PÁR POZNÁMEK K PROSTĚJOVU JAKO MĚSTU

Již jste se mohli dočíst o tom, že se na letošek připravují akce, které připomenou 630 let od povýšení Prostějova na město. A tak se dnes kapku podívejme, co o této události píší naši předkové, čtení je to zajímavé a je zde vidět i vývoj historických zkoumání, což by mělo být vzorem pro nás všechny současné, ale i ty budoucí.

Prvním materiálem, který zde použiji, je kniha Františka Faktora Popis okresního hejtmanství prostějovského z roku 1898. Na skoro sto osmdesáti stranách se můžeme dočíst vcelku podrobný popis místního regionu, pro nás je ovšem nejdůležitější strana třicet sedm, kde se dozvíme toto: „Nástupce Benešův (Beneš z Kravař) byl od roku 1375 Petr z Kravař. Ten založil v Prostějově roku 1391 klášter Augustiniánů pro jednoho probošta a dvanáct řeholníků. Petr potvrdil Prostějovu roku 1406 práva městská. Kdy Prostějov na město byl povýšen, není známo, poněvadž se v té příčině nezachovalo žádné listiny.“
Dvoudílná kniha Dějiny markrabství moravského autora Rudolfa Dvořáka z roku 1906 se o Prostějovu zmiňuje celkem jedenáctkrát, ovšem vždy se jedná o jiné události než o povýšení na město. Velmi dobře ovšem ukazuje dobu, ve které mělo k tomuto aktu dojít, a hlavně představuje vcelku podrobně postavu tehdejšího moravského markraběte Jošta Lucemburského, jednoho z aktérů onoho povýšení. Jošt měl dle autora náklonnost ke studiu učených spisů a byl milovníkem umění, dále byl dobrým finančníkem a hospodářem, ovšem všechny tyto dobré vlastnosti ustupovaly do pozadí a na povrch vyplouvala především jeho nesmírná chtivost po majetku, hašteřivost a svárlivost zvláště s nejbližšími příbuznými, úskočnost a neupřímnost ke každému. Autor tedy konstatuje, že Morava za Joštova panování v letech 1375 až 1411 hluboko klesla z onoho stupně pořádku a blahobytu, na který ji povznesla společná péče otce Jana (Jan Jindřich) a strýce Karla (král Karel IV.).
Kniha Prostějov město a okres, vydaná za starostování Jana Sedláčka (v letech 1933 až 1935) se o celé „kauze“ zmiňuje na straně dvanáct, a to takto: „Jisté je, že již roku 1390 byl Petr z Kravař vlastníkem celého Prostějova (oppidum Prostanum). Pro dějiny města je jistě význačné, že někdy po roce 1375 a před rokem 1390 postihly i Prostějov následky bratrovražedných bojů, jež mezi sebou vedli moravští Lucemburkové – markrabí Jošt a Prokop. Za těch bojů byla bezpochyby požárem zničena i dřevěná tvrz obehnaná příkopem zvaným haltíř. Zbylo z ní jen městiště a zmíněný haltíř. Markrabě Jošt nahradil válečné ztráty Kravařům, sloužícím na jeho straně, aspoň tím, že roku 1390, udělil Prostějovu první výroční trh s týmiž právy trhovými, jakých požívala královská města. Mohl-li se Prostějov vykázati trhovými právy královských měst, měl charakter města, byl povýšen z městečka na město. Rok 1390 je tudíž důležitým mezníkem v prostějovských dějinách, od té doby byl městem. Doklad pro takové tvrzení máme hned z příštího roku 1391. Tehdy Petr z Kravař, zakládaje ve vnitřním městě místo nedostačujícího starého německého kostelíka pany Marie augustiniánský klášter, jmenuje v listině o tom jednající Prostějov poprvé v jeho dějinách městem.“
Těžko bychom mohli zapomenout na prostějovskou „ikonu“ zabývající se historií města Dr. Jana Kühndela, který vše popsal mnohokráte a velmi stručně se mu to podařilo třeba v článku pro časopis Vojenský svět pod názvem Prostějovský průmysl – propagací brannosti z roku 1936. Zde píše: „Brzo potom byl povýšen na město, získav péčí svého pána Petra z Kravař od markraběte Jošta prvního výročního trhu (1390). A příštího roku kravařský vládce prostějovský, zakládaje augustiniánský klášter a při něm mausoleum svého rodu, označil Prostějov poprvé v jeho dějinách jako civitas–město. Rada hned založila první městské knihy úřední.
Co dodat, gratulujme si, slavme, však si to naše město zaslouží, naši předkové nám to potvrdili.