Občan rukojmím

„Ono vlastně nejde o nic nového, jen si to možná v poslední době trochu víc uvědomujeme. Už na podzim půjdeme opět po čtyřech letech ke komunálním volbám, v nichž jaksi nejvíc pociťujeme souznění občana a svého voleného zástupce. Máme je nejvíc na očích, můžeme je na radnici relativně nejvíc ovlivnit, zkrátka máme pocit, že tito naši zástupci nejvíc vyjadřují naše vlastní zájmy a postoje v našem nejbližším okolí, naší obci, v níž žijeme.

To většinou platí jen do té doby, než si naši obec vybere pro své globální plány nějaký obří, finančně silný investor. Jeho zástupci přijdou na úřad s jednoznačným zadáním, který pozemek a v jakém stavu hodlají zabrat. Tento požadavek podpoří dvěma argumenty, jímž se obecně těžko odolává - příslibem určitého počtu pracovních míst a finančními výhodami (řekněme korektně pro obec jako takovou, o individuálních pobídkách raději pomlčme). Jelikož podobným lákadlům i vyloženě nerozený lidumil těžko odolává, námluvy v tichosti pokračují, než je nějaký nepřejícný soused či vtíravý lokální pisálek odhalí. I vzedme se vlna diskuse v hospodě, na návsi či moderně na facebooku či twitteru, jejímž důsledkem nezřídka bývá místní referendum. To se za daných podmínek prostě musí uskutečnit, byť na rozhodnutí tak či onak bývá v tomto okamžiku zpravidla pozdě. Zvítězí-li totiž zdravý selský rozum, který si prostí občané na rozdíl od svých volených zástupců zpravidla uchovávají, a referendum dopadne vzhledem k plánům investora negativně, je oheň na střeše. Pánové v drahých oblecích a slušivých kravatách dají okamžitě najevo, kdo je tady opravdu pánem. Nebohý starosta je postaven před nezáviděníhodné dilema, jestli držet basu se svými sousedy, což ovšem hrozí obecní kase dírou zvanou „zmařené investice“, nebo proti jejich vůli dotáhnout evidentně nevýhodnou transakci. Navíc bývá ještě pod tlakem médií zdůrazňujících počet obyvatel, jímž se dostane dobrodiní obživy. Kolik to ovšem stojí náš stát na takzvaných investičních pobídkách a na jak dlouho budou ona pracovní místa garantována, se už taktně mlčí. Za pár let se možná nenápadně dozvíme, že ten dobrodinec posunul své globální zájmy zase o kousek dál, přičemž v naší české kotlině po něm zůstane jen prázdné betonové monstrum a nenávratně zabraná kvalitní zemědělská půda...