PROSTĚJOVSKÝ BOX A MEDAILE, TO UŽ SE CELOU DEKÁDU RÝMUJE

Desetkrát za sebou od roku 2003 stáli rohovníci BC DTJ Prostějov na pomyslných stupních vítězů v mužské extralize družstev České republiky! To je medailová bilance jako hrom, která píše fantasticky úspěšné novodobé dějiny místního boxu a tým Dělnické tělocvičné jednoty za poslední léta výsledkově staví nejvýš ze všech českých klubů - i před dříve suverénní Ústí nad Labem!

Tahle blyštivá strana hodnotné mince má však i svou odvrácenou stranu. Jde o to, že všechny tituly, stříbra a bronzy pro naše město posbírali vesměs borci, kteří z něj až na výjimky vůbec nepochází. Pravda, v tomhle ohledu se prostějovský box v ničem neliší třeba od basketbalu či volejbalu, ovšem jedna podstatná odlišnost tady je. Na rozdíl od členů a členek BK a VK totiž boxeři BC „doma“ v podstatě ani netrénují, jejich družstvo složené z odchovanců jiných klubů se společně schází vlastně jen k mistrovským zápasům.

Jak vidno z pravidelného sběru cenných kovů, tenhle systém funguje, ale v dospělé kategorii je oddíl DTJ ve skutečnosti spíš virtuální, než reálně hmatatelný. Důvod přitom není nutné složitě hledat: chybí vlastní mladí odchovanci, kteří by se mezi muži zařadili do národní špičky. A na to, aby se kluboví reprezentanti odjinud pravidelně sjížděli k přípravě do Prostějova, není dostatek finančních prostředků...

Možná by tento zažitý model - bez ohledu na každoroční obsazení extraligové bedny – nebylo od věci do budoucna změnit. Na druhou stranu buďme rádi, že v ekonomicky těžkých časech funguje prostějovský box alespoň tak, jak funguje. Před nedávnem došlo ke střídání stráží v čele Dělnické tělocvičné jednoty, když dosavadního předsedu Jaroslava Kořínka nahradil Vojtěch Tesař. A je otázkou, co tahle výměna přinese. Doufejme, že pro divácky dost oblíbený sport nic fatálního...