- 31. říjen 2018
- 513x
V těchto dnech si připomínáme nejen 100. výročí založení samostatné Československé republiky, ale také kulaté výročí konce 1. světové války, které se rovněž přezdívalo velká válka. Krvavý konflikt měl na svědomí miliony mrtvých. Po sto letech od jeho skončení se Stanislav Faltýnek z Lešan vydal po stopách jednoho z nich, a sice svého pradědečka Floriána Kociána.
V rodině Stanislava Faltýnka se vždy vyprávělo, že jeho pradědeček Florián Kocián zemřel za první světové války v Itálii. Nikdo ovšem nevěděl kde, ani přesně kdy. „Pracuji na rodokmenu rodiny, a proto jsem sháněl informace o pradědečkovi, kde se dalo. Pak mi někdo poradil, že na stránkách Ministerstva obrany ČR je oddíl o válečných hrobech padlých vojáků z první, ale i druhé světové války. Po zadání pradědečkova data a místa narození se mi otevřela stránka s jeho jménem. Nedokážu ani popsat, jakou jsem měl radost,“ začal své vyprávění Stanislav Faltýnek.
Stopy vedou do Asiaga
Díky tomuto objevu zjistil, že jeho pradědeček zemřel 6. října 1918 a byl pohřben na vojenském hřbitově u silnice Malgale Frutti, východně od Meletta. „Na odboru válečných veteránů mi řekli, že tento hrob nemají v evidenci, takže byl zrušen a je vysoká pravděpodobnost, že pradědečkovy ostatky byly přemístěny do osária čili kostnice Sacrario Militare v Asiagu v provincii Vicenza v severovýchodní Itálii,“ pokračoval Faltýnek, který se před nadcházejícím výročím 100 let od pradědečkova úmrtí, ukončení první světové války, ale i vzniku republiky rozhodl, že do Itálie zajede a podívá se do míst, kde bojoval a zemřel.
Na více než 900 km dlouhou cestu se vydal 25. září a po třech dnech se vrátil domů. Osárium se mu podařilo úspěšně najít. Vidět je už z dálky, neboť jej tvoří impozantní římský vítězný oblouk o výšce 47 metrů. Památník byl dokončen v roce 1938 a podél zdí chodby jsou pohřební výklenky s pozůstatky padlých italských vojáků, jejichž těla byla exhumována v letech 1935 až 1938. Odpočívají tam ostatky asi 54 286 vojáků, z toho 34 286 je italských a asi 20 000 rakousko-uherských. „Je to jedno z největších italských pohřebišť první světové války. Objekt hlídají vojáci ve službě. Okolí je krásně upravené a je vidět, že si tam všech padlých váží,“ popsal Faltýnek.
Zemřel měsíc před koncem války
Seznam rakousko-uherských vojáků je uveden v mosazné knize. U mnohých z prokazatelně pohřbených se však jméno nepodařilo zachovat. „V seznamech jsem jméno pradědečka nenašel, takže se řadí k těm nezjištěným pozůstatkům,“ poznamenal Faltýnek, který navštívil také dějiště bojů horu Monte Fior ve výšce 1 824 metrů nad mořem.
Tam po celou dobu první světové války bojovali proti sobě italští a rakousko-uherští vojáci. Největší bitva proběhla v červnu 1916. „Procházel jsem zákopy s vydlabanými tunely, kde to bylo v zimě asi opravdu hodně drsné. Paradoxní je, že můj pradědeček zemřel po čtyřletých válečných útrapách až 6. října 1918, tedy necelý měsíc před koncem války,“ uzavřel své exkluzivní vyprávění pro Večerník Stanislav Faltýnek.
Další chyba na Vápenici.