kým pojedete ve dvojici?
„Zatím ještě ne, asi se to rozhodne až ve čtvrtek po prvním dnu. Je to pochopitelné, u nás je to totiž nejisté, dlouho jsme všichni nezávodili na dráze, ale jen na silnici, navíc se během týdne ještě může hodně změnit.“
Vaši nohu zdobí silniční lišej, co se vám přihodilo?
„Trénovali jsme jízdu za motocyklem a já jsem spadl o kolegu přede mnou. Ale byla to moje chyba. Otočil jsem se dozadu, že budu střídat, avšak najel jsem mu
do zadního kola. Ten den to bylo ještě docela v pořádku, ale další den jsem se vzbudil a měl jsem dvojnásobnou nohu. Na kole se s tím dalo, nebylo to ale úplně optimální. Teď už je to snad
v pořádku.“
Další chyba na Vápenici.