- 22. srpen 2013
- 967x
V dresu prostějovského SKC se již několikrát stal mistrem republiky mezi kadety i juniory, po přesunu mezi muže zamířil do Dukly Brno, nejlepšího domácího oddílu specializujícího se na sprinterské disciplíny. Ani tady se dvacetiletý Robin Wagner (na snímku) neztratil a na nedávném mistrovství Evropy do třiadvaceti let získal titul v závodu na jeden kilometr s pevným startem, k němuž přidal i stříbro ve sprintu družstev! Ve zlatém závodě navíc na pomalejší dráze časem 1:01,917 vylepšil český rekord. „Dosavadní rekord držel Filip Ditzel a zajel ho loni v kolumbijském Cali, kde je nadmořská výška kolem jednoho tisíce metrů a vzduch řidší, tudíž líp se tam jede. V Anadii je nadmořská výška kolem nuly. Docela mě překvapilo, že jsem ho zajel právě tam,“ radoval se prostějovský odchovanec Wagner s tím, že světový rekord je z Bolívie z nadmořské výšky kolem tří a půl kilometru.
Vracíte se na místo činu a opět si zazávodíte na prostějovském velodromu. Na co tady nejraději vzpomínáte?
„Na tomto velodromu jsem vyrůstal, začínal jsem tu s dráhou, takže se sem vracím strašně rád. I kvůli trenérovi Vladimíru Vačkářovi, předsedovi Petru Šrámkovi a SKC Prostějov jako celku. Mám to zde hrozně rád, tento ovál je totiž rozměrově nejbližší těm dřevěným, na nichž se jezdí evropské a světové šampionáty. Má tři stovky metrů, normální dřevěné dráhy pak
o padesát míň. Navíc prostějovská atmosféra je úplně fantastická, přijedou příbuzní, známí, bude to divočina... (úsměv)“
Bude to váš první start po úspěšném šam-pionátu?
„Ano. Měli jsme třítýdenní volno, teď jsme se druhým týdnem vrátili do tréninku a uvidíme, jak jsme potrénovali.“
Co tedy od závodu očekáváte?
„Doufám, že něco málo z formy zbylo a že by to mohlo být dobré. Hlavně, ať to není žádná tragédie (smích).“
Vrátil jste se s dvěma medailemi a českým rekordem, s jakými ambicemi jste ale do Portugalska odjížděl?
„Když jsem na mistrovství Evropy odjížděl, cítil jsem, že forma je docela dobrá a graduje to. Třeba v Moskvě jsem jel kilometr za 1:02,4, což byl můj osobní rekord. Jel jsem tak do Portugalska s medailovými ambicemi, říkal jsem si, že bych mohl být do třetího místa a trochu si vylepšit osobní rekord. Když pak ležíte na masérském lehátku a už máte závod za sebou, tak jen čekáte, jestli to vyjde, nebo ne. Když jsem se dozvěděl, že budu mít medaili, byl jsem radostí bez sebe! Že by to mohly být ´hvězdičky´, to mě vůbec nenapadlo...(smích) Čas mě hodně překvapil, s tím jsem naprosto nepočítal.“
A stříbro z týmového sprintu byl nadplán?
„V kvalifikaci jsme zajeli nejlepší čas, druzí byli Němci a třetí Nizozemci. Dávali jsme si šance na duel o bronz, ale nakonec jsme jeli o zlato. Hodně nás to překvapilo. Chtěli jsme vyhrát, ale ve finále nás Německo o desetiny porazilo a my tak získali stříbro. I za to jsme ale byli hodně vděční, přestože jsme strašně pomýšleli na zlato a věřili jsme si.
V kvalifikaci jsme totiž zajeli snad o desetinu lepší čas než Němci, kteří byli jasní favorité. Postupem času jsme si ale uvědomili, že jsme tam jeli s jiným cílem a byli jsme spokojeni.“
Vaše výsledky dokazují velký talent. Jak jste na tom v porovnání s absolutní světovou špičkou?
„Letos jsem mohl být na mistrovství světa, které se v únoru konalo v běloruském Minsku. Tam jsme se ale bohužel nesešli s formou... Zima je pro nás vždy složitější, protože kvůli sněhu nemůžeme trénovat venku a dojíždíme na dráhu do Vídně. Na léto se dokážeme připravit líp, protože můžeme trénovat na dráze, najíždět kilometry na silnici. Nevyšlo to tak přímo podle našich plánů, já jsem tam byl patnáctý na kilometru s časem tři vteřiny nad minutu. Teď se šampionát koná v kolumbijském Cali a doufám, že se tam předvedu v lepším světle.“
Další chyba na Vápenici.