4.díl: SLAVNÉ BUDOVY aneb s Večerníkem po Prostějovu

Naši předci letitým pozorováním vysledovali zákonitosti ve změnách počasí, které přetavili do pranostik. Je v nich ukryto mnoho moudrosti a zároveň i poetiky starých časů. Dob, jejichž nedílnou součástí je i historie Prostějova, který letos slaví 630 let od svého povýšení na město. A právě z pohodlí domova lze poznávat jeho krásy. V době, kdy většina z nás nemá možnost vyrazit někam na výlet a kdy jsou všechny památky zavřené, se PROSTĚJOVSKÝ Večerník rozhodl připravit pro své čtenáře seriál s příznačným názvem SLAVNÉ MĚSTSKÉ BUDOVY. V dnešním čtvrtém díle budeme naposledy vaším průvodcem po významných domech našeho města.

V předminulém a minulém čísle jsme se věnovali významným domům našeho města, dnes tyto četné prostějovské památky ještě rozšíříme. Konkrétně přiblížíme historii dvou budov od architekta Eduarda Žáčka a k nim přidáme dva měšťanské domy. V následujícím čísle téma trochu změníme a představíme vám čtyři budovy spojené se sportem. Víte vše o těchto objektech, kolem kterých většinou procházíte bez povšimnutí? V nuceném čase celospolečenského útlumu se vám tak Večerník pokusí něco z jejich historie připomenout.

První dvě dnešní budovy toho mají dost společného. Jsou to funkcionalistické stavby ze třicátých let dvacátého století, mnohem výrazněji je ale spojuje jméno architekta Eduarda Žáčka – absolventa Vysokého učení technického v Brně patřícího k nejplodnějším prostějovským meziválečným tvůrcům. Mezi budovami, které navrhl, najdeme jak stavby veřejné, tak i činžovní a rodinné.

VILA EVELINY FLEISCHEROVÉ (SVATOPLUKOVA 64)
Na počátku 30. let minulého století se střední a menší živnostníci ztotožňovali s duchem moderní architektury a začali si stavět typ obytného domu s provozovnou. Prostějovskou variací na toto téma je polyfunkční dům Evelíny Fleischerové kombinující menší oděvní závod s velkorysým bytem majitelky. Architekt navrhl na jaře roku 1932 stavbu využívající železobetonový skelet, což mu umožnilo jak velké prosvětlení stavby, tak zejména efektivní uspořádání vnitřního prostoru, zejména provozovny, v duchu vědeckého funkcionalismu.
V přízemí se nacházel dílenský provoz zahrnující sklad textilií, šatny, dílnu, expedici výrobků a pracovnu majitelky. Z kanceláře se přes elipsové schodiště dalo dostat do prvního poschodí, kde se nacházel velký třípokojový byt. Obytné prostory situoval Žáček směrem do zahrady, kde velkou halu otevřel prosklenými okny na balkón. Protože nedostatečně velký pozemek, jenž navíc bezezbytku využíval dílenský provoz, neumožnil Žáčkovi vytvořit ani nejmenší obytnou zahradu, situoval ji v duchu funkcionalismu na střechu objektu. Společně s drobnou zelení, sprchou a soláriem tak nejenže zvyšovala komfort bydlení, ale vtiskla stavbě – zejména její neodmyslitelná kovová konstrukce pro závěsy – charakter skutečně funkcionalistický. Severní uliční strana je dělena na velkou část se třemi čtyřdílnými okny ve dvou podlažích, pod nimi jsou pouze úzká okna podzemního podlaží. Vchod do budovy se nachází vlevo a je zasunut do hmoty stavby. Plnou stěnu, obrácenou do ulice, využil pro velký reklamní nápis Pavel Fleischer konfekce, jehož příhradová nosná konstrukce se na vstupním průčelí dochovala až dodnes.
Zajímavost: Zahrada ke stavbě zřejmě vůbec nebyla projektována, jedná se jen o malou parcelu využívanou k firemnímu provozu, k rekreaci sloužila střecha budovy.

RODINNÝ DŮM PRO MANŽELE MELHUBOVY (SÁDKY 5)
Rodinný objekt textilního podnikatele Karla Melhuby byl postaven v roce 1936 na parcele vzniklé asanací staršího domu. Tento dům byl první funkcionalistickou rodinnou vilou v Prostějově. Svým výtvarně účinným exteriérem i klasickým uspořádáním interiéru představoval rodinný dům typický i pro stavby pozdějšího období. Realizací této funkčně dokonalé stavby byla pověřena osvědčená prostějovská stavební firma Konečný & Nedělník. Dům je jednou z nejlépe dochovaných Žáčkových staveb nejen v Prostějově. Nebyl výrazně poničen. Zásahy do stavby byly pouze dílčí, například byla zazděna okna v prvním podlaží.
Dispoziční řešení bylo přizpůsobeno životu rodiny Melhubových. V podzemním podlaží vystupujícím nad zem byl umístěn byt domovníka, sklep, kotelna ústředního topení, prádelna se sušárnou a garáž. Zvýšené přízemí bylo členěno na sekci jídelní a sekci obytnou osvětlovanou z ulice čtyřdílným pásovým oknem. Podlaží byla mezi sebou propojena dvěma schodišti vně stavby. Druhé nadzemní podlaží bylo soukromé. Ložnici rodičů nad obytným prostorem v prvním podlaží dominovala prohnutá skleněná stěna se šesti okenními tabulemi. Po stranách ložnice rodičů se nacházely ložnice dětí, které měly navíc dětský pokoj, sloužící jako herna, ústící na půlkruhovou terasu rizalitu vystupujícího do zahrady. V tomto podlaží se nacházela také koupelna a šatny.
Zajímavost: V současnosti jsou komerčně využívány pouze prostory v přízemí v minulosti sloužící jako garáž, kde jsou místo garážových vrat prosklené dělené dveře ladící ke zbytku oken.

VRLŮV NÁJEMNÍ DŮM (NÁM. E. HUSSERLA 8)
Budova sloužila jako tiskárna tehdy nejznámějšího novodobého prostějovského tiskaře Josefa Vrly založená podle koncese udělené 9. července 1871. Z původní lokality se tiskárna několikrát stěhovala. Naposledy byla přemístěna na Rudolfovo náměstí číslo 8, tedy dnešní náměstí Edmunda Husserla. Měšťanský dům, kde byla umístěna Vrlova tiskárna, byl vybudován v roce 1912, stojí na místě asanovaného patrového domu v severní frontě Rudolfova náměstí. Návrh byl realizován podle plánů architekta Richarda Klenky. Stavbu provedla prostějovská firma V. Souček a V. Lukáš.
Vrlův dům obdélného dispozičního řešení vrcholí valbovou střechou, průčelí dominuje v takřka celé ploše tří pater arkýřový rizalit, ve středu třetího patra je umístěna lodžie uprostřed předělená dvojicí sloupů, ve vrcholu ho zakončují tři stupňovité atikové štíty. Nižší středový štít nesl plastiku lva, krajní vyšší vázy s ovocem. Fasáda vykazuje typické znaky Klenkovy tvorby, zvlněné římsy nad okny, velká dekorativně členěná okna a v patrech rizalitu umístěné zimní zahrady. Průčelí zdobí barevná sgrafitová výzdoba, portréty prvních moravských tiskařů. Stavba je čtyřpodlažní, souměrná, rytmizovaná je pěti osami. Nachází se v uliční zástavbě, neboť z obou bočních stran přiléhají další budovy. Do dvora dům vystupuje pomocí krátkého, leč širokého křídla, jehož fasáda je ozdobena geometrickými parapetními výplněmi. Do přízemních prostor je situovaný obchody. Vstup do budovy je nálevkovitě vtlačen dovnitř stavby. Přízemní patro je obložené glazovaným kamenem červené a šedé barvy. Vchod do domu je oddělen geometricky tvarovanou kovovou mříží. Fasáda se nese ve stylu Klenkových zvlněných říms nad okny, velkých dekorativně členěných oken a v patrech rizalitu jsou umístěné zimní zahrady.
Zajímavost: V interiéru stavby se dochovaly původní okna i dveřní výplně včetně vitrážových oken a kovových komponentů či zábradlí schodiště s dekorativním kandelábrem v přízemí.

SOUČKŮV DŮM (HANAČKA 2)
Součkův dům známý jako městský dům Hanačka je situovaný na rohu stejnojmenné ulice s Rejskovou v Prostějově. Inženýr Václav Souček vlastnil firmu spolu s inženýrem Václavem Lukášem. Jejich závod se zabýval zejména stavebními pracemi v konkurenci s místní firmou Čeňka Venclíka. Souček chtěl vybudovat dům, jenž by se řadil ke kvalitním architektonickým stavbám Prostějova. Budovu projektoval spolu s Vladimírem Fischerem podílejícím se na úpravách prostějovského zámku. Souček chtěl vybudovat dům, který by se řadil ke kvalitním architektonickým stavbám Prostějova. Vznikl tak městský dům s historizující architekturou s národními akcenty. Autorem sgrafitové výzdoby je Jano Köehler.
Jednopatrový dům má půdorys obdélníku, po dvou delších liniích je fasáda rytmizovaná sedmi osami, po krátkých stranách čtyřmi okenními osami. Přízemní okna mají tvar půloblouku se zvýrazněným ostěním a profilovanou horní částí. Druhé patro je pak rozdělené profilovanou patrovou římsou, pod okny prochází v celé délce domu parapetní profilovaná římsa. Vchod je umístěn asymetricky na straně ulice Pod Kosířem. Schodiště v interiéru má půdorys rozevřené podkovy, nad ním se nachází světlík, jehož skleněný podhled byl záměrně zhotoven z bílého skla. Po obvodu je lemovaný barevným věncem s ovocem a květinami. V přízemí a prvním patře se nacházely byty, v pozdějším období byly vestavěny i do podkroví. K domu náleží dvůr oddělený od zahrady ozdobným železným plotem s kovovou bránou zhotovenou speciálně pro tento dům. Ve výplních se opakuje monogram stavebníka VS a stavitelské atributy trojúhelníku a kružítka.
Zajímavost: Dům se objevil v seriálu Četnické humoresky.