O ZAPOMENUTÝCH MUŽÍCH

Tentokrát začnu zcela netradičně celým textem jedné písničky od kapely Kern, ale věřte, že se společně dobereme k tomu, co jsem chtěl a tímto také chci říct... Zapomínat na hrdiny je totiž nejen neslušné, ale hlavně neomluvitelné.

„Zapomenutí muži. Narození do svých strojů Odletěli za La Manche Do náručí vzdušných bojů Dolů pohled odpoután Šplhají na holku oblou Život je tu takovej Že právě smrt si hlídá sky Co chvíli rádio řve: Bye! Kdo včera byl, už není... Peklo je jen o kus dál Než hloubka lidských očí Sudička i osud má je Uprostřed nitek křížů A ti co mohli, nemohou Jen pírka tu po nich zbydou I mrak je krví politej A smrt si stále hlídá sky Co chvíli rádio řve: Bye! Kdo včera byl, už není... Zapomenutých je ráj Ti nevěděli to, kam přijdou Jakým ohněm nakrmí je A skryjí vodou či hlínou Když rojili se ve hvězdách Ti muži chtěli domů přijít Jen těžký pouta s oblohou Sejmout když smrt si hlídá sky Na konci strmých cest Good Bye Vzpomenu na Biskaj Žulový obelisk a ráj Na jména v zapomnění Snad právě nás Snad právě nás Ta jména teď rozechvějí Snad právě nám Snad právě nám Ti muži říct to chtějí Snad právě nám... Snad právě nám...“
Někteří z vás již pochopili, že chci, možná trochu netradičně, připomenout hrdinství všech mužů, kteří bojovali ve slavné bitvě o Británii a mezi kterými bylo množství těch, kteří pocházeli i z našich luhů i hájů. Od této bitvy letos uplyne 80 let a to je jistě důvod ke krátkému připomenutí a zamyšlení.
Takže nejdříve k tomu připomenutí. Bitva o Británii (10. července 1940 – 31. října 1940) představuje střetnutí mezi německou Luftwaffe a britskou Royal Air Force nad Británií a kanálem La Manche. Pro bitvu o Británii (Battle of Britain) se občas používá i pojmenování bitva o Anglii. Jednalo se o první významné střetnutí v dějinách válek vybojované výhradně prostřednictvím leteckých sil. Smyslem této vzdušné bitvy, kterou po skončení bitvy o Francii rozpoutala německá strana, bylo zničit nebo alespoň výrazně oslabit Royal Air Force a získat tak jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche i Británií, což německé velení považovalo za nutnou podmínku pro uskutečnění operace Seelöwe, plánované invaze do Anglie. Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní, až neproveditelná. Koncem října 1940 Němci pochopili, že nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit britskou Royal Air Force.
Srpen 1940 pak představoval asi tu nejvíce stěžejní část, pro Luftwaffe počátek hlavní fáze bitvy zaměřený na denní útoky proti letištím a dalším instalacím Royal Air Force, po 19. srpnu doprovázený i nočními nálety na přístavy a průmyslová města včetně předměstí Londýna. V této fázi šlo vlastně o všechno. 11. srpna 1940 vydalo velitelství Luftwaffe rozkaz k akci, kterou měla být během čtyř dnů leteckých útoků vyřazena letištní síť v jižní Anglii. Dostala krycí název Den orla. 10. srpna po obdržení předpovědi počasí stanovilo velitelství Luftwaffe začátek útoku na 13. srpna. 12. srpna proběhly první útoky německých bombardérů, které měly vyřadit pět britských radiolokátorů. Na několik dní se však podařilo vyřadit jen radar u Ventnoru. 13. srpna začaly první útoky na jedenáct britských letišť, bombardováním však byla postižena i města Portsmouth, Portland a další. 15. srpna provedla Luftwaffe velký nálet za použití všech tří leteckých armád, který vyřadil z provozu několik letišť, další byla těžce poškozena. Zcela neúspěšně však skončily nálety části sil 5. letecké armády, která se ze základny Stavanger v Norsku pokoušela bombardovat cíle v okolí Newcastlu. Těžské ztráty utrpěla i 30. bombardovací eskadra, která útočila na britská letiště z dánského Aalborgu. V průběhu 15. srpna utrpěla Luftwaffe největší ztráty, ztratila 75 letounů. Příslušníky Luftwaffe začal být tento den označován jako Černý čtvrtek.
Tak toliko málo jen pro připomenutí.