- 27. červenec 2020
- 619x
FOTOGALERIE: Tak to byla velká sláva. Svatojakubská pouť v neděli potěšila všechny příchozí: staré, mladé, velké, malé, věřící i ateisty. Každý si zde našel to svoje. Pro všechny navíc bylo jedno společné, a sice dobrá atmosféra. Pohodu přitom nenarušily ani bouřkové mraky, které rovněž k pouti v Kostelci na Hané patří.
Nedělní pouť začala duchovnější stránkou akce, tedy mší v kostele svatého Jakuba. Při ní byl také představen a požehnán misijní kříž z roku 1922. Prošel totiž důkladnou obnovou a opět září novotou. Nechyběl přitom ani Národní ředitel papežského misijního díla pro ČR Leoš Halbrštát, jehož přítomnost dodala vysvěcení lesku. Po mši, která začínala o půl desáté dopoledne, následovala pauza. Částečně na oběd, věřícím pak také na vstřebání bohoslužby. Dění se následně přestěhovalo jen za roh do farské zahrady.
Tam se po půl třetí sešly rodiny s dětmi, ale také dorost a strécové. Zkrátka všichni, kteří se chtěli při neděli dobře pobavit. A možností bylo hodně. Organizátoři na pití a jídle nešetřili, na své si přišli milovníci folkloru, ale taky country. Zahrála skupina Akvarel, která dala k dobru české písničky napříč desetiletími. A zabrousila i do folku. Kdo pak zaujal mnoho návštěvníků, to byl kovář. Ukazoval svou práci, bušil do kovadliny a přitahoval pohledy mnoha lidí. Stejně jako kalná obloha. „Tohle je ale ještě dobrý, jen krape. Loni se museli lidi schovat ve stodole, napršelo před ni jezero a nemohli se pořádně dostat ven,“ zavzpomínala Marie Lénková. „Dneska je to tu opět pěkné, velmi dobrá atmosféra,“ vyzdvihla.
Aby taky ne. Kostelec na Hané je sice místem, kde se co chvíli něco děje. Koronavirové zákazy a následný začátek prázdnin ale řadu akcí zahlušily. „Je to vlastně první akce, ke které se tu někdo letos odhodlal,“ říká muž od občerstvení krátce předtím, než přijde s nabídkou uzeniny. Koneckonců koronavirus prý měl poznamenat i Svatojakubskou pouť, byla o něco menší než obvykle. „Zájem lidí ale je. Nepočítali jsme, že jich tolik přijde. Kvůli obavám z koronaviru,“ uvedl František Smutný. Připomněl taky ve chvíli, kdy se kolem prohnaly děti směřující ke kováři, že akce není jen pro dospělé. „Je tu dneska tak šedesát až sedmdesát dětí, které si mohly vyzkoušet různé soutěže za sladkosti, pak tu bylo malování i skákací hrad,“ připomněl Smutný při začínajícím dešti. Ten ale lidem nevadil, smáli se, hodovali. A poslouchali buď sousedy, nebo Čerešně Hany Hegerové.