POHNUTÝ OSUD Josefa Jelínka

Byl jedním ze tří mužů obývajících polorozbořený domek za hlavním nádražím v Prostějově. V závěru loňského roku však Josef Jelínek, stejně jako jeho spolubydlící Silvestr Kulisin, byli v tomto baráku nalezeni bez známek života! A to až prapodivně brzy po sobě. Podle policie se ovšem cizí zavinění na jejich smrti neprokázalo, ze světa měli odejít přirozenou cestou. Večerníku se v minulých dnech ozvala Jana Veselá z Prostějova, která právě na Josefa Jelínka denně vzpomíná. A to jen a jen v dobrém...

Tento muž byl původně prezentován jako klasický bezdomovec, což však čtenářka Večerníku naprosto odmítá a poukazuje na těžké životní osudy bývalého železničáře i cirkusáka.
„V nejútlejším věku byl opuštěn vlastní rodinou, vychován pak jeptiškami v plumlovském domově. Podruhé byl opuštěn lidmi v hodině své smrti na začátku prosince loňského roku. Bez pomoci mu pravděpodobně dotlouklo unavené srdce, které si dlouhodobě léčil. Těsně před smrtí tak zůstal skutečně obklopen jen svými psy, kterým říkal ´moje děti´ a pečlivě se o ně staral. Nechtěl být nikdy sám..,“ začala Jana Veselá své vyprávění o těžce zkoušeném muži.
Prostějovanka Večerníku poskytla i další informace ze životopisu Josefa Jelínka. „Vyučil se horníkem, ale v dole pracoval jen krátce. Pro lásku ke zvířatům se přidal k cirkusu. Tam začal velice šťastně jeho pestrý život, kdy se staral o zvířata a miloval hlavně slony, po kterých mu právě zůstala ta přezdívka ´Slon´. Oženil se, ale jeho manželství zůstalo bezdětné. Žena mu zemřela na cukrovku, a když ovdověla její přítelkyně, Josef začal vypomáhat v domácnosti této dámě, staral se například i o vnuky. Avšak ona neplatila za bydlení, načež ji domovní správa vystěhovala z bytu na Sídlišti svobody. Přestěhovala se proto k panu Jelínkovi, měla však rovněž cukrovku a nedodržovala vůbec příkazy lékařů. Nebylo divu, že také zemřela,“ zkonstatovala Jana Veselá, která Josefa Jelínka, stejně jako další prodavačky z obchůdků na hlavním nádraží, velmi dobře znala. „Nejenom za éry, kdy jsem prodávala na hlavním nádraží. Časem se seznámil i s mým manželem a nabídl se pomoci při zaměřovacích pracích. Byl rád nějak činný, ochotný, dobrosrdečný a vděčný za každé slovo, navíc měl vlídné jednání. Docházel k nám domů de facto posledních třicet let. Když něco potřeboval, pomáhali jsme si navzájem. Prožíval u nás svátky a narozeniny, s radostí, že stále platí jeho dávné silvestrovské předsevzetí a pevný slib o abstinenci. Často jsme si vykládali jen tak o životě, Josef vzpomínal na svůj rušný život při práci na prostějovském nádraží, na své milé spolupracovníky,“ přidávala další a další vzpomínky Jana Veselá, která si příliš nedokáže vysvětlit náhlou smrt muže, jehož tělo našli policisté ohlodané od jeho psů v neděli 7. prosince 2014. „Ještě ve středu třetího toho měsíce si byl Josef u nás pro svoji občanskou legitimaci, kterou si u nás schovával z bezpečnostních důvodů. V pondělí osmého prosince si totiž plánoval vyzvednout důchod. Bohužel se ho už nedočkal,“ přidává své svědectví smutným hlasem čtenářka Večerníku. Sama se vzápětí vyjadřuje i k tomu, že Josef Jelínek mohl být vydírán či jinak zneužíván svými spolubydlícími.
„S panem Kulisinem si rozuměli, dokud spolu bydleli sami. Pak se vrátil z domova mládeže ve Střílkách Kulisinův syn. Ač mu byl nabídnut byt, z finančních důvodů jej odmítl a šel za otcem. Od té doby začaly Josefovy problémy s oběma spolubydlícími. U nás si sice nikdy nestěžoval, ale bylo na něm vidět, že se hrozně trápí. Jeho konce je mi líto a stále tomu nemohu zcela uvěřit. Navždy na něj budu vzpomínat v dobrém,“ ukončila své vyprávění Jana Veselá z Prostějova.