AKTUALIZOVÁNO: PROSTĚJOVSKÁ SECESNÍ PERLA ZÁŘÍ NOVOU KRÁSOU

FOTOGALERIE:  „Je to paráda! Neuvěřitelně to prokouklo. Řekl bych, že se teď jedná o nejkrásnější stavbu v republice,“ zhodnotil rozsáhlou rekonstrukci prostějovského Národního domu Miloš Čižmář. Stejně jako on mohli novou podobou prostějovské secesní perly obdivovat všichni, kteří kolem sobotního oběda dorazili na volné prohlídky dominanty města. Při porovnání současné a původní podoby patrné z vystavených historických fotografií, pak bylo možno konstatovat jediné: Národní dům je zase o kus blíž své někdejší kráse, kterou mu vtiskl architekt Jan Kotěra.

Pořádně doširoka otevřel uplynulou sobotu prostějovský Národní dům své dveře po rozsáhlých opravách odstartovaných už loni v létě. Oficiálně skončily letos 25. října. Během sobotních volných prohlídek konaných v rámci Noci divadel „Národ“ navštívila spousta zvědavců i patriotů. „Je to tu nádherné. Jsem přivandrovalec, do Prostějova jsem se přestěhovala před padesáti lety. Ale musím říct, že je to krásné město a tenhle dům je jeho skutečnou korunou,“ netajila své nadšení Anežka Benešová. Kompletní rekonstrukce se v uplynulém roce dočkaly střecha a fasáda Národního domu. Zásadní byla i generální oprava rozvodů, odpadů a inženýrských sítí, které byly dlouhodobě ve velmi špatném stavu. Celý objekt pak byl kompletně vymalován a jeviště zakrývá nová opona.
Vitráže sklízely obdiv

Lidé v sobotu volně korzující Národním domem díky vystaveným fotografiím a panelům mohli vstřebat řadu zajímavých informací z historie i současnosti prostějovské dominanty. Ze všeho nejvíc však obdivovali novou vitráž, jež se objevila nad balkónem v místě té původní, kterou navrhl sám Jan Kotěra. Bohužel za druhé světové války Němci budovu necitlivě přestavěli a zásadním způsobem znehodnotili. Za své mimo mnoha jiného vzaly právě i vitráže. Ty byly na různých místech budovy odstraněny a prostory po nich zazděny. „V rámci oprav byl obnoven původní otvor nad balkónem. Do něj byla osazena jednotlivá okna vitráže, jejíž současná výtvarná podoba vzešla z původních fotografií a z barevnosti dochovaných vitráží Jana Kotěry v jiných stavbách. Autory nového návrhu jsou architekt Zdeněk Beran a Václav Lužný,“ prozradila ředitelka divadla Jana Maršálková.

Otvor ve vestibulu

Druhou pro návštěvníka nejvýraznější změnou je také obnova stropního otvoru ve vestibulu divadla. „Zatím tudy proniká denní světlo mléčným skly, nicméně už existuje výtvarný návrh vitráže, která by se tu mohla velmi brzy objevit,“ upozornila Jana Maršálková, jež by si přála i další pokračování obnovy divadelního sálu v duchu, jak jej navrhl Jan Kotěra. „Například nad lóžemi je osm lunet v minulosti rovněž prosklených a zazděných teprve za války. Jejich vybourání a osazení novými vitrážemi nyní nemusí být tak velký problém. Věřím, že se to v řádu několika příštích let podaří,“ nastínila Maršálková.

Proč na střeše není měď?

Zatímco většina lidí úpravy bezvýhradně vítala, objevily se i připomínky. „Není to špatné, ostatně to taky něco stálo. Osobně se mi ale moc nelíbí třeba barva ozdobných prvků na střeše. Místo toho, aby tam byla měď, tak je to natřené něčím, co mi ze všeho nejvíc připomíná lego. To samé je na radnici. Byl jsem v Anglii a tam dokázali své historické stavby opravit zcela v duchu, v jakém byly postaveny, tady to asi není možné,“ posteskl si známý prostějovský fotograf Bob Pacholík.
Dle ředitelky divadla památkáři měď stavařům nepovolili, neboť trvali na stejném materiálu, jaký byl použit při stavbě. „Nicméně barva má stejný odstín jako ta, která tu byla při otevření před 112 lety. Vycházelo se přitom z nejspodnější vrstvy použitého nátěru,“ okomentovala tuto připomínku Jana Maršálková.

Obdivovalo se a soutěžilo

Návštěvníci měli možnost se podívat nejen do hlavního sálu a přísálí či lóží, ale také do společenských prostor budovy. Stejně jako do některých Kyselových salónků. Takovou možnost si řada lidí nenechala ujít. „Byla jsem překvapená, o co všechno se lidi zajímají a co se zde udělalo. Ptají se třeba, proč už se všechno neobnovilo,“ prozradila s úsměvem produkční divadla Hana Šprynarová. Rovněž ji překvapil zájem ze strany lidí. „Je obrovský, hned jak jsme začali, tak tu bylo plno. A snad všichni říkají, že jsou pyšní na to, co zde v Prostějově máme. To je taková krása, říkají...“
Její slova jsme si ověřili. „Jsem tu už poněkolikáté. Dva nebo tři roky zpět bylo otevřené i vrchní patro, tam jsem se také šla podívat. A je to tady krásné,“ svěřila se při prohlídce Justýna Vendáková. Ona i další přítomní si navíc mohli zasoutěžit. V křížovce zjišťovali, jak dobré mají znalosti o divadle. A pokud prokázali, že dobré, čekala je drobná odměna. Tedy ještě jakýsi bonus ke krásnému architektonickému zážitku, kterým prohlídka Národního domu bezesporu je.

Co bude dál?

Národní dům byl slavnostně otevřen v roce 1907 a poslední rekonstrukce je sice největší, nicméně pouze jednou z celé řady, kterou tento skvost nutně potřeboval. Díky ní se však dostal do nejlepšího technického i estetického stavu, v jakém minimálně po druhé světové válce byl. Je však jisté, že budova bude i nadále vyžadovat neustálou péči. Kdy tedy můžeme čekat její další obnovu? „To v tuto chvíli nevím, stále je co zlepšovat. Už nyní třeba víme, že za takových zhruba deset až dvanáct let se zde bude muset opět kompletně vymalovat. Věřím, že do té doby se v sále i vestibulu divadla dočkáme dalších nových vitráží,“ uzavřela Jana Maršálková.