O RŮZNÝCH VĚCECH aneb „okurky“ přece jen nastaly

Ač se to letos skoro nezdá, nastala přece jen i pro nás novináře okurková sezóna, kdy se skoro nic neděje, tedy kromě tropických dnů, které nás tak nějak překvapivě v létě navštívily a po spíše deštivém období skoro šokovaly. A tak tentokrát zabrousím do různých oblastí.

Všichni jsme například sledovali, jak bude probíhat rekonstrukce ulice Vápenice, a byli jsme příjemně šokováni, že celá akce skončila o měsíc dřív. Snad nám vydrží déle než po rekonstrukci minulé a nebudeme za chvíli opět uskakovat po deštích, když budou hlavně autobusy projíždět kalužemi ve vyjetých kolejích v asfaltu. Jinak jsem mile překvapen chováním spoluobčanů během rekonstrukce. Neměl jsem totiž pocit, že by se dopravní situace ve městě stala hodně kritickou, spíše jsem byl potěšen ukázněností a malou nervozitou kolegů-řidičů. Musím se přiznat, že jsem si také užil průjezdy okolo radnice, to se mi už asi nepoštěstí.
Nejsem sám, kdo byl nepříjemně překvapen nečekaným množstvím komárů obtěžujících nás všechny Prostějovany, kteří si chtějí posedět venku, případně něco ugrilovat a jemně popít. Nastal zásadní boj s tímto hmyzem a došlo to tak daleko, že jsem i já zakoupil přístroj na hubení tohoto obtížného tvora. S potěšením jsem sledoval, jak potvůrky praskají v záři modrého světla, ale preventivně jsem se šplíchal i repelenty a podobnými přípravky, což mnohdy odnesl můj nos, jelikož jsou tyto produkty velmi dráždivé vůči nosní sliznici. Svůj boj s komáry jsem tak posunul na jinou úroveň a zatím vítězím, i když chvílemi těsně. A komáři stále výhružně bzučí. Snad za svůj boj nebudu osočen nějakým ekologem, že hubím hmyzeček, jak to tak poslední dobou v našem městě chodí s antichemickým hnutím.
A teď k těžké vědě filozofii. Konečně se nám rozjíždí proces připomínání si našeho významného rodáka Edmunda Husserla, fenomenologa světového významu. Je jedno zda to děláme tradičním, či netradičním způsobem, ale i pamětní deska potěší, případně počin místního muzea také. Řekněme si upřímně, že takových osobností světového významu zas tolik nemáme a je potřeba si konkrétní velikány připomínat i na rodné hroudě, tudíž nebýt ignorantem. Přidám i osobní vzpomínku, kdy jsem při rigorózní zkoušce z filozofie vyfasoval právě našeho rodáka a hodinu diskutoval s tím nejpovolanějším, tedy Ivanem Blechou, protože kdo jiný než on ví o tomto člověku víc.
Naše město slaví 630 let. Chci podotknout, že akce máme sice osekanější kvůli koronakrizi, ale snad si je o to více užijeme, protože máme být, myslím, na co hrdí. Takže pojďme si ten slavnostní den 3. října užít do sytosti a kochejme se programem od rána až do večera, a to včetně šermířů a tvrdší muziky, jak již náš list zmínil. Připomínám také, že nám běží sice kratší, ale o to jistě zajímavější kulturní léto a nezapomínejme ani na hanácké slavnosti alias hody v září. Třetí říjen bude také druhým dnem krajských voleb, které rozhodnou o tom, kdo v nedaleké Olomouci bude velet celému kraji, tedy i našemu městu. Je tak třeba se o tomto tématu zmínit, jelikož pomaloučku se rozbíhá jakás takás kampaň, ale vzhledem k uplynulým měsícům budou strany spíše zřejmě šetřit. Možná se vše přesune hlavně na internet. O to pozorněji asi bude třeba kandidáty sledovat a pročítat volební programy. Upozorňuji jako vždy všechny jedince s volebním právem, že práva volit by měli využívat, ne vždy to bylo samozřejmostí, vzpomeňme mnohaleté úsilí českých vlastenců, ale také boj českých ženských aktivistek za svá práva na politickou participaci. Zmíním to zde ještě několikrát, teď zatím připomínám, že volby budou!