PROČ LÉKAŘI NELÉČÍ A UČITELÉ NEUČÍ? MUSÍ ÚŘADOVAT!

Víte, proč se zhroutila egyptská říše? Co stálo za pádem Říma? A co bylo hlavní příčinou konce habsburského císařství? Důvodů bylo vždy více, ale vždy existoval jeden hlavní: rozsáhlá byrokracie, která jako rakovina prolezla celou společností a zadusila její další rozvoj. O jejím nebývalém nárůstu u nás vám poví snad každý. Od lékařů přes živnostníky až po učitele. Ti všichni místo na pacienta, zákazníka či žáka totiž musí dlouhé hodiny hledět do papírů či obrazovky.

Podle průzkumu lékař už papírováním stráví až čtyřicet procent pracovní doby. Přetížené jsou kvůli administrativě také zdravotní sestry. Neuvěřitelným způsobem například vzrostl počet nejrůznějších souhlasů či poučení pacienta, a to přímo úměrně s tím, jak přibývají jejich práva. Zatímco dříve lékař rozhodl o zákroku, a pokud pacient nebyl proti, začalo se s léčbou, dnes se vše vysvětluje, načež dotyčný nemocný se rozhoduje sám. Skoro to pak vypadá, že nejdůležitější dovedností lékaře je psaní všemi deseti... Nelze se pak divit, že právě ve zdravotnictví lidé citelně chybí. Nejinak jsou na tom také učitelé a zejména ředitelé škol. Ti zas musí vyplňovat nekonečné výkazy, tabulky, plány, kontrolní archy či doklady o využívání speciálních pomůcek.
Navíc to, na co dřív stačilo deset minut, může dnes zabrat i půl dne. Místo jednoho kroku je třeba udělat iks jiných. Vše to perfektně vystihuje scénka z komediálního seriálu MASH, kdy desátník Radar chce po veliteli Henrym, aby jeden papír podepsal a jiné pouze parafoval. Ten absolutně nechápe, proč to má dělat právě takto. „Na tom prvním je podpis, že jste ostatní parafoval,“ vysvětlí mu Radar. Tento vtip přesně vystihuje princip, jak byrokracie bují. Na první pohled se totiž tváří, že jde o něco, co je buď naprosto nezbytné, nebo nám to dokonce má usnadnit život. Ve finále je toho ovšem tolik, že prosté pochopení všeho, co se po nás vlastně žádá, je natolik náročné, že to zabírá spoustu času i energie. A nikdo, kdo právě vyplňuje další „potřebný“ formulář či hlášení, se nemůže zbavit dojmu, že by čas mohl strávit mnohem smysluplněji. Třeba vlastní prací.
Dá se to vše ještě nějak zvrátit? Přes nejrůznější prohlášení všech možných ministrů panují obavy, že ne. Mnozí si hodně slibovali od digitalizace, kdy si jednotlivé složky předávají potřebná data i informace okamžitě a jednoduše. Ano, možná se vše o něco zrychlilo, nicméně hlavní rozdíl je v tom, že lidé dnes místo papírů hledí do obrazovek. Požadavků na ně totiž zároveň neustále přibývá. Jediným řešením by bylo zásadní omezení počtu úředníků. O tom se sice strašně dlouho hovoří, nicméně reálně je to nemožné. Nejenže jsou chráněni zaměstnaneckými smlouvami a odbory, hlavně je vše dnes neuvěřitelně provázané. Zrušit jakýkoliv úřad je stejně složité, jako byste chtěli zbourat kus silnice. Tím by se najednou staly nepotřebné i všechny ostatní komunikace kolem ní a hrozilo by, že se zaběhlá silniční síť zcela zhroutí.
K tomu ostatně dříve či později nakonec dojde. Ovšem stejně jako v případě Egypťanů, Římanů či Habsburků se to celé neobejde bez celospolečenských změn, které budou natolik zásadní, že až se vše zase opět ustálí, tak si na kdysi „veledůležitý“ úřad už opravdu nikdo nevzpomene.