AKTUALIZOVÁNO: REPECHY RUN ZVLÁDL I ZADÝCHANÝ DINOSAURUS

FOTOGALERIE: Poslední červnovou neděli v devět hodin ráno odstartoval předseda Maratonského klubu v Prostějově Martin Plachý v pořadí už devátý ročník vytrvalostního amatérského běhu. Na start se postavilo 81 sportovních nadšenců a většina z nich patřila k tradičním účastníkům v devítileté historii celé akce. Na startu panovala velice dobrá nálada, převlečen do poměrně těžkého „hábitu“ dinosaura vyběhl i Lukáš „Lucky“ Švestka.

Sraz účastníků byl tradičně na parkovišti vedle haly DDM Sportcentrum v Olympijské ulici a nádherné počasí dávalo tušit, že běžečtí nadšenci nezůstanou jen tak sedět doma. „Máme zaregistrováno 81 účastníků, každý z nich zaplatil dobrovolné startovné na podporu klubu,“ oznámila Večerníku Andrea Plachá, manželka zakladatele Maratonského klubu v Prostějově. „Konečně po všech omezeních a nařízeních můžeme něco zorganizovat. Sice to nebude zrovna závod, protože jako takový ho máme zatržený už několik sezón, ale to nám nevadí, pořád tento běh rádi pořádáme a rádi se při něm setkáváme. Letošní běh z Prostějova do Repech je neoficiální, nezávodní, bez povinného startovného a bez vyhlašování vítězů, ale přesto po víceméně vyznačené trase, se dvěma občerstvovačkami a účastnickou medailí v cíli,“ uvedl Martin Plachý, hlavní organizátor akce.

Běžci se vydali na trať dlouhou 22 kilometrů vedoucí biokoridorem Hloučela přes Mostkovice, kolem plumlovské přehrady a Podhradského rybníka až do Repešského žlebu. Na startu se objevil i tradiční účastník Lukáš Švestka, který k pobavení všech vyběhl převlečený za dinosaura. „Vydržím v tom běžet tak dva nebo tři kilometry, pak tu masku odložím,“ smál se „Lucky“ Švestka, který však navzdory velmi parnému počasí vše úspěšně zvládl až do cíle. Přestože ve mu v nelehkém úboru muselo velmi obtížně běžet i dýchat, díky své fyzické kondici v celkovém hodnocení skončil zhruba v polovině výsledkové listiny.
Na start se postavil i jeden z redaktorů Večerníku. „Jsem pravidelným účastníkem, poprvé jsem tady do Repech běžel před šesti lety a od té doby jsem vynechal pouze jednou, a to kvůli vleklému zranění. Ještě včera v noci jsem byl přesvědčený, že tentokrát budu absentovat podruhé, neboť celý den mě trápil silný průjem. Ale ochudit se o tento jedinečný běh jsem nechtěl za žádnou cenu. Proto jsem skutečně zabojoval. Přestože jsem nakonec doběhl až za dinosaurem, a navíc ve svém dosud jednoznačně nejhorším čase, byl jsem v cíli snad ještě šťastnější než obvykle,“ popsal své pocity Martin Zaoral.