„Nechtěl jsem si připustit, že odstoupíme,“ ohlédl se za skončenou sezónou Petr Fridrich

Pátou sezónu v roli generálního manažera BK Prostějov má za sebou Petr Fridrich. A počtvrté byla stříbrná. Podle jednoho z nejvyšších představitelů klubu byla také nejtěžší. I tak ale skončila přes všechny neduhy a nástrahy opět až ve finále Mattoni NBL. „Byl to hodně hektický ročník. Avšak stříbrná tečka stála za veškerou námahu,“ ohlíží se v exkluzivním rozhovoru pro Večerník za nedávno skončenou sezónou Petr Fridrich.

Orlům se povedl zázrak. Tým, který se již loučil s ligovým účinkováním a de facto svojí existencí, to dotáhl ke stříbru. Jak se to mohlo stát?

„Sám jste použil slovo zázrak. A já k tomu přidávám, že celý úspěch byl o týmu. Kluci vytvořili úžasnou partu, v níž jeden bojoval za druhého. V těžkých chvílích se prostě semkli a nechtěli to pustit. Už několikrát jsem řekl, že na tento tým může být celý Prostějov hrdý. A za tím si stojím!“

Důležitá je také důvěra hráčů ve vedení klubu. Nebyla narušena problémy s dlužnými výplatami?

„Takové věci nikoho nepotěší... Přes chybějící finance jsem byl neustále s hráči v kontaktu a vysvětloval jim reálnou situaci. Nic se nezastíralo. Tým věděl, že se nebojuje pouze na hřišti, ale také v zákulisí. Všichni dělali maximum, aby nedošlo k nejhoršímu.“

Jak velké byly vaše obavy, že Orli sezónu nedokončí?

„Něco takového jsem si nechtěl připustit. Někdy to bylo těžké, al e pořád jsem věřil, že to dobře dopadne. Nesložili jsme zbraně a ligu v Prostějově udrželi. To je to nejdůležitější a to jediné se počítá.“

Můžete s odstupem několika měsíců přiblížit jednání s částečně utajeným sponzorem, s jehož pomocí se sezóna dotáhla až ke stříbru?

„Jednali jsme s celou řadou firem. Nakonec byla snaha korunovaná úspěchem díky mým osobním vazbám na partnera, který dříve v basketbale nepůsobil a potřebnou finanční injekci bral jako pomoc klubu.“

Šlo o jednorázovou pomoc, nebo bude tato podpora i nadále pokračovat?

„Jednáme o pokračování. Uvidíme, jak to dopadne.“

Po odstoupení Milana Matzenauera z pozice jednatele stál chod klubu především na generálním manažerovi. Jak se to dalo zvládnout?

„Nebyl jsem sám. Pomáhal mi celý realizační tým. A také předseda občanského sdružení BK Prostějov Ivan Pospíšil, pod kterého přešlo od února také ligové áčko. Společnými silami se to všechno nakonec zvládlo.“

Problémy měl klub už v předminulé sezóně. Jak se měnil v průběhu pěti ročníků, ve kterých jste ve funkci?

„Zpočátku to bylo všechno docela snadné. Když to odlehčím a zjednoduším - všichni dostali svoje noty a podle nich se hrálo. V posledních dvou sezónách to bylo jiné. Nemohli jsme skládat sestavu způsobem, že koupíme, na koho ukážeme. Do žádných finančních dostihů nebylo možné se pouštět. Přesto jsme byli úspěšní a o to víc mě to těší.“

Takže z poslední medaile máte největší radost?

„To jsem říkal bezprostředně po sezóně. Jistě jde o skvělý úspěch, který potěšil každého. S odstupem ale jako největší úspěch beru fakt, že ligový basketbal zůstal v Prostějově. To má větší cenu než medaile. Ale musím přiznat, že to byla fuška... (úsměv)“