Pár hodin poté aneb když volit, tak jen sebe!

Druhé kolo volby prezidenta je za námi a o hlavě státu už je v tuto chvíli jasno. O dvojici, která prošla do finále, se už snad ani nedalo napsat nic nového. Přesto se na nás ze všech stran pořád a až do poslední chvíle valily informace nejrůznějšího druhu či kalibru.

A tak jsme se například dozvěděli něco o tom, že Miloš Zeman si rád, často a opakovaně zavdá něčeho ostřejšího a že Karel Schwarzenberg si ve sněmovně rád schrupne, a to i před objektivy kamer. Jakoby si neustálé opakování těchto už notoricky známých údajů kladlo za cíl zaškatulkovat voliče. Kdo volí Zemana, je alkoholik. Kdo volí Schwarzenberga, je ... narkoleptik?

Nebo to rozdělení na levici a pravici. Vždyť prezident má dle Ústavy České republiky tak omezené pravomoci, že by mohl jen stěží skutečně projevit své politické přesvědčení jinak, než několika vety a udělením či neudělením rozličných vyznamenání. I v tomto případě tedy bylo patrně bez účinku doporučení té či oné politické strany nebo neúspěšného prezidentského kandidáta, komu měli nerozhodnutí voliči dát svůj hlas ve druhém kole prezidentské volby. Upřímně pochybuji, že by si někdo z občanů nechal radit od zástupců vlády, která už třetím rokem ruinuje Česko, nebo od zhrzených prezidentských kandidátů, kteří když nemohou hlasovat pro sebe, k volbám raději nepůjdou. Což je mimochodem moc hezký příklad toho, jak je pro ně volba hlavy státu, ve kterém žijí, důležitá a jak všem těm osobnostem doopravdy leží na srdci blaho naší země, když ukazují voličům, že tento projev svobody, jakým byla historicky první přímá volba prezidenta, za kterou tolik bojovali, je pro ně naprosto bezvýznamná a k urnám se ani nedostaví...

No uvidíme, jak budou žebrat o volební účast při krajských a senátních volbách a jak budou z televizních obrazovek i novinových titulků hlásat něco o důležitosti právě toho vašeho volebního hlasu.

Takže, závěrem: velkou změnu v politice naší republiky asi čekat nemůžeme, ale nechme se překvapit, zda-li náš nový prezident se přičiní alespoň o tu naději, která přece umírá poslední...