PROČ TURISTÉ ZAMÍŘÍ DŘÍV NA MĚSÍC NEŽ DO PROSTĚJOVA?

Letos to pro Prostějov vypadalo jako jedinečná příležitost. Řada lidí zvěstovala, že kvůli omezením spojeným s šířením koronaviru dovolenou stráví doma respektive v České republice. Naše rodina své plány nijak měnit nemusela. V rámci volna jsme zamířili mimo jiné na arcibiskupský zámek do Kroměříže či do zoologické zahrady v Lešné a všude jsme koukali, jak mnoho lidí mělo stejný nápad. Pak jsme se vrátili do města, užívali si klidných a vylidněných ulic a přemýšleli, proč do Prostějova nikdo nejezdí. Důvod je asi tento – nikoho to ani nenapadne.

Pravdou je, že Prostějov nemá žádnou zásadní atrakci, kvůli níž by sem putovaly zástupy z celého světa, ovšem i tak je tu hodně co objevovat. Místo „Eiffelovky“ máme věž radniční, ze které je stejně pěkný výhled, nenarodil se u nás sice žádný náboženský prorok, ale pouze uznávaný básník, vědec, filozof či hudební skladatel a místo obdivovaného vězení s korunovačními klenoty tu máme „pouze“ Národní dům, kde už více jak 110 let hraje divadlo.
Že to nikoho nezajímá a každý chce přes léto raději k vodě a nejraději pak k moři?! Je pravdou, že v okolí Prostějova se nenachází moře Černé, Rudé, ale pouze žluté, a to tehdy, když na okolních polích kvete řepka. I tak je tu ke koupání příležitostí až dost. V této souvislosti mě přímo dojímá přístup lidí, kteří se vypraví k moři, aby celou dovolenou nakonec strávili u hotelového bazénu, protože jim nevyhovuje slaná voda. Přitom ve Vrahovicích máme bazén modernější a ve Stražisku koupaliště s mnohem hezčím okolím, než nabídne i ten nejluxusnější hotelový komplex. Snad ještě více je mi líto lidí, kteří si pořídí zahradní bazén. Pořádně zaplavat si v tom člověk nemůže, ale těch starostí, co s tím je: lezou do toho děti, padá listí a pořád se to musí ohřívat a čistit.
A že na dovolené není nejdůležitější voda, ale odpočinek a čas strávený s rodinou? Něco na tom bude, nicméně nechápu, proč člověk jede k moři, aby tam podnikal pěší výlety a hrál deskové hry. Je to podobný princip jako když někteří z nás vyrazí v zimě do hor, aby se tam opili... Při podobných úvahách jsem pochopil jednu zásadní věc. Většina lidí nejezdí na dovolenou primárně kvůli odpočinku, koupání či poznávání nových míst, ale hlavně proto, aby se oprostila od prostředí, kde celý rok žije a kde se neumí patřičně uvolnit, neboť je má spjaté s řadou povinností. Pokud bychom toho byli schopni, ušetřili bychom spoustu peněz za letenky i ubytování.
Ale i v případě, že nám to prostě nejde, není přece povinností jezdit daleko. Někdy to vypadá, že zatímco za předchozího režimu lidé do zahraničí cestovat nemohli, nyní naopak musí. Z dovolené v Chorvatsku se pro podstatnou část národa stala povinnost... Přitom vyjetí ze zaběhaných kolejí nemá nic společného se vzdáleností. Žít trochu jinak by do Prostějova klidně mohli přijet obyvatelé Brna či Olomouce. Ale nepřijedou, protože netuší, co by tu hledali. Někdy to vypadá, že dva Přerované se spíše potkají na měsíci než v Prostějově. Přes očividnou snahu řady šikovných lidí se to v budoucnu zřejmě nijak zásadně nezmění. O to větší šanci užít si naše město máme my, kteří víme, co nám může nabídnout. I v porovnání s většími a turisticky známějšími cíli toho rozhodně není málo. Záleží však na každém, zda je ochotný a schopný trochu hledat.