Exkluzivní rozhovor s Jánem Svoradou

Všem cyklistickým fandům známá tvář se zúčastnila slavnostního představení týmu SKC TUFO Prostějov pro soutěžní rok 2013. Mezi jezdci, členy realizačního týmu a zástupci sponzorů i médií totiž nechyběla výrazná postava československé a české silniční cyklistiky Ján Svorada. Dlouholetý reprezentant v profesionálním pelotonu se před zhruba šesti lety rozloučil s kariérou a ve svých čtyřiačtyřiceti letech sleduje cyklistiku především z manažerské pozice. V závodění však pokračuje jeho syn Jan, jenž v zimě přestoupil právě do prostějovského oddílu...

Před novou sezonou se váš syn stal jednou z nových posil SKC TUFO Prostějov. Proč jste se rozhodli právě pro tento klub?

„Syn začal jezdit na horských kolech, prošel si týmem České spořitelny, následně Merida Biking Teamem. Bohužel tento tým v letošním roce přišel se změnou programu a ten není tak nabitý jako loni, kdy Ondra Cink vyhrál mistrovství světa v kategorii do třiadvaceti let. Po jeho odchodu přišel jakýsi útlum a aby syn měl možnost dalšího vývoje, řekli jsme si, že by to mohl zkusit na silnici. Prostějov je relativně blízko k Brnu. Druhým faktorem je skutečnost, že SKC postoupil do skupiny kontinentálních týmů a získal kvalitní program. Roli hrála i historie klubu a vědomí, že pracují velmi dobře v mládežnických kategoriích.“

Jaké máte se synem pro letošek ambice?

„Honza nemá velké zkušenosti se silnicí, ale je velmi dobrým technikem. Tuto vlastnost si vybudoval působením v týmech horských kol a letošní sezona pro něj bude velkou zkouškou. Myslím si, že sportovně talentovaný je a pokud bude na sobě pracovat, což závodní program klubu zaručuje, může udělat další krok. Pro nás je cílem etablování se v hlavním kádru týmu, absolvování co největšího počtu závodů a zvýšení výkonnosti, aby se třeba na některých závodech dokázal umístit na předních pozicích. To by pro nás pro první rok bylo jakousi odměnou.“

Vy osobně jste platil za vyhlášeného spurtéra. Je to i případ vašeho syna?

„Na rozdíl ode mě má více vytrvalostních vlastností, je to dáno i postavou. Je hubenější a mohl by se stát komplexním typem závodníka, který by mohl dokázat přejet kopce, útočit na trati, zkoušet úniky. Není sice typický sprinter, že by vyhrával dojezdy velké skupiny, ale pomalý také není. Pokud se bude jednat o únik malé skupiny, mohl by vytáhnout své trumfy.“

Takže by se mohl uplatnit při vyprovokování úniku?

„Do týmu by mohl být kvalitním pomocníkem již zkušených jezdců a popřípadě využít štěstí v některé z etap, pokud se mu povede únik a bylo by to takticky výhodné pro tým.“

Janu Svoradovi mladšímu je zatím dvacet let. Jak vidíte jeho budoucnost?

„To si netroufám odhadnout. Pokud by se cyklistice chtěl věnovat a to naplno, má předpoklady dostat se do některého z profesionálních týmů, případně se cyklistikou i živit. V této chvíli je před ním ale ještě spousta práce a bude na něm, zda je ochoten se tomu podřídit. Nelze také vyloučit, že tlak nevydrží a za pár let skončí...“

Neméně zajímavé je i vaše působení. Jaká bude vaše role v SKC TUFO Prostějov?

„V Prostějově jsme se domluvili, že se pokusím v rámci svých kontaktů zkvalitnit závodní program a získat nějaké důležité závody v Itálii, což se povedlo. Budu sledovat vývoj a když budu moci s něčím poradit, ničemu se nebráním. Asi to ale bude všechno, co si budu moci dovolit pro tým obětovat, protože se musím i něčím živit. Aktivit mám víc. Od pořádání Světového poháru v Novém Městě na Moravě přes cyklistické maloobchody v Brně. Živí mě ale práce pro italskou společnost Lampre, to je moje hlavní pracovní náplň.“

Je vám tedy bližší role manažera než trenéra?

„Rozhodně. Moje pracovní náplň je ale někde jinde a i v roli manažera působím velice okrajově. Ambice na trénování nemám.“

Zbývá vám čas i na kolo?

„Když člověk chce, tak si čas najde, ale spíše jen večer po práci. Teď to počasí dovolí, dny se budou prodlužovat a doufám, že se i oteplí. Na kole si vyjedu, ale nenazýval bych to trénováním. Jen vyvětrání se a zamyšlení.“

Hecuje vás syn?

„To ne a už bych mu ani nestačil. Na kole netrénuji a bylo by smutné, kdybych mu dokázal ujet... (smích)“

Vyhrával jste mezi amatéry i mezi profesionály. Kde jste se cítil lépe?

„Profesionální cyklistika je nejvyšší stupínek, každý cyklista se tam chce dostat. Mně se to povedlo a nejvíce si cením toho, že jsem se mohl čtrnáct patnáct let živit cyklistikou na profesionální úrovni a každým rokem jsem vyhrával závody i pracoval pro tým. Přežil jsem to ve zdraví, žádný dramatický úraz mě nepotkal, což je dobré. Myslím si, že se mi povedlo získat i celkem zajímavé kontakty, které mohu uplatnit i při získávání závodního programu pro SKC TUFO Prostějov.“

Co se vám naopak nepovedlo a mrzí vás to?

„Je několik závodů, které jsem se snažil vyhrát, ale nikdy se mi to nepovedlo. Jsou to třeba Milán - San Remo, což je závod i pro spurtery a nejlépe jsem tam byl asi osmý, nebo podobně Paříž- Bourges, který se jezdí koncem sezony, a byl jsem tam druhý. Ale na druhou stranu se mi podařilo vyhrát i jiné závody, o kterých jsem si nikdy netroufal říct, že je jako sprinter vyhraju. Jako třeba etapový závod Étoille de Bességes, kde kopce nejsou ještě tak dramatické, či závod v Pyrenejích Midi Libre. Kromě jiného jsem tam porazil týmové kolegy Pavla Tonkova, který vyhrál Giro, nebo Roberta Contiho, který vyhrál etapu na Tour de France na Alpe d‘Huez. Myslím si tedy, že je to vyvážené.“

Zúčastnil jste se i několika olympiád, třeba v Sydney vás ale zastavil papír namotaný do řetězu. Jak vzpomínáte na starty pod pěti kruhy?

„Olympiáda byla vždy trochu jiným závodem, protože silniční cyklistika je týmovým sportem a na olympiádě je bohužel počet závodníků omezen. V Atlantě jsem startoval sám, v Sydney a Aténách jsme byli ve třech. To se pak dělá strašně špatně taktika proti silným týmům z Itálie, Španělska a podobně. V Austrálii jsem byl celkem připravený, bohužel přišel technický problém na trati v momentě, kdy každé zaváhání znamenalo ztrátu na peloton, která se již nedala smazat. Stalo se, ale myslím si, že kariéra profesionálního jezdce je zaměřená spíše na tradiční závody Tour de France a klasiky, jako jsou San Remo, Flandry. Myslím si, že jsem se neztratil a mohu být spokojen.“

Hodně se psalo o tom, že trasy Tour de France či italského Gira jsou brutálnější než dříve. Souhlasíte, že jsou nyní na jezdce kladeny větší nároky?

„Tour de France je tradiční závod, kde etapy se vesměs opakují a jede se jednou po směru hodinových ručiček, jednou proti a výkyvy nejsou až tak dramatické. Pořadatelé Gira měli snahu tento závod trochu více ztížit, aby umožnili domácím vrchařům získat celkové vítězství, ale ve finále se jim tento úmysl ani moc nepovedl a v dnešní době tento trend ustupuje. Závod je to vždy těžký, jsou to tři týdny tvrdé dřiny, ale myslím si, že nedojde k dalšímu ztížení, poslední týden bývá už tak těžký.“

Často diskutovaným tématem u cyklistiky je doping. Změnilo se podle vás něco od roku 1991, kdy jste zamířil mezi profesionály?

„Myslím si, že se změnilo hodně. Kontroly jsou mnohem důkladnější, vidíme to i na posledním vývoji, kdy jsou schopni prokázat doping ze vzorků staršího data. Dříve takové možnosti nebyly. To přispívá k tomu, že dopingu je stále méně a méně a tento trend je správný. Sport je podle mě daleko čistější.“

Takže podle vás dopingu ubývá?

„Samozřejmě. Zkvalitněním kontrol. Vstupují na trh nové látky, nové preparáty, ale boj s dopingem je neustálý a co si mohli závodníci dovolit v minulosti, to dneska nejde.“

kdo je Ján Svorada

Bývalý československý a český reprezentant se narodil 28. srpna 1968 v Trenčíně. Odmaturoval na bratislavském SOU elektrotechnickém, na začátku kariéry oblékal dres Dukly Brno, v jejíchž barvách vyhrál v roce 1990 Závod míru. Od roku 1991 do roku 2006 strávil roky nepřetržitě mezi profesionály, nejvíce času pak ve stáji Lampre. Dokázal vyhrát etapy na Tour de France (včetně ceněného dojezdu na Champs-Élysées), Giru d‘Italia i Vueltě, etapové závody Midi Libre i Étoille de Bességes, třikrát se zúčastnil olympijských her. Po skončení závodní kariéry se začal věnovat prodeji cyklistického vybavení, podílí se na pořádání závodu Světového poháru horských kol a nedávno se stal rovněž ředitelem největšího domácího závodu Czech Cycling Tour.