Ani překrásné počasí nepřilákalo více koledníků

FOTOGALERIE: Můžeme polemizovat nad tím, zda se prastaré tradice i nadále dodržují, či naopak vymírají kvůli nezájmu hlavně mladé generace. Letošní velikonoční pondělí na Prostějovsku ale znovu ukázalo, že zájem o tradiční mrskut a výpravy za pomlázkou je na úbytě. Stejně jako v posledních letech se Večerník i včera přesvědčil, že velikonočních koledníků ubývá. Je to obrovská škoda, protože právě Velikonoční pondělí má být svátkem pohody, lásky, návštěv mezi příbuznými i přáteli a také dnem plným zábavy a prostě srandy. Na mrskut se však vypravil jen zlomek pánského obyvatelstva... My jsme ale na Velikonoce nezaháleli a vydal se nejen do prostějovských ulic. Při obchůzce zazněl od koledníků vskutku zajímavý vtip: „Velikonoční koledníci jsou jako balíky od České pošty. Tušíte, že dorazí, ale nevíte kdy a v jakém stavu...“

Večerník sledoval velikonoční veselí už od pondělního časného rána. Už před osmou hodinou se v prostějovských ulicích objevili první koledníci, kteří se buď v malých skupinkách, nebo jednotlivě vydávali za svými „oběťmi“. Dva malí chlapci postávali před domem v Krasicích a dohadovali se, zda zazvonit u branky, nebo jít dál. „Bydlí tady naše spolužačka. Ale už v týdnu ve škole nás varovala, že buď nebude doma, nebo nám neotevře. Tak nevíme, jestli má cenu zvonit,“ prohodil s úsměvem desetiletý Honzík. Pak stejně vyzváněli, ale skutečně marně... U čerpací stanice v Plumlovské ulici Večerník potkal známého prostějovského pohřebáka Pavla Makového. Ten u stojanu zrovna tankoval svého opentleného autoveterána Aero Minor. „Vždycky na Velikonoce vytáhnu z garáže nějakého veterána, pár jich vlastním, je to můj koníček. Objedeme se synem Prostějov, pak zamíříme za známými do Držovic a otočíme se také ve Vícově. Naše rodina velikonoční tradice rozhodně dodržuje, líbí se nám,“ prozradil Pavel Makový ve chvíli, kdy se do aerovky nakláněl pro kocar, aby Večerníku posléze zapózoval společně se synem Pavlem. Ten za svým tátou jezdil za pomlázkou na Jawě vyrobené v roce 1964.
Zatímco ještě před deseti či dvaceti lety proudily ulicemi Prostějova davy malých i velkých koledníků, v současnosti abyste je opravdu hledali. Po městě chodily jen osamocené skupinky tátů s malými chlapci, pár školáků a pak také dospělých, z nichž někteří se okolo poledne již značně motali pod vlivem alkoholu. „Když u každé známé nebo kolegyně dostaneš frťana slivovice nebo Režné, tak se nikdo nesmí divit, že už ji mám jako z praku,“ komentoval svůj stav zhruba padesátiletý chlapík sedící na lavičce u drozdovického rybníka.
Ještě tristnější pohled na velikonoční pondělí byl v obcích poblíž Prostějova. V Mostkovicích Večerník po dvacetiminutovém čekání na koledníky narazil na partičku tří malých školáků, kteří mířili do rodinného domu pod kopcem u plumlovské přehrady. „Jdeme tady vyplatit maminku spolužáka. Je nás tady málo. Ani my jsme nikoho dalšího ještě nepotkali,“ mrzela malého koledníka rovněž velmi chabá účast na velikonočním mrskutu. A jelikož jsme cestou dál v Plumlově nepotkali ani živáčka, zkusili jsme štěstí v sousedním Vícově. Tam Večerník natrefil na rozjařenou skupinku tatínků s malými synky. „Já jsem ze Slovenska a tak jsem přijel za příbuznými, abych viděl, jak v Česku slavíte Velikonoce. Nic moc, ale slivovičku tu máte výbornou,“ švitořil muž ze sousedního státu.
Ve Smržicích a Držovicích bylo takzvaně mrtvo, nepotkali jsme tam nikoho, kdo by dodržoval nádherné velikonoční tradice. Až cestou zpět do redakce Večerníku jsme ve Vrahovicích konečně narazili na koledníky, jeden z nich měl dokonce opentlenou obrovskou „vařeku“. „Děda ji měl na půdě schovanou, tak jsem mu ji sebral. Všichni mají kocary, já jsem chtěl něco speciálního,“ holedbal se chlapec.
Další Velikonoce jsou za námi. Bohužel daleko živěji bylo při jejich přípravách než během samého velikonočního pondělí. Ale zřejmě si budeme muset zvykat...